10 nejlepších her roku 2012
Blacksad
Museli jsme si počkat až na prosinec, ale na druhou stranu: rok se má končit tím nejlepším. A Blacksad je zatraceně ten nejlepší komiks, jaký tu letos vyšel. Bez debat. Tvůrci španělského původu napsali nejlepší drsnou detektivní školu od dob Raymonda Chandlera. Těšte se tedy na zachmuřeného detektiva, který jde proti všem. Na osudové ženy, prohnilé politiky a dekadentní město. Na přestřelky a bitky a rozhodnutí mezi velkým a ještě větším zlem.
Geniální scénář doplňuje i geniální kresba, kde sice poznáte, že oba autoři prošli Disneym, ale hlavně tu má i ten „bílý psík temný stín…“, jak se říká v mém oblíbeném anime. Jo, a abych nezapomněl: všechny postavy jsou nakresleny jako různý zvířata a titulní hrdina je černý panter (čehož je využito k bezpočtu hlášek na téma „nestrkej tam čumák“ nebo „zvědavost zabila kočku“).
Bleach: Quincy Archer Hates You
Obecně mám raději temné věci, kde hrdinové padají až na dno, a třeba takový konec Butche Cassidyho a Sundance Kida považuji za naprosto správný a šťastný. Takže ze všech mang, které se letos urodily (a že jich utěšeně vzkvétá) bych asi měl vybrat něco jiného… jenže i já se rád zasměju. A čtvrtý Bleach je prostě jedna velká zábava.
Ano, místy naprosto dětinská, jindy zase primitivně přímočará, ale vždy fungující na jedničku. A když se přitom ještě naporcuje nějaké to monstrum a zdemoluje jedna dvě výškové budovy… Jo, pak si nestěžuju. Ale pokud byste chtěli větší porci masa a černoty, koukněte se po Lobákovi a Kostěji nesmrtelném…
Captain America: Smrt
Těžko vybrat něco lepšího z tradičních superhrdinských komiksů než knihu, v níž jedna z nejslavnějších postav žánru zemře a celý svět se musí s touto ztrátou vyrovnat. Brubakerův příběh je temný a dává to všem svým postavám „vychutnat“ do poslední hořké kapky. Bude zajímavé sledovat, zda najdou filmaři dost odvahy, aby ho následovali - chystaná dvojka filmového Captaina Americy má totiž vycházet právě z Brubakerových komiksů. Osobně tomu nevěřím, ale naděje umírá poslední (tedy… ne vždy… v tomhle komiksu chcípla už dávno).
Hra o trůny I: Grafický román
Hra o trůny válcuje televizi i pulty knihkupců. Jedna z nejlepších a nejbrutálnějších fantasy ság je prostě v kurzu. Takže logicky došlo i na komiksovou adaptaci. Scénář si vzal na starost spisovatel Daniel Abraham (který je mimochodem tak trochu padawanem starého mistra Martina) a dělal všechno možné i nemožné, aby společně s kreslířem Pattersonem odolali tlaku mainstremového komiksu.
Což se tedy nepovedlo. Jejich Hra o trůny je něco jako coca cola light. Což se nepozná v nějaké menší míře krve, ale spíše v tom, jak se s tou krví pracuje. To, co v knize i seriálu šokovalo, se zde prostě jen tak objeví. Na druhou stranu - příběh je pořád stejný a je zatraceně silný i tak. Pokud máte rádi fantasy a nemáte čas sledovat televizi nebo se tahat s tisícistránkovými bichlemi, vřele doporučuji.
Joker
Fanoušci Batmana měli letos žně – skvělé nové vydání slavného Ticha (bravurní kresba Jima Leeho je už teď prostě klasika), tak trochu na tripu psaný Batman a syn od Granta Morrisona a pochopitelně v kinech Nolanův Temný rytíř povstal. My ovšem připomeneme nenápadného Jokera.
