Čtvrtý výběr z legendárnách komikových stripů Peanuts se sympatickým hafanem Snoopym a jeho lidskými kamarády má dokonale předprázdninové načasování.

Stripy Charlese M. Schulze zvané Peanuts vycházely padesát let. Padesát, chápete? Proslavil je především Snoopy; Pan Citlivý, Pan Dokonalý, Maltézský bígl. prostě ten, koho uvidíte na každém druhém tričku se psím potiskem. Jmenuje se podle něj i většina výborů, které nám už dva roky představují to nejlepší z Peanuts v tematických souborech.

Po představení postav (je jich mnohem víc než třeba v Garfieldovi či Calvinu a Hobbesovi), lásce a smutku přichází škola. A i když si můžeme stokrát brblat, že by bylo lepší, kdyby se prostě Peanuts vydávalo chronologicky jako jiné sebrané stripy, nedá se popřít, že tentokrát… tentokrát je to pecka.

Protože, jak připomíná překladatel a editor Petr Onufer: Schulz moc dobře věděl, že škola je PEKLO. Jeho dětští hrdinové čelí absurdnímu molochu edukace (pokud znáte všechna slova, jste už ztracení! Ztracení, říkám vám!!!) den co den. A nemají nic než důstojnou odvahu… a deku… a sarkastického bígla… a lásku k té učitelce (které jednoho krásného dne opravdu přinesou ty skořápky na třídní projekt)…

Přežívají, ač vystaveni těm nejstrašlivějším pohromám, vedle kterých by Egypťanům těch sedm let všežravých kobylek přišlo jako dobrá sranda. Zkoušky, slohová cvičení, zákaz spaní v lavicích i to, že zrovna nad vámi je ve stropě díra, kterou sněží, prší, praží (nehodící se škrtněte). To vše do nás Schulz pere ze všech stran.

A pod vší tou hrůzou se skrývá úžas člověka, který sice občas udělá strašlivou chybu („Považoval jsem jí za lidskou bytost, ne za učitelku.“), ale přesto věří, že se vše v dobré obrátí. Peanuts sice jsou v mnohém nejsmutnějším ze slavných stripů, někdo by řekl až depresivní, ale pořád platí, že mají naději. Naději, že se jednoho dne ozve: „Ano, svět má své mouchy, ale víme o nich a pracujeme na tom.“

Takže vy musíte jen vydržet. Charlie Brown (ten, co se dostal až do Kill Bill od Tarantina i do hororů Stephena Kinga!), malá Sally, na dece závislý Linus i ten největší z bíglů, kterému nikdy nebude dopřáno studovat Ponurý dům od Charlese Dickense, protože je pes… Vydržet a snad bude líp.

Výsledkem je, že čtení Peanuts nutí stejnou měrou k smíchu i pláči. Však je také nejslavnější hláškou okřídlené „Můj ty smutku!“ Snoopy po škole není výjimkou. Snad jen ten smích bude o něco víc doprovázený šíleným tikem v oku. Protože pokud musíte pořád každý den vstávat, dojíždět, počítat dny a minuty a do prázdnin… tady se poznáte.

A i když v komiksu neuvidíte ani jednoho dospělého člověka nebo učitele, přestože rodiče zde občas píší svým ratolestem vzkazy, budete je na každé stránce cítit jako strašlivý stín až odkudsi z Mordoru. Schulz byl totiž génius a jeho stripy nejen že jsou o skutečných školách, na které už dospěláci nevěří, ony takovou školou samy jsou!

+ Smích i pláč a sto a jeden postřeh o škole, na které už dospělí zapomněli.

- Pomalejší rozjezd, který ocení spíše fanoušci než čistě zájemci o školní téma.