První autíčka na dálkové ovládání se objevila před sto lety. Představil je americký výrobce vláčků Lionel, který chtěl vyzkoušet, jestli budou mít takový úspěch jako železnice. Autodráha se však neuchytila a brzy zmizela z obchodů. Není se čemu divit, automobil byl v té době ještě něčím docela novým, neozkoušeným a rozhodně nijak zvlášť důvěryhodným. Vozy vyráběly stovky malých společností, které je doslova stavěly na dvorku.
Kromě aut s benzinovým motorem se po ulicích proháněly (nebo spíš kodrcaly) i primitivní elektromobily nebo auta na parostroj. Není proto divu, že tehdejší hráči se drželi raději staré dobré železnice, než aby si kupovali autodráhu s miniaturami těch podivných krabic, které poskakují a burácí po dlážděných ulicích.
Grand Prix do obýváku
Svou největší slávu autíčka zažila až v šedesátých letech, kdy i velké káry začaly konečně vypadat patřičně cool. Objevily se dnes již legendární firmy jako Scalextric nebo Carrera, které začaly vyrábět moderní, rychlé a precizně provedené repliky závoďáků. Získaly podporu profesionálních jezdců monopostů a autodráhy začaly připomínat profesionální závody v malém. Dráha se pak stala nejoblíbenější výbavou mnoha domácností. Děti se praly o ovladače s tatínky, kteří po večerech modelovali tribuny, publikum a okolní krajinu.
Vyšperkujte si své závody
Dnes už je možné si koupit prakticky všechno, na co si ve spojitosti se závody vzpomenete. Chtěli byste tým mechaniků – a to v úboru vašeho oblíbeného konstruktéra? A jakékoli auto, ať je to nejmodernější formule, závodní veterán nebo třeba off-road? Dnes si opravdu můžete postavit závody podle své nejdivočejší fantazie. Klidně to může být nelítostný rychlostí souboj trabantů na horské rallye s kaskadérskými vylomeninami.
Rychle a zběsile v malém
Někteří jezdci si ale nepotrpí ani tak na krásu, jako na rychlost. Vlastnoručně sestavují superrychlá aerodynamická autíčka, která připomínají spíš křížence mezi sáněmi a mimozemským vznášedlem. Říká se jim wing-cars a dosahují ohromné rychlosti. Současný světový rekordman z Velké Británie dokázal rozjet svůj model až padesátkou! Jednalo se o model velikosti 1 : 32, reálné auto se shodnou konstrukcí by tedy teoreticky dosáhlo rychlosti 1600 km/h, které zatím nedosáhl ani ten nejrychlejší tryskový automobil. Možná by konstruktéři měli pustit k dílu nadšené stavitele autíček.
Jak nám to jezdilo
Abychom si v ábíčku vyzkoušeli, co dokáže moderní autodráha, půjčili jsme si na zkoušku model Digital 132 Long Race od klasické značky Carrera. Jedná se o digitální model, což znamená, že ovladačem nekontrolujete dráhu, ale konkrétní vůz. Na jedné dráze tak může jezdit víc auťáků a pomocí výhybek lze přejíždět z jedné trati do druhé. To je skvělá vychytávka zejména při závodech více aut, neboť umožňuje předjíždět.
Další skvělou vlastností je možnost zpestřit si závod zapnutím palivové nádrže, kdy je třeba zajet čas od času do depa a doplnit benzin. Naše Carrera obsahuje devítimetrovou trať a v základu dva závoďáky. Musíme ocenit jejich provedení, kde jsou perfektně zpracovány všechny detaily, řidiče nevyjímaje. Skvělý je i bezdrátový ovladač pro pobíhání mezi svištícími auty. Jízda je nebezpečně rychlá a trvá pár pořádných karambolů, než se naučíte šlapat na plyn s citem.
Digitální autodráha je snadno sestavená a umožňuje dramatické závodění. Ortodoxní autíčkáři je berou na vědomí jen s velkou nevolí a tvrdí, že digitální modely neumožňují pořádný tuning a personální modifikace. Na druhou stranu pro ty, které nezajímá modelařina, a chtějí si jen parádně zajezdit, je to perfektní volba.
