Baví tě matika, fyzika a technika? A hudba? Myslíš, že to nejde dohromady? Tak se podívej na stránky www.elektrikajecool.cz, kde právě probíhá soutěž pro kapely, ve kterých alespoň jeden člen chodí na středníchodí na střední školu s technickým zaměřením. Pokud si myslíš, že studenti technických škol jsou nudní a nezajímaví, checkni tyhle stránky a přesvědč se o opaku!
Tipni kapelu, kterou podle tebe porotci vyberou do TOP 10. Když se trefíš, dostaneš se automaticky do slosování o iPad2 16 G, iPod 32 G nebo iPod Nano 8G. Kapely můžeš vybírat až do 23. ledna 2012. Registrace kapel probíhá jen do konce roku 2011. Svůj tip můžeš i měnit.
Deset finalistů se v únoru 2012 zúčastní víkendového workshopu, kde se jim budou věnovat hudební profesionálové – skladatel a člen skupiny Ecstasy of Saint Theresa Jan P. Muchow, britská zpěvačka kapely Ohm Square Charlie One a člen skupiny Tata Bojs Dušan Neuwerth. O absolutním vítězi, který natočí profesionální videoklip, rozhodne veřejnost. Více informací na www.elektrikajecool.cz a na www.facebook.com/pracevcezu.
Abíčko přináší exkluzivní rozhovor s porotou.
Čím Vás zaujala soutěž Elektrika je cool? Myslíte si, že je dobrý nápad oslovovat studenty techniky prostřednictvím hudby?
Jan P. Muchow: Mě tento projekt oslovil například i proto, že jsem sám studoval střední průmyslovku. Možná se to někomu na první pohled nezdá, ale technika je fakt zajímavá a kreativní. Tahle soutěž má ukázat, že lidi, kteří technické obory studují, nejsou žádní suchaři. Naopak, jsou cool. Navíc aktivuje studenty technických škol, aby projevili, co v nich je a aby sami něco vytvářeli. A myslím si, že hudba je pro mladé lidi asi ten nejlepší prostředek, jak to projevit.
Charlie One: Pokud to jde, tak vždycky ráda podpořím kohokoliv, kdo se zajímá o hudbu zvlášť, když je to mladý člověk. Hudba by se měla sdílet, je jako láska. Technika, elektrika & hudba pro mě mají zajímavou spojitost, hodně si s těmito věcmi hraju. Myslím, že je určitě dobrý nápad přitáhnout studenty technických oborů k hudbě, může jim totiž rozšířit obzory v obou oblastech, v technice i hudbě. Kdo ví, třeba nějaký student bude mít nápad, jak rozvinout novou disciplínu, která by se mohla jmenovat hudební technika. (úsměv) Podle mě je dobré kohokoliv oslovit hudbou, můžeme se díky ní skvěle odreagovat, vzpružit, ale i uklidnit.
Dušan Neuwerth: Elektrika je cool je soutěž, která mi přijde sympatická, mimo jiné i tím, že má určitý vzdělávací rozměr a celá je vlastně chytře a zajímavě vymyšlená. Myslím, že to je dobrý nápad, protože hudba, a to zejména ta současná, má k technice velmi blízko a naopak to zase může pomoci studentům objevit poměrně široký kreativní potenciál, který technika samotná či studium techniky nabízí.
Bylo těžké si vybrat školu a kterým směrem se vydáte? Co bylo Vaše snové povolání v dětství a potom na střední škole?
JPM: Mým snem v dětství bylo hrát fotbal. Na hudbu ani techniku jsem vůbec nemyslel. S hudbou jsem se začal seznamovat až někdy v osmé třídě ZŠ. Pak při studiu Strojní průmyslovky už jsem hudbě úplně propadl a přestal jsem se zajímat o cokoli jiného, ať už techniku nebo fotbal. Určitě nebyl hlavním důvodem talent, ale odhodlání dělat hudbu.
ChO: Studovala jsem francouzštinu, ekonomii a komunikaci, dokud jsem se nerozhodla, že už mám školy dost a že je načase najít si práci ve velkým zlým světě. Potom jsem několik let pracovala jako účetní v jedné investiční společnosti. Ke konci každého měsíce jsem dělala vyrovnání pokladních knih (ještě nebyly digitální, takže se do nich zapisovalo ručně). Když mi na konci vyšla nesrovnalost větší než dvě pence, musela jsem to celé projít znovu a tu chybu najít. Bavilo mě to, brala jsem to jako výzvu. Odmalička jsem zpívala, ale nemyslím, že jsem měla jasnou představu, kým se chci stát. Vlastně dělám práci svých snů, aniž bych se proto výslovně rozhodla. Asi to už bylo rozhodnuté. Miluju to, co dělám a současně cítím, že můj hlas mi dává hodně možností. Jsem za to vděčná.
DN: Ano, v 15 letech bylo těžké se rozhodnout, jaké bych chtěl mít povolání. Jako dítě jsem se věnoval poměrně aktivně sportu a myslel jsem si, že v tom budu pokračovat dál i v pubertě a možná, že by mě to jednou mohlo i živit. Zdravotní problémy mě donutily skončit v 16 letech. K hudbě mě to táhlo díky rodičům od malička a poté, co jsem skončil se sportem, jsem veškerou energii nasměroval právě tam.