Azzarello je slavný svým nesentimentálním a nekompromisním přístupem, takže když dostal na hraní nejšílenějšího padoucha světové komiksu, bylo na co se těšit. Takže… Joker je naprostý psychopat a projíždí nočním Gothamem, kde snad ani normální lidé už nežijí. Za ním zůstávají jen mrtvoly, vypálené bary a spokojení příznivci žánru noir. A někde vpředu čeká Batman, jediný lék na tohle šílenství…
Kůstek: Čas zabíjet draky
Tahle komiksová série, která s disneyovskou hravostí a pixarovským perfekcionismem překopává žánr fantasy, si vybrala oddechový čas. To neznamená pokles kvality - to znamená chvilkové zastavení na místě a pořádné vyblbnutí. Vychutnejte si tedy skvělý plán jak zabít draka (který přeci neexistuje), na kterém se pokazí jen jedna jediná věc (že ten drak nakonec fakt existuje). V pozadí se sbírají temné síly, osud je na vážkách, staří krysáci pořád mudrují nad kuchařskými možnostmi kanibalismu a jejich mládě asi nebude taková zrůda, jak by se čekalo… Jen škoda, že pořád musíme čekat na další díl.
Rahan a sluneční doupě
Asterix nám letos nový žádný nevyšel, Lucky Luke je přeci jen slabší, a tak nakonec do našeho žebříčku pronikl pravěký hrdina Rahan. Tahle postava je docela kultovní, takže její pravidelné vydávání, které letos rozjel Albatros, vzbudilo velkou pozornost. Asi bychom našli dost, co kritizovat. Ale nechceme. Tahle klasika dobrodružného komiksu je i ve svých slabších částech vrcholně zábavná a hlavně nás bere do časů a krajů, které jsou jinak v komiksu takřka zapomenuté. A ojedinělost je vždy cenná věc!
Star Trek: Původní série
I letos vyšla celá řada omnibusů inspirovaných filmovými sériemi. Indiana Jones, Star Wars… ale prim hrál Star Trek. Původní seriál je sice fousatější než kompletní trpasličí třináctka v Hobitovi, ale pořád má své kouzlo a do komiksu se ho povedlo přenést dokonale. Tyhle komiksy tak jsou opravdu plnohodnotným pokračováním slavné předlohy. Kostra tedy opět hlásí, že ten muž je mrtvý, Spock všechny dráždí svou logikou a James T. Kirk si to valí galaxií na nejvyšší warp a naklepe budku Klingonům, Romulanům a vůbec všem. Možná nejlepší ovšem je podání klíčových událostí původního posádky očima jedné klingonské rodiny. Takhle se má rozvíjet odkaz a odvážně se vydávat tam, kam se dosud žádný člověk nevydal.
Superman: Rudá hvězda
Geniální myšlenka, co by se stalo, kdyby Superman vyrůstal v sovětském Rusku. Geniální scenárista, kterému kdysi jeho bratr vysvětlil, že superhrdiny nikdy nepotká, protože je už před lety superpadouši všechny zabili. Co se na téhle kombinaci mohlo pokazit? Docela dost, ale i tak je výsledek výborný. Millar sice ví o komunismu kulový, ale o superhrdinech všechno. Je tedy radost sledovat, co se stane s Batmanem, co s Lexem Luthorem a ano, co s Rudým synem Kryptonu. Závěrečná pointa by se měla vyučovat na školách a ke kreslířům míří velká pochvala za „sovětské“ verze ryze amerických symbolů.
Štěky Broka Špindíry
Nejlepší stripová knížka roku byla překvapivě domácího původu. Ano, poslední Calvin a Hobbes s fenomenálními zlými sněhuláky jí šlapal na paty, ale nakonec si první místo uhájila. Vítejte v perverzním světě jednoho podvraťáka. Kámošům, čubám (pardon… fenkám) ani cirkusákům není možné důvěřovat. Občas se probudíte v Egyptě a diskutujete s velbloudem, občas vás seřeže polární tygr a ano, to dělo vás vystřelí k nebesům. Tohle není chlácholivý humor, tohle je ukázka toho, proč se o Češích říká, že jsou „smějící se bestie“.
