Zoom na fotoaparátu není proto, abyste se moc nenaběhali. Můžete si s ním scénu přiblížit nebo oddálit podle toho, jak se vám to zrovna hodí – ale pro dobrou fotku je třeba naučit se správně používat různé ohniskové vzdálenosti objektivů. Teleobjektiv a širokoúhlý objektiv totiž snímá svět kolem nás odlišným způsobem.
Jak používat zoom
Širokoúhlé objektivy (zvané „širokáče“) se používají nejčastěji při focení krajiny nebo interiérů. Vytvářejí dojem většího prostoru mezi blízkými a vzdálenými objekty. Věci v pozadí mohou téměř zanikat, proto je důležité umístit do popředí nějaký zajímavý detail, aby snímek nepůsobil ploše a nevýrazně – tady je to peřej.
Mezi „širokáče“ řadíme objektivy s ohniskovou vzdálenosti mezi 15 až 35 mm a extrémně širokoúhlým objektivům pod 15 mm říkáme rybí oko. Jejich úhel záběru může dosahovat i 180°. Typické je pro ně tzv. soudkovité zkreslení.
Ale i na fotkách pořízených běžným „širokáčem“ vypadají lidé díky výraznému zkreslení trochu jako karikatury. Pokud chceme své blízké potěšit hezkým portrétem, musíme použít objektiv s delší ohniskovou vzdáleností. Dívka nalevo je focená širokoúhlým objektivem a fotka trpí silným soudkovitým zkreslením. Napravo s objektivem 50 mm již vypadá zcela přirozeně.
Objektivům, jejichž úhel záběru je velice podobný našemu oku, říkáme standardní nebo základní. Jejich ohnisková vzdálenost se pohybuje mezi okolo 50 mm. Protože už nedochází ke zkreslení, lze je bez obav použít při portrétování osob. Mají nejlepší světelnost, takže s nimi lze fotografovat i v horších světelných podmínkách.
Poslední skupinu tvoří teleobjektivy, jejichž ohnisková vzdálenosti začíná na 75 mm a může přesahovat i 600 mm. Čím větší „telák“, tím více je zhuštěna perspektiva a při nízké cloně efektně rozostřené pozadí. Využíváme je při focení na delší vzdálenost, kdy nelze přistoupit blíž, tedy u sportu nebo zvířat. Ale pozor, při práci s nimi by neměl být expoziční čas delší než jeho ohnisková vzdálenost, např. u objektivu 200 mm maximálně 1/200 sekundy.
Extrémně dlouhé teleobjektivy jsou pro amatérského fotografa cenově nedostupné. Řešením je telekonvertor, který se nasadí mezi objektiv a tělo aparátu s může ohniskovou vzdálenost prodloužit až na dvojnásobek. Daní za prodloužení je méně světla, které prochází na snímač, což znamená delší expoziční čas, nižší clonu nebo vyšší ISO.
Tři základní objektivy jsou tedy širokoúhlý, základní a teleobjektiv. Pokročilejší fotografové je používají jako tři samostatné objektivy a každý nasazují pro jinou příležitost, začátečníci si můžou všechny tři vyzkoušet na objektivu s optickým zoomem.
Kromě optického se můžeme setkat i s tzv. digitálním zoomem. Nejedná se o proměnu ohniskové vzdálenosti, ale o pouhý výřez z našeho snímku a matematické dopočítání na původní velikost. Digitální zoom zhoršuje kvalitu obrazu a uděláte lépe, když si obrázek přiblížíte v počítači. Proto bude-li vás prodejce lákat na fantastický digitální zoom, nenechte se napálit a dejte mu košem.
Slovníček:
Ohnisková vzdálenost
určuje úhel záběru objektivu a uvádí se v milimetrech
Světelnost
maximální velikost clonového otvoru, kterou lze u daného objektivu nastavit. Čím je objektiv světelnější, tím více světla jím při plně otevřené cloně projde a tím kratší expoziční časy lze používat. Někdy proto o světelných objektivech mluvíme jako o „rychlých“ objektivech
Soudkovité zkreslení:
optický jev, který se nechtěně projevuje u levných širokoúhlých objektivů a záměrně jako originální efekt u rybího oka. Střed obrazu je u tohoto zkreslení vyboulený
