Co je to beatbox?
Betbox je umění vytvářet pusou a hlasem nejrůznější zvuky. Především se jedná o imitaci bicích a jiných hudebních nástrojů. Vznikl v USA. Když nebyly peníze na kazeťák neboli „beatbox“, začali kluci na ulici tyto zvuky vytvářet na své tělo.
Co pro vás znamená?
Pro mě je beatbox, nebo chcete-li „Mouthdrumming“, nekonečná možnost hudební Seberealizace. Člověk se stává hudebním nástrojem s multi efektem. Máte k dispozici čtyři oktávy hlasu, který můžete nejrůzněji zabarvovat, desítky až stovky zvuků. Tímto arzenálem se dá vystřelit to, co vás napadne, kromě růže pro „přítelkyni“. Navíc k tomu potřebujete jen pusu a hlas. Nemusíte vybalovat basu, shánět futrály na jednotlivé části bicích či sebou stále tahat trubku. Můžete cvičit kdykoliv a kdekoliv se vám zachce. A když mě to zrovna omrzí, což se stává málokdy (úsměv), tak jak říká můj kamarád „zavřu hudbu a mám sbaleno“.
Jak jste se k beatboxu dostal?
Brácha jednou zamlaskal, to mi bylo tak 12, zkoušel jsem to taky, až jsem se „pomlaskal“ k prvním beatům. Napodoboval jsem pak hudbu, kterou jsem měl rád a mám jí rád dodnes. Zvláštní je, že to byly hlavně věci od Michaela Jacksona. Bez Jacksona bych možná nikdy ani beatboxovat nezačal.
Proč zrovna od Jacksona?
Jeho hudba má pro mě obrovskou energii a tak nosný rytmus, že když jsem si to poslech, jakoby to zas nějakou cestou muselo ven (smích). A tak jsem to ze sebe „vybeatboxovával“. Ve třeťáku na vysoký jsem pak odjel na stáž do nizozemského Utrechtu, kde jsem potkal Madtracka, kluka který vyhrál beatboxem titul v celostátní soutěži v hip hopu a r&b.. Až v té době jsem poznal opravdový beatbox a jeho základní techniky. A začal jsem ho systematičtěji cvičit.
Dá se beatbox rychle naučit?
To je dost individuální. Naučit se na housle je rozhodně náročnější. Když vám ale budou chybět dva přední zuby, možná bude těžší ten beatbox (smích). Samozřejmě je to o míře talentu, tělesných dispozicích, píli a vytrvalosti, jako všechno, co se chcete naučit.
Bylo těžké prosadit se v prestižních soutěžích a mistrovstvích?
Beatboxová konkurence neustále sílí. Ve světe přibývá beatboxerů, kteří jsou technicky a zvukově vybavenější než já. Tedy náročné to bylo. Když byl někdo technicky dál než já, musel jsem porotu zaujmout něčím jiným, třeba hudebností, nebo show. Cítím ale lehký rozpor v tom, jak je beatbox obecně vnímán a jak ho vnímám já. Pro mě to není jenom show, ve které člověk předvádí, co všechno je možné zahrát na jednu pusu a napodobuje co nejvěrněji známé pecky.
Co to tedy je?
Beatbox vnímám především jako nástroj k vytváření autorské hudby v širším vokálním kontextu. Z tohoto hlediska se vlastně beatboxové umění nedá hodnotit a soutěže pro mě tak trochu pozbývají smyslu. Ono to sice „poleští“ ego vyhrát třeba Mistrovství ČR v beatboxu, ale snažím se to brát s rezervou. Nedá se přeci určit kdo je v hudbě lepší. Můžete říct kdo má lepší techniku, ale třeba právě ten s horší technikou umí hudbou rozplakat, potěšit či povznést a jak říká můj kolega v Japonském divadle Kjógen Hubert Krejčí „udělat vás lepším člověkem“. Beatboxové soutěže jsou ryze hip hopové a to já rozhodně nejsem. Soutěží se na nich systémem battlu, což mi není moc blízké a tak se to vždycky snažím brát jako takovou hru, inspiraci a úkol poměřit se s těmi technicky nejlepšími a někdy třeba i hudebně zajímavými beatboxery.
V čem je Vaše nová onemanjam show jiná než to, co se dá u nás ještě vidět?
V českém kontextu je to v tom, že kombinuji beatboxovou rytmiku s vokály a zpěvem a nahrávám to live do smyček přímo před lidmi. Ve světě je to už mnohem častější, ale v Čechách jsem zatím sám, tedy pokud se nemýlím. I když je několik skvělých umělců, kteří se zabývají smyčkováním hlasu či nástrojů, například Ondra Ruml, nebo formace DVA.
