V prvním „pixarovském hraném filmu“ pozná Rudá planeta, že modrá není vždycky dobrá. John Carter se ocitl mezi dvěma světy braku a totální zábavy.

John Carter je bývalý voják Konfederace (to je ten Jih ve válce proti Severu). Ztratil ideály a rodinu a momentálně se pachtí v arizonské divočině, kde hledá zlato. To najde. Celou jeskyni zlata. Jenže taky divného chlápka, který ho přenese na ještě divnější planetu, kde spolu již tisíc let válčí dvě mocná města, nebe ovládají fantastické lodě na světelný pohon a skoro všechno ostatní je čtyřruké, monstrózní, zelené a chce ho to zabít. Kromě princezny Dejah Toris. Ta není zelená, čtyřruká ani monstrózní. Takže hurá do dobrodružství a záchrany planety!

Je třeba naprosto upřímně přiznat, že John Carter je strašná blbost. Nepřemožitelný hrdina pořád upadá do zajetí, aby z něj vynalézavě prchal, mladá princezna je nejlepší vědkyní svého lidu, padouch se s ní pochopitelně chce oženit, divoké bestie nepřemožitelného hrdinu adoptují a ustanoví svým velitelem… to je jenom pár z desítek klišé, berliček a totálních pitomostí. Vtip je v tom, že podobně pitomá je i předloha z pera Edgara Rice Burroughse, tvůrce Tarzana (který je mimochodem jednou z postav filmu). A přesto je série John Carter již sto let klasikou science fiction.

Dokonce to byla série tak populární, že jistou dobu si chtěl něco o pozemšťanovi na cizí planetě, dávných civilizacích a půvabné princezně napsat úplně každý. Knihy s Johnem Carterem tedy ve skutečnosti většinu z těch klišé zpopularizoval a film je právem opakuje. O režii chvíli uvažoval Robert Rodriguez (Spy Kids, Machete, Desperado), ale volba nakonec padla na Andrewa Stantona, který natočil třeba Hledá se Nemo. Oba dva borci, ale dost jiní.

Na Johna Cartera se skvěle dívá a některé akční scény jsou prostě parádní. Bohužel, je zde drobný zádrhel. K celé sérii vznikla v průběhu let řada obrazů a výtvarných konceptů. Ty se jen hemží zachmuřenými svalovci, bestiemi, ze kterých by zbělaly vlasy i Conanovi, a vůbec brutalitou jedna radost. Což ovšem moc neladí k pixarovskému vidění světa - ano, ten je mnohdy temný, ale rozhodně neobsahuje porcování desítek nepřátel. Přesto se o to Stanton aspoň náznakem pokusil…

… a moc mu to nevyšlo. Když Carter sejme dvě hnusoty a vynoří se pokrytý jejich modrou krví, vypadá jako já, když natírám strop. Tedy ne zrovna moc drsně. Z osudového příběhu je nezávazná popkornová jízda, dostatečně zběsilá a vizuálně zajímavá, ale prostě bez nějakého většího dopadu. Těžko se zbavit dojmu, že Rodriguez by s tímhle materiálem a hereckým obsazením uspěl mnohem lépe. A navíc by určitě na Mars dosadil i pana Mačetu alias ošlehaného herce Dannyho Treja… A to by byl teprve nářez.

+ Čistá zábava ve schválně přehnaném dobrodružství plném nádherné scenérie a těch nejstarších fíglů, které ale pořád fungují.

- Je to sice akční film, jenže předloha a primitivní zápletka by potřebovaly něco opravdu drsného nebo skoro brutálního.