Recenze: James Bond ve filmu Skyfall tančí se smrtí

Po padesáti letech filmové kariéry přišla ta správní oslava v zatím nejlepší bondovce Daniela Craiga. Skyfall jde Bondovi těžce po krku.

Nová bonodvka je jedním z těch filmů, které zachraňují letošní filmovou úrodu. Režisér Sam Mendes využil zkušenosti nejen z oscarové Americké krásy či černohumorného (přitom ovšem zatraceně depresivního) Mariňáka, ale hlavně z výborného mafiánského dramatu Road to Perdition.

Výsledkem je skutečně osudové drama, za jaké by se nestyděli ani slavní hongkongští mistři „krvavého baletu“ v čele s Johnem Woo. Na M (s rolí srostlá Judi Dench dokazuje, že není malých rolí) udeří přízrak z její minulosti, který perfektně zná všechny slabiny britské tajné služby a i s Bondem si hraje jako kočka s myší.

Sám Bond musí bojovat nejen s padouchem, ale i prověřit meze vlastní loajality. Jenže rozdělanou práci je třeba dokončit, i kdyby to mělo agenty Jejího Veličenstva stát život.

Bond jde přes mrtvoly

Že jde Skyfall svým postavám těžce po krku dokazuje už úvodní sekvence, kde Bond musí nechat parťáka vykrvácet a následně učiní M na dálku zásadní rozhodnutí, jehož výsledkem je hlášení „Ztratili jsme agenta“.

Jenže když pak dojde k brutálnímu útoku na londýnské ústředí MI6, Bond se vrací, aby dopadl padoucha, který byl kdysi tím nejlepším z agentů a k M cítí zároveň lásku i nenávist. V osobě Raoula Silvy nám Mendes nabízí jednoho z nejlepších bondovských padouchů vůbec. Děsivý i dojemný, chladný plánovač i city zmítaný člověk, kterého kdysi zradil někdo, komu bezmezně důvěřoval, a který nyní žije už jen pro pomstu.

Mimochodem, Silva je jedním z mála Bondových protivníků, který nepotřebuje výrazné poskoky a Bond dostane skutečně do těla. Náhle není tím nezničitelným borcem jako v době Brosnana či Moorea, ale skutečně trpí. O to víc však oceníme jeho výkonnost a zarputilost, s kterou jde - nikoliv metaforicky - přes mrtvoly.

Bond se vrací. Má nové povolení zabíjet

Drama, na které se nezapomíná

To sice klade na představitele záporáka velké nároky, ale Javier Bardem, který má s temnými psychopaty ty nejlepší zkušenosti z filmu Tahle země není pro starý, to zvládá s bravurou. Na straně druhé tak film disponuje neuvěřitelným vnitřním napětím vycházejícím z konfliktu Bond vs. Silva vs. M.

Vedle tohoto trojúhelníku se jakoby ztrácejí další výrazné postavy: Q, mladičká agentka, která Bonda „sestřelila“, nebo nový poradce premiéra ve věci tajných služeb Mallory.Ale zdání klame. Každá postava přidává svůj kousek k dramatu, na které se nezapomíná.

Dokonalá pocta historii

Zároveň je však Skyfall víc než jen drsný thriller plný skvělých postav. Je to i opravdu skvěle vypadající film, který vizuálně zvládá exotiku (nádherná honička po istanbulských střechách a bazaru). Ale i cit pro moderní velkoměsto (za takovouto Šanghaj by se nemusel stydět ani Fincher nebo Nolan). Nebo tradiční „bondovská“ místa plná luxusu (kasino v Macau, kde dojde ke geniální scéně s varany komodskými - piraně patří definitivně do starého železa).

A jako bonus je Skyfall dokonalou poctou bondovské historii, tedy přesně tím, čím chtělo být (a nebylo) Dnes neumírej. Neustálé poukazování na střet starého a nového, moderního a tradičního (přičemž jako klíčové se ukazuje střídavě obojí, vždy však s důrazem na „osobní“ přístup), konkrétní odkazy na klasické filmy, ale i zakomponování „nového“ M či návrat tradičních postav Q a Moneypenny.

Naprostá spokojenost

Skyfall ani na okamžik neztrácí svůj tragický rozměr, ale přesto se mu daří být melancholický a vtipný a na „laškování“ mezi spoutaným Bondem a dominantním Silvou jen tak nezapomenete.

Hledat na Mendesově příspěvku k jedné z nejslavnějších filmových sérií něco špatného je skoro rouhání, ale je pravda, že v druhé třetině se film trochu zpomalí a v jednom dvou místech se scénář spolehl na deus ex machina neboli „božskému zásahu shůry“. Ozvláštnění ovšem je, že nepomůže Bondovi, který si musí všechno vykrvácet, ale padouchovi. Takže znova: naprostá spokojenost a v kině nutnost minimálně dvakrát.

+ Nejen nejlepší thriller roku, ale i vymazlená pocta padesáti letům bondovské historie

- Mírné zpomalená tempa v druhé třetině filmu a několik deus ex machina