Víra v obry může být nějakou ozvěnou oblíbené lidské představy, že dříve bylo vše větší a lepší a že tedy i dřívější lidé museli být silnější a větší než dnes. Obři se vyskytují už ve slavném sumerském eposu o Gilgamešovi, což je dost možná nejstarší zachovaná dlouhá báseň o hrdinských činech. Byl napsán před více než čtyřmi a půl tisíci lety a obry, se kterými se hrdina Gilgameš utkává, se to tu jen hemží. Ostatně i sám Gilgameš byl mnohem větší než obyčejní lidé.
Stopy starých civilizací
Víru v existenci obrů také podporovalo to, že v době kamenné existovaly po celé zeměkouli civilizace, které stavěly obrovské stavby z opracovaných kamenů. Pozdější lidé si už nedovedli představit, jak vznikly například kyklopské hradby ve starověkých Mykénách nebo tajemné Stonehenge. Vysvětlení, které je logicky napadalo, bylo, že tyto stavby postavil někdo větší a silnější než obyčejní smrtelníci.
Slon jako důkaz
Lidé navíc nacházeli hmatatelné důkazy existence obrů – nebo si to alespoň mysleli. Po celém Středomoří se nacházely kosti, a hlavně lebky vyhynulých trpasličích slonů. A protože lidé ve starověku ještě nebyli moc silní v anatomii, připadaly jim jako pozůstatky obřích lidí.
Je pravda, že sloní lebka skutečně svým tvarem lidskou lebku trochu připomíná. Hlavní rozdíl spočívá v umístění očí a velikosti nosního otvoru. U chobotnatců jsou oči nenápadně umístěné po stranách hlavy, zatímco uprostřed „čela“ je výrazná díra pro chobot. Tuto nesrovnalost ovšem naši předkové vyřešili snadno a originálně: pravěcí obři měli podle nich jen jediné oko.
GALERIE: Co zavinly lebky slonů?
Pan Nikdo a obr
Těmto (neexistujícím) jednookým tvorům se říkalo kyklopové. Podle legend žili docela primitivně v jeskyních, a o co méně byli chytří, o to byli surovější. Někteří byli dokonce i lidojedi. Nejznámější je kyklop Polyfémos, který podle básníka Homéra uvěznil ve své jeskyni řeckého hrdinu Odyssea a jeho spolubojovníky. Uniknout se jim podařilo poté, co Odysseus vypíchl obrovi jeho jediné oko.
Aby je obr nepoznal po hmatu, přivázal se pak Odysseus a jeho přátelé po břicha ovcí, které obr pouštěl z jeskyně na pastvu. Kyklopovi se také mazaně představil jako pan „Nikdo“, takže když oslepený Polyfémos volal o pomoc a ostatní obři se ho ptali, kdo mu ublížil, odpovídal: „Nikdo“. Z toho jeho příbuzní usoudili, že si z nich Polyfémos asi dělá legraci a žádný mu nepřišel na pomoc.
Pohřeb slona
O existenci kyklopů byli staří Řekové skálopevně přesvědčeni - vždyť dokonce nalezli v Aténách hrob jednoho z nich. Příběh je asi trochu přibarvený, ale i tak stojí za vyprávění. Když Atéňané asi v 6. století před Kristem překopávali kvůli novým stavbám Akropoli, nalezli zde prý velké kosti a část lebky. Patřily – jak jsme si dnes téměř jistí – nějakému pravěkému slonovi. Stavebníci ale usoudili, že se jedná o ostatky člověka z dávných dob, kdy byli lidé udatnější a větší.
Aby ukázali, jak si svého předka váží, kosti složili tak, aby co nejvíce připomínaly tvar lidského těla a uložili je do pět metrů dlouhé rakve. Pak se několik století nic nedělo – do té doby, než se opět začalo na Akropoli stavět a dělníci narazili na obrovskou, v té době už starobylou rakev plnou nelidsky velkých kostí. Šlo o nález, který přesvědčil o existenci vyhynulého plemene obrů i největší skeptiky antického světa.
