Základní nastavení fotoaparátu už máme v malíčku. Zbývá ale ještě jeden důležitý krok, bez něhož by naše snažení mohlo přijít nazmar. Když fotíte na automatickou expozici, aparát sám nastaví odpovídající čas a clonu. Aby bylo jeho nastavení co možná nejpřesnější, je třeba zvolit správnou metodu měření a na základě histogramu provést nezbytné korekce. Dnes si tedy řekneme, co je to histogram a jak správně měřit expozici.
Jak měřit expozici
Zdá se vám snímek příliš tmavý, nebo naopak přesvícený? Nenechte se zmást tím, jak vypadá na displeji. Opravdovou představu získáte mít pouze kontrolou histogramu, tedy grafu rozložení jasů a stínů jednotlivých pixelů na snímku. Pokud křivka přesahuje přes pravý okraj, budou na snímku zcela bílá místa (přeexpozice – příliš světlé nastavení), přesah vlevo označuje ztrátu detailů v nejtmavších částech obrazu (podexpozice – příliš tmavé).
Existují tři základní metody měření. Pro každou situaci se hodí jiná, proto je nutné se předem rozhodnout, kterou zvolit. První metodě se říká Matrix. Ve většině případů nám zajistí dobré výsledky měření. Používat bychom ji ale neměli u snímků v protisvětle.
U scén s protisvětlem je mnohem vhodnější metoda měření se zdůrazněným středem. Ta předpokládá, že nejdůležitější část snímku leží v jeho středu. Používá se obvykle u portrétů v protisvětle a na bílém pozadí, které by zmátlo měřící automatiku a pleť by byla ve výsledku příliš tmavá.
Co si ale počít v situaci, kdy náš objekt není (nebo ho nechceme mít) ve středu obrazu? Pro tyto účely jsou fotoaparáty vybaveny tlačítkem AE-L. Stačí namířit na místo, pro které chcete nastavit expozici, namáčknutím spouště aktivovat měření a podržet tlačítko AE-L do doby, než se s hledáčkem vrátíte do původní polohy a stisknete spoušť.
Zdá se vám snímek příliš tmavý, nebo naopak přesvícený? Nenechte se zmást tím, jak vypadá na displeji. Opravdovou představu o tom, zda jsou vaše fotky expozičně v pořádku, budete mít pouze kontrolou histogramu, tedy grafu rozložení jasů a stínů jednotlivých pixelů na snímku. Pokud křivka přesahuje přes pravý okraj, budou na snímku zcela bílá místa (přeexpozice – příliš světlé nastavení), přesah vlevo označuje ztrátu detailů v nejtmavších částech obrazu (podexpozice – příliš tmavé).
Bodové měření se soustředí na jedno konkrétní velice malé místo a je vhodné v místech, kde je velký rozdíl v osvětlení fotografovaného objektu a okolí. Do takových situací se můžete dostat třeba na koncertě, kde je nasvícený pouze zpěvák a vše ostatní je utopeno ve tmě, podobně jako tento model autíčka.
Se scénami, kde převládají výrazně světlé nebo naopak tmavé plochy, si ani jedna z prvních dvou metod měření bohužel neporadí. Například snímek zasněžené krajiny by byl tmavší, než by se nám líbilo. Že sníh není bílý poznáme nejen na obrázku, ale i na histogramu podle toho, že většina pixelů je ve střední části, kde se vyskytují šedé odstíny a na pravém okraji grafu v oblasti velmi světlých nejsou žádné.
Smutný šedý sníh lze ale snadno napravit korekcí expozice. Přidáním plusových hodnot snímek zesvětlíte, jejich ubráním do záporných hodnot naopak ztmavíte. Nezapomeňte ale vrátit před dalším snímkem korekci do výchozí nulové polohy!
V tomto případě jsme provedli korekci +1. Sníh získal svůj přirozený jas a ani nepatrná přeexpozice (tedy přesah přes pravý okraj) v tomto případě není na závadu – sníh vypadá nejlépe, když opravdu září čistotou.
Slovníček:
Histogram
Funkce na pokročilejších digitálních foťácích, která graficky zobrazuje data barevného rozložení snímku. Levá část grafu ukazuje tmavé a pravá světlé plochy. Většinou platí, že když hodnoty přesahují vrchol grafu, zvolili jste špatnou expozici.
Pixel
Základní obrazový bod, který tvoří nejmenší jednotku digitálního obrazu. Digitální fotografie jsou složeny z milionu obrazových bodů zobrazujících různý odstín nebo barvu. Z běžné pozorovací vzdálenosti a při rozumném zvětšení se „slijí“ dohromady a vytvoří iluzi snímku s hladkými barevnými přechody.
