Radost? Naděje? Nemáme! Daredevilův příběh v pokračování pořádného komiksového špalku je temnější a temnější. A taky lepší a lepší.

Daredevil to nikdy neměl jednoduché. V civilu slepý právník po nocích bojoval se stále novými padouchy. Když se zamiloval, tak mu jeho lásku hned zabili nebo nekopala za tu správnou stranu. Nebo obojí.

Však také postavu na výsluní dotáhl Frank Miller v komiksu Daredevil: Rok jedna, který se s ničím nepáral už dlouho před ultradrsným Sin City. Ale vrcholu Daredevil a jeho problémy dosáhli až se scénáristou Brianem Michaelem Bendisem.

Bitky jsou prostě bezvadné

Bendis příběh pečlivě osekal do komorního dramatu z „ďábelské“ čtvrti, která je synonymem zločinu a úpadku. A stejně pečlivě osekal i jakoukoliv naději svého hrdiny na lepší život. Provalil jeho tajnou identitu a postavil ho proti lidem, které chrání. A nakonec ho donutil prohlásit se vládcem Hell’s Kitchen, stát se novým Kingpinem.

A právě v této chvíli začíná už třetí bendisovský omnibus. Ten druhý byl možná hodně akční, „vykydlilo“ se tam i komando nindžů, ale na své pokračování neměl. Trojka sice nabídne minimum bitek, ale když na ně dojde, jsou prostě bezvadné.

Chcípnout, ne zemřít… chcípnout

Kreslíři v čele s Alexem Maleevem si dali pořádně záležet (jak by také ne, když zde hostuje i Black Widow, nejvíc sexy členka Avengers!) a Daredevil dostane pořádně do těla. Hlavním tahákem knihy je totiž vyprávění o vzestupu a pádu původního vládce podsvětí Alexandera Bonta, který se po dvaceti letech ve vězení dostal opět na svobodu a má jediný cíl: vidět Murdocka/Daredevilea trpět jak zvíře a chcípnout. Ne „zemřít“, chcípnout.

Osudy Bonta, prvního Kingpina, jsou navíc nádhernou ukázkou komiksového umění. Bendis vede vyprávění v několika časových liniích, které odděluje pomocí různých druhů kresby. Ty jsou mnohdy záměrně primitivní - což je v nádherném protikladu k modernímu, přehlednému a přesto atmosférickému Maleevově stylu.

fotografie

Zatraceně cool a moderní stáří

Když tedy Bonta sledujeme ve 40. letech, je komiks černobílý, později zase odkazuje na dnes již překonané způsoby tisku, díky kterým by si dnes tehdejší komiksy dala většina z nás leda tak na kadibudku.

Místy tak nový Daredevil připomíná některé filmy Tarantina či Rodrigueze, kteří záměrně poškozují kvalitu obrazu, aby navodili pocit stáří. Bendis dělá to samé a stejně jako u Tarantina a spol., i tady se jedná o „stáří“ zatraceně cool a moderní.

Navíc obsahuje komiks i podobné hrátky s „mládím“. Ještě než se Bendis pustí do líčení Bontovy pomsty, nabídne krátké shrnutí toho, co bylo náplní prvních dvou omnibusů. Toto shrnutí je z úhlu pohledu jiných marvelovských hrdinů (třeba Punishera či Spider-Mana) a jedná se o naprosté vizuální orgie.

Jó Bendis, to je machr

Jakkoliv je však výtvarná stránka strhující a pozornost si zaslouží i pečlivě rozfázovaný pohyb či využití novinových stránek nebo policejních dokumentů, tím hlavním zůstává scénář.

A tady nezbývá než smeknout klobouk a říct: Jó Bendis, to je machr. Tím, že se soustředí na dění v jedné jediné čtvrti, získává jeho komiks nádherně špinavé a realistické zabarvení. Nemáte problém uvěřit, že i k superhrdinovi může jen tak přijít zdrogovaný týpek a vystřelit mu mozek z hlavy. Něco takového by ostatně Daredevil možná i uvítal, protože ani Bendis se s ním po Millerově vzoru nepáře.

Hrdina nebo boxovací pytel?

Matt Murdock je hrdinou, z kterého si osud udělal boxovací pytel, ale jako ostatní superhrdinové (v čele s Brubakerovým Captainem Americou, který si zde také zahostuje) se prostě nemůže vzdát.

V jedné z nejlepších scén prosí Murdock mocného mága, zda nemá „něco“, co by vrátilo jeho život do starých kolejí a pravidel, do dob, kdy mohl milovat a doufat v lepší svět. Jenže nic takového neexistuje a Murdock alias Daredevil to přijímá.

Bendis tak opět připomíná, že věřit v jednoduchá řešení či šťastné konce je bláhové. Rozhodně však není bláhové číst jeho komiksy. Protože vedle Captaina Americy lepší drama, krvavé a kruté do posledního detailu promyšlené, prostě nenajdete.

+ Daredevil dostane brutální nakládačku v kresbě, jakou jen tak jinde nenajdete

- Občas dojde k narušení atmosféry. Captain America je sice fajn, ale moc sem nesedne.