Vlastíku, když jsem jako desetiletý kluk v roce 1984 odebíral ABC, vládly mu především tvoje komiksy. Dnes, bezmála třicet let poté, jsou tvoje komiksy snad ještě slavnější a ty ses stal doslova českým komiksovým guru. Jak se to stalo?
Především mě to nesmírně těší, že kreslené příběhy, které jsem tvořil před desítkami let, jsou pro čtenáře stále atraktivní. Ten zájem souvisí s obecným zájmem o komiks, a to nejen u nás, ale i celosvětově. Tolik filmů podle komiksů se nikdy předtím netočilo. Ale pomáhají tomu i další média, jako jsou chytré telefony a tablety, na kterých lze komiksy prohlížet. Takto je možné si koupit např. moje příběhy o Kruanovi, a to dokonce už i v angličtině.
Ale nejenom Kruan jde na dračku. Z poslední doby vzpomenu třeba Johna Cartera, kdy se k premiéře filmu konala i výstava tvého „carterovského“ komiksu z počátku 70. let.
Ano, ostatně i tento komiks se chystá do chytrých telefonů a tabletů. Největší hvězdou z mých kreslených seriálů je ale Kruan, respektive komiks Pod paprsky Zářícího, protože Kruan se v něm ve skutečnosti objevil až ve třetí sérii. Právě na Kruana se nejčastěji ptají besedníci na různých festivalech a sci-fi conech, na které mě organizátoři zvou. A konečně o Kruanovi se chystá i celovečerní film.
To mě vede zpátky k té první otázce. Jak se to stalo? Proč je Kruan takovým fenoménem?
Když jsem tento komiks začal psát – vycházel v ABC od roku 1973 – vzal jsem si námět ve svých povídkách, které jsem napsal už řadu let předtím. Ty byly samy o sobě dost atraktivní. Bylo v nich dobrodružství, dobývání neznámého světa v dalekém vesmíru, sám Malý bůh byl sympatický robot v podobě červeného kraba, takže všechno to mělo velký potenciál pro vysokou čtenost. Já k tomu ještě připočtu dobu, kdy byli čtenáři lační po dobrodružství, kterého se jim v běžném životě nedostávalo. A v neposlední řadě na úspěchu seriálu měl zásluhu i výtvarník František Kobík, který měl výrazný komiksový rukopis.
Kobíkův styl měl hodně světový vzhled. Asi nebylo jednoduché dělat za komunistického režimu takový komiks.
Kobík přišel až později, ale my jsme s komiksem začali už v prvním čísle prvního ročníku 1957. Psal jsem ho tehdy já sám a jmenoval se Za tajemstvím hlubin. A jak jsi správně řekl, nebylo to jednoduché. Komiks byl v té době obecně chápán jako pokleslý žánr kapitalizmu, který nepatřil mezi literaturu.
Tuhle předpojatost jsme ale úspěšně u svých nadřízených odbourávali. V tom prvním seriálu jsme měli trojici pionýrů, kteří jedou na prázdninovou cestu do Sovětského svazu. Tím to bylo ideologicky v pořádku a my jsme mohli rozvíjet příběh dětí, které se mimochodem jmenovaly Alena, Břetík a Cyril (iniciály ABC). Časem se řada našich kreslených seriálů úplně oprostila od ideologie a vznikaly např. rozsáhlé sci-fi příběhy jako Kruan nebo Vzpoura mozků, kterou napsal Václav Šorel.
Z jakého popudu ABC vlastně vzniklo?
V které hlavě se myšlenka na časopis s tímto zaměřením zrodila, to popravdě netuším. Je pravda, že já jsem byl v redakci od prvopočátku na podzim roku 1956. Ovšem celou redakci už tehdy najímali pro vymyšlený projekt. Já jsem byl přijat jako redaktor techniky a šéfem byl Jan Čeřovský. Obsah časopisu jsme už ale vymýšleli my a musím říct, že jsme se inspirovali časopisy z našeho dětství a mládežnického věku – předválečným Mladým hlasatelem a poválečným časopisem Vpřed! Úplně na začátku jsem ale já osobně vymyslel podtitul časopisu „Mladých techniků a přírodovědců“, který platil více než 40 let.
Místo technického redaktora ti dlouho nevydrželo. Poměrně brzy po začátku ses ujal funkce šéfredaktora.
Tehdy se tomu říkalo vedoucí redaktor, ale z dnešního pohledu je to totéž. Stal jsem se jím na podzim 1959 a místo jsem opouštěl až s odchodem do důchodu v roce 1992. S ABC ale víceméně žiji neustále, procházím každé číslo, známí se mě na něj ptají atd. Ten časopis se samozřejmě stále mění a přizpůsobuje aktuální generaci dětí, ovšem co by se nemělo měnit, je jeho zaměření – vědeckotechnický magazín pro vnímavé děti. Tak tomu bylo na začátku a jsem rád, že tomu tak je i po pětapadesáti letech.
