Správná kompozice není nic složitého, čeho byste se měli obávat. Rozmístit jednotlivé prvky na snímku tak, aby ladily oku, se dá docela jednoduše naučit. Ačkoli jsou někteří, kteří pro ni mají větší cit než jiní, pomocí několika základních pouček se může naučit správně komponovat úplně každý. Stačí u fotografování trochu přemýšlet a vyvarovat se ukvapeného mačkání spouště.
Jak na kompozici
Pamatujte si základní poučku – v jednoduchosti je krása! Snažte se na snímku vyvarovat rušivých věcí. Na této fotce zůstaly z klobouku, lasa, sedla i nádoby se střelným prachem jen nenápadné obrysy a pozornost se tak soustředí na ústřední motiv. Okolí jen nenápadně dokresluje atmosféru.
V tomto případě by naopak byla obrovská škoda oříznout stín lampy. Ten je nedílnou součástí hlavního motivu a je třeba s ním umět v kompozici pracovat. Bez stínu by fotka vypadala prázdně. Důležité je najít si takové místo, aby nejen lampa, ale i stín vypadal na snímku zajímavě.
Lidé jsou zvyklí sledovat svět kolem sebe z úrovně očí. Proto mají mnohem větší šanci zaujmout pozornost diváka zcela odlišné a neokoukané úhly záběru. Například při fotografování malých dětí nebo zvířat neváhejte zaujmout polohu ležícího střelce a fotografovat je z takzvané „žabí perspektivy“.
Snímkům z nadhledu naopak říkáme „ptačí perspektiva“. V obou případech je velice důležitá i správná volba ohniskové vzdálenosti objektivu. Ale to by pro vás po přečtení minulého dílu seriálu neměl být problém.
Jedním ze základních kompozičních pravidel je tzv. pravidlo třetin. Obraz rozdělíte dvěma od sebe stejně vzdálenými svislými a rovnoběžnými úsečkami. Umístíte li na snímku alespoň do jednoho jejich průsečíků podstatný prvek, vytvoříte dojem vyváženosti. Zde tomu tak není, porovnejte proto záběr s fotografií tady. Vidíte, že chrám umístěný ve třetině snímku působí zajímavěji, než když je uprostřed. Zasazení hlavního motivu do třetiny obrázku se též ve fotografii říká zlatý řez.
Cenným kompozičním nástrojem jsou linie, které vedou oko diváka do vzdálené krajiny až do místa, kde se cesta ztrácí na obzoru. V tomto případě je to dálnice – ale stejně tak by fungovala alej stromů či meandrující řeka. Působivé jsou jak vodorovné a svislé linie, tak diagonály.
Kompozicí můžete dát snímku význam, který divák sice neumí pojmenovat, ale pocitově ho vnímá. Například při zachycení pohybu má jinou vypovídací hodnotu fotka, kde běžec z okraje do snímku vbíhá do záběru a jinou snímek běžce, který jakoby snímek opouští. Druhý běžec je pocitově vnímán jako rychlejší. Zde je tento vjem zdůrazněn ještě pohybovou neostrostí.
Velice amatérsky působí krajinářský snímek nakloněného obzoru, a to zejména, když na něm například „teče“ moře z kopce. Pokud se vám to omylem podaří udělat snímek našikmo, ale jinak je pěkný, není třeba ho hned mazat. V editačním programu můžete horizont dodatečně srovnat.
Slovníček:
Kompozice
pravidla po staletí používaná v uměleckých oborech jako je malířství, sochařství, film či fotografie. Kompozice je vše, co je na snímku, a jak je to poskládáno dohromady (např. kde přesně jsou na fotografii rozmístěny předměty). Správné kompozice docílite různými způsoby, od zvolení místa pro fotografování, úhlu pohledu až po správné načasování. Můžete i experimentovat a stejnou věc fotit z více úhlů a dávat ji do různých částí obrazu. Váš cit vám pak řekne, která kompozice je nejlepší
Zlatý řez
stará kompoziční technika, používaná už od renesance. Pro malířskou kompozici se složitě propočítává, pro začínajícího fotografa stačí umístit hlavní motiv do třetiny fotografie
Perspektiva
úhel pohledu, z něhož fotograf fotí. Může mít rozhodující roli při volbě správné kompozice