I když v posledních letech zavádí i na některých státních školách slovní hodncení místo známek, klasické vysvědení stále převládá. A asi je zbytečné připomínat, jak dnešní vysvědčení a známky vypadají. Tedy pět stupňů od výborné po nedostatečnou. Stejný způsob známkování mají i na Slovensku a v Rakousku.
Vysvědčení: Místo čísel písmena
Obvyklejší je ale obrácené pořadí, kde nejlepší je 5 (výborný). Platí například v Rusku nebo Maďarsku. Šestistupňové hodnocení s nejlepší jedničkou mají německé děti. Podobně šest známek mají například v Bulharsku nebo v Polsku (ale tam mají nejlepší šestku). Ve většině států se však používá desetistupňové známkování, kde nejlepší je 10. Jen v anglicky mluvících zemích mají na vysvědčení písmena (naše jednička znamená A).
Známka byla i z píle
Dříve ale bylo známkování úplně jiné. Původně vysvědčení, taková jaká známe dnes, prakticky nebyla. Při odchodu ze školy nebo při přechodu na vyšší stupeň žáci dostávali jakýsi posudek, kterým se mohli vykazovat budoucímu učiteli. Vlastně to bylo něco podobného, jako je v některých profesích dodnes posudek zaměstnavatele.
Za známky může císařovna
Pokud neradi chodíte do školy a navíc se bojíte, jaké známky dostanete, tak vězte, že za vaše utrpení může císařovna Marie Terezie. Tato osvícená panovnice, kterou ale Češi moc nemuseli, zavedla v roce 1774 povinnou školní docházku. Zároveň bylo třeba i nějak oceňovat žáky a umožnit, aby učitelé mohli sledovat a porovnávat, jak probíranou učební látku studenti zvládají. Kromě známek z prospěchu a chování, které máme i dnes, se hodnotila i píle a aktivita ve škole. Tak tomu bylo vlastně až do vzniku Československa (1918).
Za války byly i šestky
V letech nacistické okupace českých zemí zavedlo protektorátní ministerstvo školství po německém vzoru šestistupňovou klasifikaci. Dost zvláštní bylo závazné doporučení, že vyznamenání mohl dostat pouze jeden žák ze třídy a jedničku na vysvědčení mohli mít z každého předmětu nejvýše dva žáci. Pokud by se tedy sešli ve třídě například tři géniové, vyznamenání by mohl mít jen jeden z nich a ten „nejhorší“ by nemohl mít ani jedničku z matematiky.
Jak se učili slavní lidé?
Popravdě – a bude to asi pro mnohé z vás zklamání – slavní a úspěšní lidé se většinou učili dobře až výborně. Možná se vás bude někdo snažit přesvědčit o opaku, ale moc mu nevěřte. Často se sice můžete dočíst, že jeden z nejinteligentnějších lidí všech dob, slavný fyzik Albert Einstein, propadal z matematiky, ale to není pravda. Příčinou této legendy je změna známkování, ke které došlo, když se rodina stěhovala po různých zemích.
Fotbalista s dvojkou z tělocviku
A co se týče českých celebrit? I když se – při vší úctě – nemohou s vědeckou superstar Einsteinova formátu srovnávat, i ony měly známky přinejmenším pěkné. Ukázala to například výstava vysvědčení, která proběhla před lety Hatích u Znojma. Tak třeba zpěvačka Lucie Vondráčková, maturovala na samé jedničky, vynikající známky měl i bavič Zdeněk Izer nebo režisér Zdeněk Troška. Moderátor Leoš Mareš dostal v osmé třídě jedinou dvojku – z češtiny. Samozřejmě existují i výjimky: Zpěvák a držitel zlatého Anděla Matěj Ruppert ze skupiny Monkey Business měl ve třetí třídě z hudební výchovy čtyřku nebo jeden z nejlepších českých fotbalistů všech dob Vladimír Šmicer dostal dvojku z tělocviku. Ale tady existuje podezření, že jako kluci spíš zlobili, než že neměli hudební sluch nebo nedokázali uběhnout sto metrů.
Vysvědčení před sto lety
Autor tohoto textu vytáhl více než sto let staré vysvědčení svého dědečka na gymnáziu v Novém Bydžově. V té době většinou – na rozdíl od dnešního vysvědčení – dobrý byla dvojka a slovo dostatečný označovalo trojku (1 = velmi dobrý, 2 = dobrý, 3 = dostatečný, 4 = sotva dostatečný, 5 = nedostatečný). Na gymnáziu v Novém Bydžově však z nějakého důvodu už klasifikovali podobně jako my dnes. Dědečkovy dostatečné tedy byly opravdové šťoury. Zajímavé je, že mu to nakonec nezabránilo vystudovat vysokou školu, udělat si doktorát a stát se profesorem. Z chování měl dědeček dvojku, tehdy se ovšem nedávala jednička každému (pokud neudělal nějaký velký malér) automaticky, jako je tomu dnes. Z mravů mohl člověk dostat pět známek (1 = chvalitebné, 2 = uspokojivé, 3 = zákonné, 4 = méně zákonné, 5 = nezákonné). A podobně tomu bylo asi také s pilností: náležitá píle znamenala vlastně dvojku (1 = vytrvalá, 2 = náležitá, 3 = dostatečná, 4 = nestálá, 5 = nepatrná).