Guillaume Combot vyšel z Kapského Města, přešel Afriku, Blízký východ a skrz Evropu se probojovával směrem k Paříži. Upozorňoval tak na práci nevládních organizací, ale hlavně chtěl dokázat platnost pořekadla, že když se chce, tak to jde. Přesněji: dvacet tisíc kilometrů se dá ujít.
Nohy místo auta
Letadlem překonáte patnáct tisíc kilometrů během jednoho dne, autem za několik desítek hodin a pěšky? Inu, to už potřebujete tři roky. Když Combot vyrazil v únoru 2009 z Kapského Města, neměl ponětí, co ho na dvaceti tisících kilometrech potká. Kromě občanských válek musel čelit počasí, neschůdnému terénu, nemocem anebo lvům a hadům. Namísto toho, aby někde po cestě tragicky zemřel, překonal všechna nebezpečí jako mávnutím kouzelného proutku. Na místech, kam se bojíme odletět, i kdyby nás hlídala prezidentská ochranka, se nechal vyfotit se spokojenými domorodci a do Evropy přinesl sbírku dobrodružných historek. Prostě pašák.
Chůzí ke skvělým myšlenkám
Posunout pravou nohu před levou, levou před pravou a pohnout se vpřed. Jednoduché, že? Je to tak přirozená aktivita, že už si jí ani nevšímáme. Věděli jste ale, že spousta umělců anebo vizionářů chůzi přímo zbožňovala? Třeba Steve Jobs přemýšlel o dalších produktech Applu při procházkách u Palo Alta. Anebo takový Karel Hynek Mácha propochodoval celé naše území a dokonce se vypravil pěšky až do severní Itálie. V krajině hledal inspiraci a odpočinek. A nemusíme sahat do minulosti – chůze je vysoce populární i v jednadvacátém století.
Čtení krajiny
Každý rok vyráží tisíce lidí na pěší pouť do španělského Santiaga de Compostella. Český poutník Petr Hirsh to měl z Prahy sedm a půl tisíce kilometrů a stejně jako řada jiných je z výšlapu nadšený. Staré poutní cesty, po kterých lidé přicházeli na nábožensky významná místa, křižují Evropu jako pavučina. Místy jsou přerušené silnicemi a dálnicemi, ale kupodivu stále fungují jako pěší stezky. Během pochodu – a nemusí být zrovna do jiné země, úplně stačí pěší výlet po Čechách – si člověk mnohem víc všímá krajiny a jejích předností anebo naopak násilných lidských zásahů, které ji kazí. Vlastně se dá říct, že při chůzi krajinu, ale třeba i město, čteme – všímáme si výrazných bodů, nových staveb, obchodů anebo lesů a potoků. Člověk se při tom prý uklidní. Jasně, ne všichni čtenáři ábíčka potřebují štelovat vnitřní rovnováhu, ale ono to funguje ještě jinak.
Choďte v rukavicích
Chodidla obsahují řadu nervových zakončení, která chůzí stimulujeme. Mimo jiné to pomáhá k lepší rovnováze a udržování svalů. Právě odtud pramení současný trend „barefoot“, volně přeloženo nahých chodidel. O co jde? Zapomeňte na pohorky a trekové boty s tlustou podrážkou, ve které máte nohu jako v peřince. Správná barefoot bota má podrážku tak tenkou, že skrze ni cítíte i nerovnosti na dlažebních kostkách. Prý je to zdravé a některé firmy jsou dokonce schopné vyrábět boty s pěti prsty, které vypadají jako rukavice na nohy!
A co vy?
Guillame Combot je touto dobou už v Paříži a oslavuje svůj návrat, i když je určitě jaksepatří rozhozený z civilizace, tramvají a metra. Dokázal něco, na co většina lidí ani nepomyslí, ale to ještě neznamená, že by pochody na dlouhé vzdálenosti byly jen jeho doménou. Na chůzi je totiž nejkrásnější to, že ji používáme téměř všichni. A že každému z nás stačí jen málo k tomu, aby došel třeba do... třeba do Berlína! Tak proč prostě nevyrazit?
