V posledních deseti letech má největší nárůst nových hráčů lakros, hra, která je v Severní Americe doma. Původní hra se totiž mezi severoamerickými indiány objevila kolem roku 1100 a se současným lakrosem toho neměla moc společného.
Tříkilometrové hřiště a tisíc válečníků
Lakros byl totiž tehdy záležitostí spíše duchovní. Hra měla sloužit k potěše Stvořitele a zároveň jako jakási náhrada války (i proto je jedno z jejích jmen bagattaway - menší bratr války). Kmeny mezi sebou soupeřily a vítězové každé z her se těšili velké úctě.
Hřiště tehdy mělo až tři kilometry a pobíhalo po něm až tisíc válečníků najednou. Každý byl vybaven dřevěnou lakrosovou holí, která měla podobu tyče s rozšířením na konci. To časem nahradila kožená kapsa na chytání míčku velikosti tenisáku. Cílem bylo dopravit míček na předem určené území, které dnes nahradily branky speciální konstrukce. Lakros byl vždy hrou tvrdou a pohyb po přírodě a střety s protihráči dobře sloužily jako trénink pro případné boje.
Každý hraje jinak
Evropané si lakrosu všimli brzy poté, co se dostali do Severní Ameriky. Odtud plyne i jeho současné jméno lakros (anglicky lacrosse), které vzniklo pravděpodobně z francouzského pojmenování pro biskupskou berlu, jíž hole připomínaly. Evropští osadníci lakros brzy okoukali a mnozí si ho hodně oblíbili. Hrálo se hlavně na východním pobřeží USA. První oficiální lakrosová liga ale vznikla až v roce 1987.
V současné době se laktos hraje hned několika různými způsoby, které se liší například rozdíly v počtu hráčů, nebo vybavením. Největší je takzvaný field laktos. Na velkém otevřeném hřišti proti sobě stojí dva týmy po deseti (tři útočníci, tři záložníci, tři obránci a jeden brankář).
Nejtvrdší variantou je box lakros, který hraje šest hráčů. Jeho pravidla povolují nejvíce kontaktů mezi hráči. Naopak úplně bezkontaktní je interkros, kde se nesmí dotknout ani hráči, ani hole. Existuje také ženský laktos.
Národní tým severoamerických indiánů
V České republice se rozšířil takzvaný český lakros, jehož kořeny sahají da šedesátých let. Hráči lakrosu jsou u nás organizováni pod Českou lakrosovou unií. Pod její záštitou funguje reprezentace i národní liga.
V USA lakros prožívá obrovský rozkvět na univerzitách a dostává se i na střední školy. V rámci mezinárodního lakrosu dokonce existuje indiánská reprezentace, která je tvořena členy šesti kmenů Irokézské konfederace. Tím pádem je jediným sportovním národní týmem severoamerických indiánů.
