Císař, který vládl starověké Římské říši, byl téměř všemocný. Přinejmenším tehdy, pokud po jeho boku věrně stála římská vojska čili legie. Od obzvláště krutých nebo výstředních císařů se však legie, římský senát a snad i celý osud nakonec odvrátil a následkem byl krvavý pád neoblíbeného vládce. A kteří římští císaři byli vůbec nejhorší a jaké výstřednosti prováděli?
Nebezpečná botička
Caligula
vládl: 37 až 41 n. l.
skončil: zavražděn spiklenci
Slovo Caligula je zdrobnělina a znamená „malá vojenská bota“ nebo „botička“. Vlastník této roztomilé přezdívky, císař Gaius Caligula, proslul celou sbírkou špatných vlastností. Jeho bližní by mu tak ještě možná odpustili prostopášnost a to, že ve svém paláci zřídil nevěstinec. Nedůvěru však budil Caligulův sklon pokládat se za všemocné božstvo stejně jako občasné záchvaty šílenství. V jednom z nich dokonce jmenoval svého oblíbeného koně Incitáta vysokým římským úředníkem neboli konzulem. Rozsudek smrti si však Caligula podepsal hlavně mučením a vydávanými rozsudky smrti. Poté, co začal ohrožovat i vlivné Římany, byl zavražděn skupinkou spiklenců.
Císař paranoik
Domitianus
vládl: 81 až 96 n. l.
skončil: při dvorním spiknutí
Císař Domicián byl trochu paranoidní a věřil, že všude okolo něho probíhají spiknutí s cílem jej zavraždit. A podle toho se také choval. Platil si udavače a při sebemenším a ničím nepodloženém podezření nechával domnělé spiklence mučit nejhroznějším způsobem. A protože zřejmě nevěřil ani svým katům, raději na mučení sám dohlížel a sem tam vypomohl tím, že vynalezl nový způsob. Třeba panenské Vestálky – kněžky opatrující posvátný římský oheň – nechával zaživa pohřbít i za ty nejmenší prohřešky. Nakonec Domiciána zahubilo přesně to, čeho se nejvíc obával – dvorní spiknutí, při kterém byl zavražděn dýkou.
Horší než ve filmu
Commodus
vládl: 180 až 192 n. l.
skončil: zavražděn spiklenci
Postavu císaře Commoda, syna Marka Aurelia, známe z filmu Gladiátor. Skutečný Commodus se svému filmovému protějšku skutečně podobal a v šílenosti ho ještě překonával. Válku v Germánii vést nechtěl – úplně se spokojil s předstíraným obdivem davů, když v pohodlí římské arény dorážel chromé lvy nebo předem těžce zraněné otroky. Představoval si přitom, že je znovuzrozeným bájným hrdinou Herkulem. V politice si počínal tak, že rozděloval významné posty svým oblíbencům a o dění na hranicích se příliš nezajímal. Své odpůrce vraždil skrytě (například otravou jídla) i veřejně, a to nehledě na postavení, pohlaví nebo věk. Ani se moc nedivíme, že Commodus skončil tak jako většina tyranů a byl zavražděn během spiknutí, na kterém se podíleli i jeho nejbližší.
Hodně urážlivý císař
Caracalla
vládl: 211 až 217 n. l.
skončil: vraždou v choulostivé situaci
Císař Caracalla se k moci dostal díky tomu, že zavraždil vlastního bratra. Věrnost legií, kterým by se to nemuselo líbit, si pro jistotu koupil penězi. Po krvavém masakru, který rozpoutal ve městě Alexandrii, jej zdejší občané kritizovali za krutost. Císař odpověděl tím, že nechal povraždit jejich delegaci a svým legiím přikázal několikadenní vraždění a rabování ve městě. Urážlivý a krutý Caracalla nakonec dopadl mimořádně neslavně. Byl probodnut zezadu členem své osobní gardy zrovna ve chvíli, kdy močil u cesty.
Vyparáděný tyran
Elagabalus
vládl: 218 až 222 n. l.
skončil: zabit při vzpouře
Elagabalus (nebo Héliogabalus) byl zvláštní postavou i na poměry římských císařů. Vládnout začal jako nezkušený mladík a do Říma se snažil zavést nové náboženské kulty pocházející z Orientu. Stejně jako jeho předchůdce Caligula pohoršoval tím, že nechal v paláci otevřít nevěstinec. Také se rád sám převlékal do ženských šatů a líčil se jako žena. Horší však bylo, že se neštítil ani těch nejhorších zločinů, mezi které patřilo mučení a vraždy politických odpůrců i pouhých kritiků. Legie se od něj nakonec odvrátily a Elagabalus byl zabit při vzpouře vojska.