Hráli jste na střední škole na nějaké hudební nástroje? Bylo těžké se přinutit k pravidelnému cvičení?
JPM: Já jsem začal hrát na kytaru někdy na konci ZŠ, takže na střední bych to ani tak nenazýval cvičením, ale seznamováním se. Ale žádné nucení u mě neprobíhalo, hudbě jsem se plně oddal, a jakmile jsem uměl dva akordy, začal jsem "skládat" vlastní písničky.
ChO: V dětství jsem skládala písničky. Když mi bylo sedm, napsaly jsme společně s kamarádkou píseň o tuleních, protože jsme chtěly zvýšit povědomí o ohrožených živočišných druzích. Dokonce jsme se přihlásily do televizní soutěže. Sice jsme nevyhrály, ale naše učitelka hudebky byla tak nadšená, že domluvila, aby s námi tu písničku nazpíval školní sbor. Vyráběla jsem narozeninová přání a vzpomínám si, že jsem vyráběla nábytek z krabiček od sirek. Stavěla jsem z něj naivní scény, ve kterých hlavní postavy hrály dřevěné kolíčky. Taky jsem si vyrobila trsátko na ukulele, bylo z lahve od jaru. Vždycky jsem ráda recyklovala. A baví mě to čím dál tím víc.
DN: Hrával jsem na kytaru hodně pravidelně, ale nenazval bych to cvičením.
Byli jste kreativní už jako studenti?
JPM: Moje kreativita se vždy projevovala hlavně, když jsem zapomněl nějaký úkol a do odevzdání zbývalo několik málo minut.
ChO: Pravidelně asi ne. Byla jsem docela línej teenager. Teď by se mi hodilo, kdybych tenkrát víc zabrala. Mám dobrý hudební sluch, ale kdybych hrála opravdu dobře na nějaký nástroj, měla bych to teď jednodušší. Ale aspoň mám v plánu koupit si kytaru a znovu se do toho pustit. Takže, nedělejte tu samou chybu. Když vám něco opravdu jde, pracujte na tom a zlepšujte se. Jednou si za poděkujete.
DN: Veškerou svoji kreativitu jsem použil na to, abych měl splněné domácí úkoly. (smích)
Zkoušeli jste někdy zaměstnání v oboru, který jste původně studovali?
JPM: To jsem nikdy nezkoušel. Já jsem vlastně ani nikdy nebyl zaměstnaný. Hned jak jsem odmaturoval, začal jsem trávit veškerý čas hudbou.
ChO: Studovala jsem ekonomii a pracovala jsem v investiční společnosti. Taky jsem studovala komunikaci a myslím, že umím navazovat vztahy. To ale nepřipisuji škole, spíš mám takovou povahu. Můj učitel komunikace mi dal přezdívku „ice-breaker,“ což je člověk, který se vždycky snaží nastavit dobrou atmosféru, třeba i mezi lidmi, kteří se vůbec neznají. To na mě asi pořád sedí. Mám ráda, když spolu lidé dobře vycházejí.
DN: Nezkoušel, v době mojí maturity byla Sametová revoluce a po ní se otevřely nové možnosti.
Splnily nahrávky soutěžících kapel Vaše očekávání?
JPM: Já se budu k nahrávkám vyjadřovat, až se uzavřou registrace kapel.
ChO: Ano, je úžasné, co se tam objevilo. Čekala jsem víc elektronických kapel, ale převažují spíš ty rockové a punkové. To je cool. Občas si tenhle styl ráda poslechnu. A dřív jsem ho poslouchala opravdu hodně. Už mám i pár favoritů, brzo budeme vybírat top desítku a bude to hodně napínavý.
DN: K tomu se zatím nebudu vyjadřovat, bude fér na tohle téma mluvit až po uzavření registrace kapel do soutěže.
Myslíte, že technické vzdělání může být hudebníkovi k něčemu dobré?
JPM: Tak rozhodně mu bude prospěšnější než, kdyby se učil psát rychle na počítači. Nakonec simůže i sám vyrobit nějaký nástroj.
ChO: Myslím si, že skládat hudbu, vlastně zvukové stopy, je kus technické práce. Písnička musí být nějak rozvržená a to vyžaduje technický postup, je potřeba se opravdu zamyslet nad tím, jaká kombinace zvuků nebo nástrojů bude nejlepší. Musí se hledat ty správné součástky a skládat je do sebe tak, aby to pasovalo a drželo pohromadě. Je to skoro jako inženýrství. Takže technické vzdělání se v kapele určitě hodí. Taky je dobré umět si zapojit technické vybavení nebo spravit zesilovač, když se rozbije.
DN: Myslím, že technické vzdělání může být pro hudebníka zabývajícího se současnou hudbou a moderníma technologiemi určitě velkou výhodou.
Co Vás napadne, když si řekne spojení „věda a technika“ – nebo jaký ve Vás vyvolá pocit?
JPM: Vyvolá to ve mě pocit, že jsem se měl lépe učit.
DN: Pořad Magion. (smích) Jules Verne, sci-fi a úžasné Muzeum vědy v Londýně, které doporučuju každému navštívit!
ChO: Fantastické. Fascinující. Budoucnost.
