Popravdě, to už se přesně asi nikdy nedozvíme. Události z první poloviny 10. století jsou zahaleny tajemstvím, existují pouze krátké zmínky v bavorských a saských kronikách. Přemyslovský stát byl tehdy jen malé knížectví v dnešních středních a západních Čechách. Takových státečků, které spolu soupeřily o moc nad českou kotlinou, bylo několik.
Legendy a kroniky praví, že v pondělí 28. září byl ve (Staré) Boleslavi zavražděn z popudu svého bratra Boleslava český kníže Václav. Den a měsíc je tedy jasný (pokud je tato informace pravdivá), o roku se dějepisci dohadují dodnes.
Existují totiž dva kandidáti. Původně se dávala přednost roku 929. Dnes však – díky malinké zmínce v saské kronice, že roku 929 Václav podepsal mírovou smlouvu – odborníci favorizují rok 935, kdy také připadlo 28. září na pondělí.
Narození knížete Václava
Kníže Václav byl synem knížete Vratislava a Drahomíry. Narodil se zřejmě roku 907. Nedlouho předtím, v roce 895, čeští vládci odepřeli poslušnost Velké Moravě a uznali závislost Čech na Východofranské říši, které tehdy dominovalo Bavorsko a Sasko.
Češi se raději klonili k Bavorsku než k Sasku, které poráželo slovanské národy žijící na území v okolí dnešního Berlína a řeky Labe. Počátkem 10. století si Sasové podmanili i Lužické Srby a jejich vojska tak fakticky stála na severní hranici českých území.
Přemyslovci uzavřeli mír s Němci
Bez ohledu na přání Přemyslovců se však stal vládcem východních Franků saský vévoda Jindřich I. Ptáčník. Bavorsko se mu rychle poddalo. V roce 929 saská i bavorská vojska pronikla až k Praze. Kníže Václav se jim poté podrobil. Výsledkem vpádu byl podpis mírové smlouvy.
Císař Jindřich I. Ptáčník pak Václavovi poslal ostatky svatého Víta jako vzácný dar a důkaz spřízněnosti. Dnes nám to připadá podivné, představme si, že bychom poslali pár kostí například prvního prezidenta Tomáše Masaryka na Slovensko. Tehdy to však považovali za dar, který dárce i obdarovaného spojil duchovním poutem. Český panovník proto začal budovat (tehdy) malý kostel sv.Víta na Pražském hradě.
Vražda svatého Václava
Václavova politika se nelíbila jeho bratru Boleslavovi. Zřejmě chtěl větší míru samostatnosti na Sasku, možná ale jen toužil po titulu vládce. Zřejmě pozval bratra do Boleslavi, snad na křtiny svého syna, možná jen tak.
Během návštěvy jeho zbrojnoši knížete Václava zavraždili. Bylo to 28. září roku 935. Zda to byl předem připravený úklad, nebo zda šlo o zabití při náhlé hádce, opět nevíme. Jisté je, že českým panovníkem se poté na skoro 40 let stal Boleslav.
Základy Českého království
Po Václavově smrti Boleslav I. neboli Ukrutný vlastně pokračoval v bratrově politice. Také on se ocitl ve sporech a válkách se saským vládcem Ottou Velikým, synem Jindřicha Ptáčníka. Po patnácti letech se však poddal a nakonec se oba panovníci usmířili.
V roce 955 německo-české vojsko porazilo maďarské nájezdníky u říčky Lechu. Boleslav po této bitvě (a dalších vítězstvích) získal Moravu, Slezsko, západní Slovensko a okolí Krakova. Tak vznikly základy budoucího českého království.
Volno díky Václavovi
Václav prý vykonal řadu zázraků, mnohé až po smrti, například pomohl těm, kteří se k němu modlili. Podle legendy však provedl i dva zázraky během života. Prvním bylo, když odbojný vládce Kouřimi Radslav uviděl na Václavově čele zářící znamení kříže a dva anděly nad jeho rameny a raději se místo bitvy vzdal.
Podobné vidění měl prý i císař Jindřich. Když se Václav pozdě dostavil na sněm říšských knížat, chtěl českého vládce za nedochvilnost potrestat, spatřil však na Václavově čele znamení kříže a dva anděly za ním. Raději byl proto na českého panovníka milý.
Po smrti byl Václav prohlášen za svatého. A nakonec se z Václava stal nebeský ochránce Čechů a českých zemí. Jeho vraždu si každoročně připomínáme. Na 28. září připadá státní svátek, kdy máme volno a nechodíme do školy ani do práce.
