Je až s podivem, jaké pozdvižení dokáže v dnešní době plné technických vychytávek budit pes-kameraman. Přitom psí videa nejsou na YouTube už nic neobvyklého. Těžko se ale na internetu hledá návod, jak svého hafana pro kariéru režiséra a kameramana v jedné „psosobě“ připravit. Proto jsem se rozhodl pro vás takový návod vytvořit a na vlastní (přesněji Štaflíkovu) kůži odzkoušet.
Mizerně, ale zajímavě
Samotného mě překvapilo, jak šílené záběry můj pes Štaflík vytváří. Kameru jsem na něj umístil opravdu svědomitě a stabilně. Ovšem vysvětlit psovi, že když točí, nemá se hýbat, má mít dobře nasměrovaný objektiv, má ctít zásady světla a protisvětla, neřkuli zlatého řezu pro nejlepší kompozici, to je opravdu nadlidský výkon. V jeho záběrech kamera poskakuje, neorganizovaně švenkuje ze strany na stranu, a když je v dohledu něco opravdu zajímavého, jen málokdy se to rozumně objeví v zorném poli. Přesto jsou videa vtipná, dokonce i ve chvílích, kdy se na nich prakticky nic neděje. Pes poskakuje, funí, oklepává se, všechno očuchává a vy to pak můžete sledovat téměř z jeho perspektivy.
První úlovek: Loupežník
Mezi naše první video-úlovky kupodivu nepatřily záběry rozesmátých tlam psích kamarádů, které jsem očekával, ale hned na nějaké třetí procházce jsme natočili zloděje, který se snažil Štaflíkovi kameru uloupit. Pes šel v tu chvíli na volno asi třicet metrů přede mnou, a když zašel za roh a ztratil se mi z dohledu, setkal se s loupežníkem. Ten nejdřív to žluté udělátko na psově boku okukoval a marně přemýšlel, co by to mohlo být. Po chvilce asi usoudil, že je jedno, co to je, ale určitě to bude mít nějakou hodnotu a možná za to dostane v hospodě pivo. Když jsem vyšel zpoza rohu, už s kamerou i se psem cloumal jako pominutý, a když si mě všiml, začal předstírat, že psa hladí. V tu chvíli jsme už ale měli jeho loupežnický čin natočený.
Na dvě kamery
Štaflík si na kameru nějaký čas zvykal. Na první procházce se snažil toho pro něj nového a nepříjemného postroje zbavit, válel se na zádech jako smyslů zbavený, pak se ale celkem rychle se svou novou kariérou kameramana sžil. Osvědčila se mi strategie dvojího natáčení, kdy vedle záznamu ze Štaflíkovi kamery sám pořizuji záznam na druhou kameru kompaktního foťáčku. Pak mohu záběry porovnávat a na videoblog přidávat záběry ze dvou úhlů pohledu.
Tak co, zkusíte to také?
Štaflíkův videoblog najdete na adrese staflik.ynternet.cz. Videa budu průběžně doplňovat.
Krok za krokem k psímu videoblogu
1. Jakou kameru?
Nejdřív se na internetu porozhlédněte po vhodné kameře. Existují miniaturní foťáčky a kamerky pro psy a kočky, ale jsou to spíš hračky s nízkou kvalitou záznamu. V posledním roce se však rozrostla nabídka tzv. akčních videokamer pro sport. Taková kamera je maličká, lehká a zpravidla je vybavená úchytem např. na přilbu nebo na řídítka. Výhodou je velká odolnost proti nárazu a často i proti prachu a vodě a rovněž relativně vysoká kvalita záznamu, ovšem nevýhodou je vyšší cena. Já jsem nakonec zvolil vodotěsnou sportovní kameru Oxe ExtremeCam s rozlišením 1280x720 pixelů a záznamem na microSD.
2. Kam s ní?
Jako problém se ukázalo umístění kamery na těle psa. První vás napadne pověsit psovi kameru na krk, případně mu ji upevnit na hřbet. Obě polohy jsou ale nešikovné, protože pes chodí buď s čumákem u země (tudíž stíní kameru pod krkem), nebo s hlavou zvednutou (stíní kameru na hřbetě). Nejlepší umístění by bylo na hlavě, ale to by bylo psovi nepříjemné a jistě by mu trvalo jen chviličku, než by se kamery zbavil. Já jsem nakonec umístil kameru psovi na bok, což se později ukázalo jako pro psa pohodlné a pro mě funkční řešení.
3. Na postroj!
Jak ale kameru k psovi uchytit? Samotný obojek je k tomuto účelu nevhodný a klasické kšíry do auta neskýtaly dostatečné místo k uchycení. Pak jsem ale v jednom e-shopu objevil postroj Julius K9 Power, který se používá např. pro služební psy či psí záchranáře. Vyrábí se snad pro všechna plemena psů.
4. Uděláme držáček
Postroj měl po stranách suché zipy pro připevnění jmenovky. Základ uchycení kamery byl tedy prakticky připraven. Já jsem se ale rozhodl pro důkladnější řešení. V galanterii jsem koupil natloukací druky, textilní pásku a pruh samolepicího suchého zipu. Kameru jsem ze všech stran olepil suchým zipem, z pásky a druků jsem pro kameru vyrobil jakési textilní lůžko, které se druky a suchým zipem připíná k postroji. Pro jistotu jsem kameru zajistil k postroji ještě textilním poutkem, což se ukázalo být praktické při příhodě s loupežníkem; poutko mu zabránilo kameru ukrást.
5. Stříháme
Získat správné záběry nějaký čas trvá a chce to hodně stříhání. Dobré jsou záběry ze setkání psů na procházce, kdy se psi vzájemně očichávají a hrají si. Z psí perspektivy to vypadá opravdu legračně. Digitální video můžete stříhat v různých programech. Já zvolil osvědčený open-sourcový program Avidemux, jehož ovládání je docela jednoduché. Program je zdarma a v češtině ke stáhnutí na internetu.
6. Šup na web
Jak všechna ta sestřihaná videa dostat na web? Pokud se spokojíte s jejich umístěním na YouTube, stačí se tam zaregistrovat. Videa pak můžete po uploadování i upravovat a jejich zveřejnění je opravdu hračka. Pokud budete chtít pejskovi udělat vlastní videoblog, tedy jednoduchou internetovou stránku, kde budou všechna videa i s komentáři pohromadě, máte řadu možností, jak to udělat jednoduše a zadarmo, např. na bloguje.cz, webnode.cz, blogger.com atd. Já jsem zvolil vlastní doménu a program WordPress.
