9
fotografií
Orson Scott Card: Enderova hra
Tahle kniha už sice párkrát vyšla, ale letos proběhla kiny i filmová adaptace. Svižná, odvážná. A vzhledem ke kvalitě předlohy pořád ani ne třetinová. Card totiž před téměř třiceti lety napsal knihu, kterou si lidé zamilovali, i ji nenáviděli. Proč? Protože na jejím začátku je Ender šestiletý, nevinný kluk. Na konci je Ender na prahu puberty a na jeho rukou zasychá krev celého jednoho inteligentního druhu. Mezitím, během takzvaných „her“, zabije i pár dětí.
Card byl prostě v téhle knize nekompromisní. Vzal tadiční román pro mládež o vyvoleném hrdinovi, propasíroval jej mlýnkem na maso válečné science fiction a přihodil ještě hrst dalších věcí, díky kterým na knize objevíte při každém čtení další a další věci. Enderovu hru můžete číst jako dobrodružný příběh i jako krutou anti-utopii, rozhodnutí je na vás. Ale garantujeme vám, že nad ní nemávnete rukou, protože i po všech těch letech si dává Card všechny Hunger Games ke snídani.
Ben Coulter: Galaxie v plamenech
Galaxie v plamenech je třetí knihou série Horovo kacířství. To mapuje jednu ze zásadních událostí historie Warhameru 40000. Horus, největší z vojevůdců, se postavil proti Císaři lidstva a utopil galaxii v krvi. Miliardy mrtvých, konec zlatého věku a rozšíření kultu bohů Chaosu.
Nyní jsme ovšem teprve na začátku a Ben Coulter vypráví příběh bitvy, v níž Horus definitivně odhodí masku. Na planete Isstván se tak proti sobě postaví síly věrné Císaři a síly věrné Vojevůdci. Bratrovražedný boj je krvavý a gigantický. Protože zde nebojují obyčejní lidé, ale hvězdní pěšáci – geneticky upravené stroje na zabíjení. Coulter umí popsat krvavou akci, vyžívá se v boji muže proti muži, ale pochvalu zaslouží i za popisy plošného planetárního bombardování. Na poslední stránce knihy tak opouštíme nejen mrtvou planetu, ale také živoucí legendu plnou zrady a hrdinství.
Juraj Červenák: Chřestýš Callahan
Chřestýš Callahan je lovec lidí. Kráska a Bestie jsou jeho nerozlučné družky – pistol a upilovaná brokovnice. Společně brázdí prašné kaňony, pusté pláně, osamělá pohoří, zaplivané saloony, nestydné hampejzy a opuštěná puebla. Prostě místa, kde narazíte na padouchy, za jejichž hlavy dostanete prachy. Ale taky tu narazíte na zombie, indiánské bohy, démony a zkorumpované strážce zákona. Prostě verbeže, kterou je třeba zabít, je vždycky dost.
Červenák si všechna ta krvavá potěšení vychutnává do poslední kapky. Střepiny lebek se snáší na krví zborcené hrdiny, lidé jsou trháni vedví, skalpování, klení a všeobecný úpadek mravů. To vše doplněno o odkazy asi tak na 333 mayovek, westernů a jejich režisérů či slavných herců. Prostě paráda s kolty proklatě nízko.
Marek Dobeš a Lucie Lukačovičová: Vánoční příběh
Nejprve si přečtěte anotaci: Jde o dobrodružný fantasy příběh pro děti i dospělé, který si pohrává s vizí tradičních vánočních atributů. Autoři Lucie Lukačovičová a Marek Dobeš se inspirují českými Vánoci a s nimi spojenými hodnotami jako jsou vzájemné pochopení, usmíření a odpuštění.
Tak a teď si k ní dáme doplnění. Marek Dobeš točí metalové videoklipy a na triku má třeba zombie komedii Choking Hazard nebo kultovní kraťas Býval jsem mladistvým intelektuálem. Jeho doménou je humor černější než výpadek proudu v metru. Lucie Lukačovičová je poměrně výraznou autorkou fantasy využívající kulisy současné Prahy. Dohromady to dává víc než slušnou naději, že místo patosu dostanete slušnou jízdu.
Neil Gaiman: Oceán na konci uličky
Muž, který se vrátil na skok do rodného kraje, byl kdysi chlapcem, který zažil podivuhodné dobrodružství. Nechtěně zavlekl do našeho světa bytost, která ovládla jeho rodinu a nehodlala se jí vzdát. A tak musel chlapec podstoupit řadu dobrodružství, která by nepřežil bez pomoci podivuhodné holčičky. Společně se vydají za hranice našeho světa, odhalí, že rybníček může být Oceán, že mládí je relativní pojem a kocourci jsou věční.
