Recenze: Po Stmívání Hostitel? Ale ne!

Mysleli jste si, že Twilight sága skončila? Nenechte se zmýlit, Hostitel dokazuje, že upíří jenom převlékli kabát.

Pátá Smrtonosná past je opravdu smrtonosná!

Ať se nám Twilightí pětice filmů líbí nebo ne, nikdo jim neodpáře, že byly finančně veleúspěšné a oslovily ohromné množství dospívajících dívek. Nikoho taky proto nepřekvapí, že další román spisovatelky Stephanie Meyerové Hostitel se také dostává na plátna kin. Naštěstí se na nás nevyřítí skupinka vyleštěných, na slunci zářících krvesajů s nevyčerpatelnou zásobou upřených pohledů. Ale jaký je v tom vlastně rozdíl?

Předně, Hostitel sám sebe označuje za sci-fi. Což je fakt, který se bude ze všeho nejméně líbit fanouškům sci-fi. Od prvního záběru, ve kterém Vesmírem prolétá rotující planeta Země, kolem níž však neobíhá Měsíc (!), je jasné, že na přílišnou promyšlenost se tentokrát hrát nebude.

Parazité léčí Zemi

V budoucnosti naší planetu nesužují války, znečištění, lidé se k ní i k sobě navzájem chovají navýsost slušně. Tedy, pokud se zdejší nejinteligentnější forma života dá ještě označit za lidi. Lidská těla totiž slouží pouze jako nástroj emzácké kolonizace, kdy je do každého implantován mimozemský parazit (takzvané Duše – cosi jako goa‘uldi z Hvězdné brány, vypadající však jako svítící mořská sasanka). Hned se nabízí otázk: jak první z nich obsadil lidské tělo, když je zapotřebí někoho, kdo parazita operativně do člověka vloží? Ani na ni se však odpovědi nedočkáme.

Jednou z posledních stále-ještě-lidí je hlavní hrdinka příběhu, Melanie. Jenže jenom na chvíli, protože v zájmu záchrany vlastního bratra se s mimozemšťany utká a prohraje. Do jejího těla je pak vpravena Duše jménem Poutnice. Tak jako Bella ve Stmívání je i Melanie dívkou se silnou osobností, a proto se v boji o nadvládu nad sebou samou nevzdává.

Nuda, kam se podíváš

Přestože zní zápletka skutečně sci-fi, nenechte se zmást, ve skutečnosti jde jen a pouze o pubertální love story zasazenou do pofiderních vědeckofantastických kulis. Tochu to připomíná seriál Roswell. Ani ten zrovna neoplýval vysokým množstvím akčních scén, proti Hostiteli však působí jako Schwarzeneggerovo Komando v porovnání s Ordinací v růžové zahradě.

Andrew Niccol je sice talentovaný režisér, který natočil dobré a úspěšné filmy jako Gattaca, Obchodník se smrtí či Vyměřený čas, ani on se však nedokázal popasovat s dějovou tupostí románu Stephenie Meyerové. A přitom se nabízelo využít potenciálu rozervané schizofrenní osobnosti puberťačky. Pak by i ten milostný trojúhelník mohl být prospěšný, a ne jen samoúčelnou kopií toho, co jsme viděli ve Stmívání.

fotografií

Hloupější než Teletubbies

Hostitel postrádá jakýkoliv vtip či napětí, o emocích ani nemluvě. Postavy jsou hloupější než Teletubbies, navíc během okamžiku opakovaně mění své názory a postoje, takže jim divák nemůže nic uvěřit, ani se s nimi ztotožnit. Podobně tumpachoví (možná to byl záměr?) jsou i samotní herci a každý z nich si vystačí se zhruba jedním výrazem.

Ve výsledku si největší zábavu při sledování Hostitele užijete v momentech, kdy se budete posmívat logickým dírám filmu. A že jich je. Jsem si však jistý, že tohle tvůrci nezamýšleli.

Hostitel je v kinech od 28. března.