Parkoviště v Leicesteru vzniklo teprve nedávno, aniž by kdokoliv tušil, že v půdě pod ním odpočívá Richard III. Před více než pěti stoletími ho pochovali v kostele, jenže ten byl později zničený. A tak se král ocitl jaksi mimo svěcenou půdu. Možná si to zasloužil. A možná tak úplně ne.
Divadlo na objednávku
Jako pořádného ničemu nám jej vykreslil William Shakespeare, který v roce 1591 napsal hru Richard III. Skutečný král byl v té době déle než jedno století po smrti. Jenže panovníci z rodu Tudorovců, kteří jej v roce 1485 porazili v bitvě u Bosworthu, stále seděli na anglickém trůnu. A královna Alžběta I. se na jevišti rozhodně nechtěla dívat na někdejšího soupeře svého rodu, který by vypadal jako vzor všech ctností. V Shakespearově podání je proto Richard III. krvelačná bestie, která vraždí každého, kdo jí stojí v cestě. Co ho k tomu vede? Především komplexy z vlastního zjevu. Shakespeare popsal Richarda III. jako hrbatou zrůdu s ochrnutou rukou a šeredným obličejem.
Když kostra promluví
Pravdu o tom, jak Richard skutečně vypadal, poodhalil až nález jeho kostry. Díky němu například víme, že měřil 173 centimetrů. Takže na svou dobu žádný mrňous. Také se ale ukázalo, že trpěl skoliózou páteře, kvůli které se jedno rameno nacházelo výš než druhé. Shakespeare tedy nelhal, opravdu šlo o hrbáče. Má to ale háček. Kdyby byl doopravdy tak postižený, jak ho dramatik popsal, nejspíš by jen těžko obstál v nějakém souboji.
Zbabělec nebo hrdina?
Ve své poslední bitvě Richard sice padl, ale v řadě předchozích se proslavil jako hrdina. A tím prý byl i v té osudové u Bosworthu. I když nám Shakespeare popsal Richarda jako zbabělce, který, když přišel v bitvě o koně, byl ochoten vyměnit celé království za nějakého náhradního. A to jen proto, aby mohl uprchnout. Kroniky ale hovoří jinak: Richard bojoval velmi statečně a dokonce se málem probil až ke svému úhlavnímu nepříteli Jindřichu Tudorovi. V poslední chvíli jej ale zradili jeho nejbližší spolubojovníci. Richard tak zahynul a Jindřich získal trůn.
Příliš malý hrob
Objev kostry odporuje Shakespearovi i v otázce Richardova vzhledu – rekonstrukce jeho tváře prokázala, že v obličeji rozhodně nebyl žádná obluda. Hrob nám prozradí ještě víc. Minimálně o tom, jak asi měli jeho protivníci Richarda rádi. Pohřbili jej totiž do jámy, která byla hodně nedbale vykopaná a nadto malá. Krále dokonce neuložili do rakve a neměl na sobě ani pohřební rubáš. To bylo proti všem pravidlům tehdejšího pohřbívání. Protože byl hrob tak krátký, tělo v něm částečně sedělo s vyvrácenou hlavou a spoutanýma rukama.
Příčina smrti
A jak vlastně král zemřel? Zkoumání kostry ukázalo, že utržil celkem osm ran do hlavy. Dvě z nich byly smrtelné. Navíc ho kdosi propíchl mečem a ještě halapartnou. K některým zraněním ale nejspíš došlo až po smrti, kdy – jak bylo po bitvách zvykem – vítězové svého nepřítele zohavili. A podobně jako zacházeli s jeho tělem, nejspíš zacházeli i s jeho pověstí.
Aby nedošlo k mýlce, Richard III. určitě nebyl žádné neviňátko. Jenže to nebyli ani další panovníci té doby. Objev jeho hrobu však ukázal, že po tělesné stránce rozhodně nebyl taková příšera, jak jej popsal Shakespeare. Můžeme tedy předpokládat, že takový nebyl ani po té duševní.
Hledání krále
Richard III. padl 22. srpna 1485 v bitvě u Bosworthu. Jeho prý tělo vítězové svlékli, zohavili a táhli ulicemi nedalekého města Leicesteru. Poté byl král pochován v místním františkánském kostele Grey Friars, který v pozdějších staletích zmizel beze stopy i s Richardem. Zlom přišel loni, když archeologové při studiu starých map zjistili, že kostel Grey Friars by mohl ležet pod leicesterským parkovištěm. Při vykopávkách našli základy kostela a v nich středověkou kostru, která patří Richardovi III.