Neil Gaiman je mistr temných, ale především příjemně posmutnělých fantazií. Jeho Oceán je milé ohlédnutí za ztraceným dětstvím. Ovšem ohlédnutí podané tak, že stačí jen málo a máte před sebou dokonalý horor. Především konflikt s kouzlem poblouzněným otcem nad vanou je něco, co jen tak z hlavy nedostanete. Pokud ale nestojíte o hororově laděná dobrodružství, zkuste jeho Stříbrný sen. Také moc fajn čtení.
Paul Hoffman: Tlukot křídel smrti
Závěrečný díl trilogie o chlapci, který podstoupil brutální vojenský výcvik a byl nucen obětovat všechny své blízké. Nyní se blíží zúčtování. Znáte to: vypálená města, hory mrtvých a něco dojemných shledání, rozloučení a sebeobětování. Ne, Paul Hoffman není kdovíjaké zjevení, které by otřáslo světem literatury. Ovšem v konkurenci všech těch rádobynásledovníků Harryho Pottera byl svého času hodně příjemným osvěžením. Už proto, že se nebál svým hrdinům opravdu pustit žilou. V průběhu času se navíc vypsal a jeho zatím poslední kniha je tak už velice příjemnou temnou fantasy se vším, co k tomu patří.
Stephen King: Závan klíčovou dírkou
Stephen King si letos střihl návrat do své slavné série Temná věž. Tu ale nutně znát nepotřebujete. Závan je totiž ryzím příběhem uvnitř příběhu. uvnitř kterého je ještě jeden příběh. A ten poslední je ryzí pohádka. Ovšem vyprávěná mistrem hororu. Na začátek smrt, na rozjezd démonický muž v černém a pak mutanti. A nakonec apokalyptická bouře a střet na život a na smrt. Takhle by měly pohádky vypadat. Žádné načančané princátka a princezničky, ale kruté historky o dětech, kterým dal svět pocítit, že není fér. Ale také jim dal pocítit, že kouzla jsou skutečná a odvaha a čest těmi největšími ctnostmi. Kdyby se vám to zdálo málo, tak součástí knihy je i příjemná vlkodlačí historka.
Petra Neomillnerová: Amélie a barevný svět
Loni jsme si doporučili knihy Amélie a tma. Ta se letos dočkala pokračování. Petra Neomillnerová se proslavila především tak trochu sadistickými fantasy povídkami, ale tady dokazuje, že rozumí i dětské duši. Pokud je tedy té dětské duši dvě stě let a je zplozenkyní temnot. Takže i když by se zdálo, že je tahle knížečka spíše pro ty něžnější povahy, potěší i příznivce morbidností, akce a sarkasmu. Amélii navíc pomáhají i skvělé ilustrace, kolem kterých by třeba v Japonsku mohl vzniknout celkem slušný kult. Umístění děje do Prahy je milým bonusem.
Salman Rushdie: Harún a moře příběhů
Rushdie je anglicky píšící indický spisovatel. Proslavil se nejen skvělými romány, ale také třeba tím, že na jeho hlavu vypsal Irán odměnu a on se musel nějakých dvacet let skrývat. Takže asi nepřekvapí, že jeho romány jsou sžíravé, provokativní a stírají hranice mezi realitou a snem. Ale krom nich napsal i dvě pohádky. Každou z nich pro jednoho ze svých synů (ten druhý se mimochodem jmenuje Milan – podle českého spisovatele Milana Kundery, kdybyste si chtěli šplhnout ve škole). Spojuje v nich to nejlepší z tradice Tisíce a jedné noci a ze svých velkých románů. Jen nahoty je tam míň. Ale zase víc hravosti a optimismu. Pokud se vám Harún zalíbí, můžete okamžitě šáhnout i po pokračování – Luka a Oheň života.
Petr Stančík: Mrkev ho vcucla pod zem
Česká pohádkářská škola: Rumcajs, Letadýlko Káně, Křemílek… tak na ty všechny zapomeňte. Petr Stančík čerpá z jiných zdrojů temnějších, možná až chorobných. Inu, pán je dekadent. Jeho pohádkový výlet do podzemní říše se neztratí ani vedle takového Abaratu od Cliva Barkera. Dokonce má i podobně silné kresby. Ty sice nejsou tak morbidní a jejich autorem není sám Stančík, ale rozhodně jsou stylové.
Text je pak úderný, nic v něm nezdržuje a odevšad se valí tuny jazykových hříček. Tahle kniha vcucne a nepustí. Jo a každá kapitola je zakončena hádankou nebo úkolem, za které dostanete body. Podle počtu bodů pak dostanete jeden ze tří možných konců. Interaktivní, je tuším to slovo, které tuhle knihu vystihuje.
