Jak jste se seznámili s YouTube?
YouTube jsme sledovali od jeho počátku. Jako první video jsem před nějakými devíti lety viděl parodii na Pokémon a Mortal Kombat od Smosh. Klip měl 20 000 zhlédnutí a dnes mají miliony fanoušků. Na české a slovenské bylo tehdy jen pár průkopníků jako Ati, Nejf, Jícha, Valda nebo dříve Reago, Ruda a další. Když jsme viděli, co dělají, tak jsme si řekli, že jsme takový paka, že by naše vlastní tvorba mohla lidi zajímat.
Šlo vám to hned jako po másle?
Začátek byl hodně těžký. Mnohokrát jsme si říkali, že to nemá cenu, že se nedá prorazit. Mysleli jsme si, že všechno děláme správně. Točili jsme záběry z Xbox 360 ve full HD kvalitě, což tady prakticky nikdo nedělal. Nahrávali jsme takové hry, které nikdo jiný nezpracovával, ale nestačilo to. Nakonec jsme se našli v úplně jiném druhu videí, než jsou herní záběry a soustředili jsme se na vlogy a zábavná videa. Tam to už šlo.
Jak se člověk stane slavným youtuberem?
Hrstka lidí říká, že jsme „slavní“, ale já tohle slovo nemám rád. Nepovažuji se za slavného. Lidé si nás začali všímat až po videu „hate na Minecraft“. Mířili jsme na 10 000 odběratelů a youtuber Ati, který v té době měl 100 000 odběratelů, na nás upozornil. Hodně nám to pomohlo. V tom je vlastně to tajemství odběratelů. Někteří si vás najdou sami, ale když na vás ukáže youtuber se spoustou fanoušků, otevře lidem oči a oni si vás nakliknou. Pokud je někdo dobrý, publikum si to najde.
Víte, pro jaké publikum natáčíte?
Na to není jednoduché odpovědět, protože publikum na českém a slovenském YouTube je stále nové a především mladé. Nemůžeme si tedy vybírat, na koho budeme cílit. Videa točíme pro lidi každého věku a pro každého, kdo v nich najde něco, co se mu líbí.
Máte vysledováno, jaký typ videí bývá ten nejúspěšnější?
Většinou jsou to krátké zábavné sketche. S tím souvisí i videa, která nějakým způsobem odrážejí normální lidské problémy. Může to být například pět způsobů, jak naštvat sourozence a tak podobně. Hodně sledované jsou i pranky, především trollení na veřejnosti, a nesmím zapomínat ani na hudební videa. Ta táhnou.
Pamatuješ, při jakém natáčení ses nejvíc bavil?
Celkově zajímavé bylo, když Prooxy šel v rámci Pátku s MadBros něco koupit do obchodu v žabičkových trenkách. Pohledy lidí byli k nezaplacení. Jinak skoro každé natáčení, především Pátky s MadBros, jsou sranda. Občas k nám přijde někdo z přátel a lámou se při natáčení smíchy.
Jak pracujete s ostatními sociálními sítěmi?
Především Facebook je hodně užitečný pro promování videí a pro komunikaci s fanoušky a publikem. Je to lepší než vydávat desetivteřinové video, že se na našem kanále něco děje. Víme, že „to se mi líbí“ na Facebooku nám dají opravdu jen lidé, co mají zájem a jsou true fans. Na Facebooku je jen zlomek ze subíků na YouTube, ale víme, že je to pevné jádro, které dané informace zajímají.
Co na vaše youtubaření říkají rodiče?
Táta nás od začátku podporuje a fandí nám. Viděl každé naše video a poctivě je sdílí. Je sranda slyšet, že jeho kolegové a blízcí v okolí nás sledují. Máma byla ze začátku skeptická a myslela si, že děláme blbiny bez smyslu, ale teď vidí, že máme úspěch a moc se jí to líbí. Vždycky říkala, že jsme byli takový komedianti a šílený paka. Takhle se o to aspoň podělíme s ostatními.
Jakou radu byste dali našim čtenářům, kteří chtějí na YouTube začít?
Využijte toho, v čem jste dobří. Koukněte se na svoje přednosti a použijte je. Začátek je těžký, ale je potřeba věřit a mít silnou vůli a třeba se jednou setkáme jako kolegové. Chce se jen snažit a věřit, že to, co děláte, je dobré. Nezapomínejte ale na to, že důležité je naslouchat okolí a přijímat kritiku a rady.
