Ičigo Kurosaki se v prvním díle mangy Bleach stal z donucení Sběračem duší. To znamená, že občas se změní v drsnýho bijce s mečem větším než autobus a začne porcovat hnusy, vedle kterých je i Predátor majitelem „mírně nepěkné tváře“.
Určitě za to může fakt, že od mládí vídal duchy a hlavně to, že je japonský středoškolák. Protože o japonských středoškolácích platí, že a) jsou zabíjeni a ohrožováni monstry z cizích dimezí a světů nebo b) tato monstra likvidují či c) takovými monstry jsou... a samozřejmě d) vše dohromady. Což Tite Kubo v druhém díle své mangy názorně dokáže.
Podivnosti a absurdity
Ovšem dokáže to s lehkostí a vtipem. V jeho příbězích sice jsou hodně temné tóny, ale daří se je skrývat za různými podivnostmi a asburditami. Typický je hned první: už minule jsme se dověděli o papouškovi, v němž je uvězněna duše mrtvého chlapce. Toho pronásleduje strašlivý démon a nechce jej pouze sežrat, ale především psychicky mučit.
Do toho se zamotá Ičigův spolužák, který jen tak urve telegrafní sloup a démona s ním zmlátí, a špičkování mezi Ičigem a Rukiou Kučiki. Ta pak hned v navazující storce vybaví Ičiga pilulkami Soul candy v dávkovači s kachní hlavičkou, protože králíčka na skladě zrovna neměli.
Po spolknutí pilulek se Ičigo bude moci ihned změnit ve Sběrače. Nevýhoda je, že jeho fyzické tělo na tu dobu obsadí náhradní duše, která se chce líbat s každou spolužačkou a navíc je oficiálně určená k likvidaci.
Míchání vážného tónu s blbůstkami
Výsledek je zcela svébytný a opojný, takže hltáte jednu stránku za druhou. A je jedno, zda Kubo právě servíruje strhující akci (především démon plivající výbušné pijavice stojí za to), středoškolskou grotesku v hlavní roli s krásnými Ičigovými spolužačkami a mimoňskými učiteli nebo zda odhaluje na primitivně působících skicách podrobnosti o fungování světa Sběračů duší.
Už v první dílu bylo naznačeno, že míchání absolutně vážného a tragického tónu s blbůstkami a nadsázkou může fungovat jen díky postavám. U každé je hned po prvním obrázku jasné, že je v nich něco víc. Nejsou to jen šablonovití chuligánští drsňáci, mlčenliví dobráci či tajemné upjaté slečinky. Všichni mají svá tajemství, záblesky citů a obav.
Souboje jsou kořením
Může se to zdát divné, ale manga chytající čtenáře na spektakulární souboje funguje nejlíp právě na osobní rovině. Třeba když Ičigo musí utišit brečící sestru a my se dovíme něco víc o smrti jejich matky. Souboje jsou kořením, a důležitým, jenže už Stan Lee, tvůrce Spider-mana, věděl, že nestačí.
Bez důrazu na postavy a jejich problémy totiž sebelepší souboje brzy splývají a degenerují v laciné navyšování schopností a sil na obou stranách. Tite Kubo se tímhle ponaučením řídí. Bohužel se snaží hned na začátek dát těch postav víc, než je na útlé knížečky vhodné.
Zcela stranou se tak ocitají některé postavy z jedničky a naopak se objeví přehršel dalších. Také zajímavých, ale jejich nasazování by mohlo probíhat v mírnějším tempu. Zatím se můžeme těšit, že v trojce, která vyjde v září, dostane víc prostoru sympatická Orihime.
+ Temnější příběhy jsou protkané absurdními vtípky a drobnostmi.
- Některé postavy z jedničky úplně chybí.
70%
Bleach 2: Goodbay parakeet, goodnite my sista
Tite Kubo, 192 str., 189 Kč, Crew 2012
