Řezno, Vídeň, Bratislava, Budapešť, to všechno jsou města, která založili před 2 tisíci let Římané. Byly to původně vojenské tábory na hranici říše tvořené řekou Dunajem. Na sever od nich se nacházela barbarská území, kde žily divoké (většinou germánské) kmeny. To mělo platit i o území dnešního Česka. Vykopávky z posledních let prováděné na jižní Moravě ukazují, že to nemusela být tak doslova pravda. Nechybělo mnoho a přinejmenším Morava se mohla stát částí římského státu. Ukazují to vykopávky na Hradisku u Mušova nedaleko Pavlovských vrchů i nálezy římských vojenských táborů, které se podařilo objevit díky satelitním snímkům a tzv. letecké archeologii.
Jak z filmu Gladiátor
Úmysl připojit přinejmenším Moravu k římské říši vznikl v době tzv. markomanských válek na konci 2. století. Tehdy se císař Marcus Aurelius rozhodl, aby zabezpečil klid v říši, že posune ve stření Evropě hranice Říma na sever od řeky Dunaje.
Možná jste o markomanských válkách nikdy neslyšeli, ale pokud jste viděli slavný film Gladiátor, víte, o čem je řeč. Bitva, kterou začíná, se odehrává u Vindobony (tedy dnešní Vídně) a byla jednou z mnoha mezi římským vojskem a Germány, jež v té době proběhly.
Česko před 2 000 lety
V době starověkého Říma žil na Moravě a západním Slovensku germánský kmen Kvádů. Těsně před počátkem letopočtu se na území Čech usídlili jejich příbuzní Markomani. Přišli odněkud z území mezi Labem a Rýnem, aby – v nepříliš obydlených Čechách – našli klidné místo před útoky Římanů. To se jim celkem podařilo, když v roce 6 podepsali s Římem mírovou smlouvu. Hranice mezi germánskými kmeny a Římany pak zůstala na 150 let celkem klidná. Obchodovalo se, spolupracovalo a občas také loupilo. Bohatí Germáni posílali své děti za Dunaj na zkušenou.
Markomanské války
Až kolem roku 170 se situace změnila. Vzniklo velké protiřímské povstání, kterého se účastnili i „naši“ Markomani a Kvádové. Barbaři ze severu překročili Dunaj a začali plenit města a usedlosti. Poradili si i s vojenskými posádkami. Řím musel zareagovat. Počátkem roku 172 poslal na sever k Dunaji své legie, nejmocnější armádu tehdejšího světa vedenou samotným císařem.
Tak začaly markomanské války. Válečné štěstí se postupně klonilo k Římanům, trvalo ale roky, než se urputně se bránící Markomani a Kvádové rozhodli požádat o mír. Boje nakonec skončily až v roce 180. V té době se na území Česka římská vojska vyskytovala především na jižní Moravě (nejsevernější tábory známe z Olomouce a Hulína).
Hlavní město Moravy?
Tehdy už to začalo vypadat, že se Římané u nás pevně usadí. Dokonce v oblasti Hradiska začalo vznikat velké správní středisko, naprosto výjimečné a určitě největší na sever od středního Dunaje.
Čím bedlivěji archeologové toto místo prohledávají, tím více jsou přesvědčeni o jeho důležitosti. Výzkumy prokázaly, že se na Hradisku kromě vojáků 10. legie, která jinak měla sídlo ve Vídni, žili i úředníci a jejich rodiny. Byly zde zděné domy s teplovzdušným vytápěním. A další budovy. Jednou z nich byla i obří dřevěná stavba, která pravděpodobně sloužila jako nemocnice.
Vrcholek Hradiska byl obehnán tři metry hlubokým a pět metrů širokým příkopem a čtyři metry vysokým náspem zpevněným dřevěnou palisádou a cihlami. Součástí opevnění byly i čtvercové věže.
Plán Marka Aurelia vybudovat novou provincii na Moravě se nakonec nenaplnil. Po jeho smrti v roce 180, podepsal Markův syn Commodus s Germány mír. Římané se poté stahují za Dunaj a Hradisko opouštějí.
Hradisko tak pomalu upadalo do zapomnění, jen čas od času zde „hledači pokladů“ a později archeologové nalézali památky na římskou dobu.
