Zajímá vás, jak to bude vypadat v budoucnosti? Zajeďte se podívat do Japonska. Místo novin se tam čtou komiksy, Godzilla má vlastní sochu a místo aut tam lidé nasedají do obřích robotů. Tedy do těch robotů zatím nasedají jen ti, co je vyrábějí, ale všechno musí nějak začít. Společnost Suidobashi Heavy Industry nedávno představila kolos jménem Kuratas, který je dosud nejvěrnější reálnou nápodobou robotických exoskeletů z japonských kreslených seriálů. Kuratas je to, čemu se ve vědecko-fantastických vizích říká „mech“ – obrovský mechanický vehikl, jehož pohyby ovládá pilot, usazený v jeho útrobách.
Ne zrovna pidižvík
Kuratas sice není zrovna vyšší než mrakodrap, ale pořád to není žádný drobeček. Má čtyři metry, váží čtyři a půl tuny a v základní výbavě je vyzbrojen raketometem a rotačním kulometem. Kuratas ale není vyroben pro armádu, takže tenhle raketomet metá místo raket vodu a rotační kulomet nestřílí náboje, ale diabolky. Na druhou stranu těch diabolek vystřílí 6000 za minutu. K tomu, aby je začal pálit všude kolem sebe, stačí, aby se pilot v kokptitu Kuratase usmál. Přesně tak – vnitřní senzory si všimnou, že má pilot na tváři úsměv, a mechanická obluda spustí palbu. Ano, je to dost zvláštní. Ale Japonci mají kromě obřích robotů také specifický smysl pro humor.
Druhý život Xboxu
Jak se z toho střílí, už víme, ale jak se celá ta legrace ovládá? K manipulaci s robotickýma rukama Kuratase slouží ovladač v pilotových rukou, který je v podstatě zmenšenou verzí celého mecha. Kuratas se pak hýbe právě tak, jak v jeho kokpitu hýbe pilot s jeho modýlkem. Co se spodních končetin týče, tam je to jednodušší. Kráčejícího mecha asi potkáme v ulicích teprve za pár dalších let, protože Kuratas nechodí, ale jezdí. A není to zatím žádný fofr – při rychlosti deseti kilometrů za hodinu ho člověk předjede i na svém béemxku. Tedy pokud se přitom nebojí, že v následující minutě schytá do zad od usmívajícího se pilota v kokpitu šest tisíc včeliček.
Robot na zavolání
Ačkoliv budí Kuratas futuristický dojem, z praktického hlediska je dokonale současný. Jeho tvůrci, umělec Kogoro Kurata a robotik Wataru Yošizaki, totiž využili k výrobě ve velké míře součástek a dílů, které byly předtím už součástí něčeho jiného. V ovládacích prvcích Kuratase tak odhalíte například pohybový senzor Kinect, ovládače z Xboxu 360 a dotykovou obrazovku z iPhonu. Tím si ostatně můžete z kokpitu mecha rovnou zavolat – přijímač 3G signálu má Kuratas zabudovaný ve své robotické hlavě. „Už jedu,“ neznělo nikdy líp než při telefonátu ze čtyřmetrového robotického exoskeletu!
Něco navíc
Suidobashi Heavy Industry už má Kuratase v nabídce svého internetového obchodu a kromě volitelných barev k němu nabízí i několik vychytávek, které se nenacházejí v základní výbavě: nejpozoruhodnější z nich je podle našeho názoru držáček na hrnek s kafem. No nekupte to, za půl druhého milionu dolarů.
Kde se vzali mechové
Mechové, tedy mechanické exoskelety jsou k vidění hlavně v japonských komiksech a kreslených seriálech. Ve sci-fi dokonce existuje subžánr „mecha“, který se kolem robotických vehiklů točí.
U nás asi nejpopulárnějšími zástupci tohoto směru jsou animované opusy Mobile Suit Gundam a Neon Genesis Evangelion. Na mechy – i když ne s tak humanoidní anatomií – jste mohli narazit i ve Hvězdných válkách (kupříkladu na AT-ST v Impérium vrací úder a AT-ST v Návratu Jediho) a koneckonců ani mimozemské trojnožky ve Wellsově Válce světů nejsou koneckonců nic moc jiného.
Z přenášení lidských pohybů do něčeho obrovského a mechanického se stala i oblíbená kratochvíle Ellen Ripleyové, která se ve stěžejní scéně Vetřelců navlékla do mechanického nakladače a vybojovala v jeho exoskeletu pěkně tuhý souboj s mimozemským xenomorfem. Moc pěkní mechové se prohánějí také ve filmech Avatar a District 9. A pokud si je chcete užít „na vlastní kůži“, sáhněte po některé z počítačových her BattleTech, MechWarrior nebo Metal Gear Solid.
