Pojďte s námi na larp! Na co? No přeci na Live Action Role Play, tedy volně přeloženo na „hraní si na hrdiny naživo“. Jde o společenskou hru, v níž se hráči vžívají do rolí smyšlených postav – vojenských i civilních. Vše je trochu jako na divadle, jen s tím rozdílem, že neexistuje scénář s jasně daným koncem. Znáte pouze začátek příběhu, vaše cíle a motivaci. To, jak budete hrát, je čistě na vás.
Tahle Zóna není pro staré
Příběhy larpů často čerpají z knih nebo počítačových her. Takovým případem je i larp Stalker, který vychází ze stejnojmenné videoherní série a filmu. Stanete se v něm stalkerem – dobrodruhem, který proniká do radioaktivitou zamořené Zóny. V té jsou díky nepodařeným vědeckým experimentům časoprostorové anomálie, které mohou neopatrného stalkera na místě zabít. Navíc se tu potulují nebezpeční mutanti. Zkrátka pro piknik to není to nejlepší místo. Odvážným tu ale pšenka kvete.
Lidé podílející se na larpu Stalker se dělí na hráče a organizátory, kteří kladou velký důraz na realističnost hry. Hraje se proto v rozbořených vojenských základnách, a to rovnou celý týden. My jsme se na stalkerovský larp vypravili, abychom vám přinesli report z první ruky.
Před cestou do Zóny
Za týden letím s novinářským štábem do Zóny točit reportáž. Potřebuju jídlo a pití na týden života. Budu spát ve stanu. O tekoucí vodě si můžu nechat zdát. Budu si vařit a o všechno se starat. Mám s sebou i hromadu léků, obvazů a dezinfekce. Člověk nikdy neví.
Znervózňují mě zbraně. Bez nich to nejde. Místní nejsou z čmuchalů, jako jsem já, úplně nadšení. Když se s námi nebudou bavit, máme peníze. To se ale může obrátit proti nám. Co když nás někdo odkrágluje a okrade? Musíme být opatrný. I na místní zvířata. V Zóně zmutovaly v něco, co rozhodně nechci potkat neozbrojený. Chvílemi si připadám jako blázen – když si vypočítám všechna nebezpečí, uvědomuju si, že vlastně páchám sebevraždu.
Na hranici Zóny
Zónu v larpu představuje bývalá vojenská základna ve středních Čechách. Na jejím okraji to ještě nebezpečné není. Najdete tu bar se základními potravinami a pitím (alkohol je po celou dobu larpu zakázán), sídlo vědců, kteří Zónu zkoumají nebo nemocnici. Té se ale raději vyhněte. Léčebné metody místních felčarů jsou dost pochybné. Natrefíte i na tábory stalkerů, kteří se rozdělili do skupin-frakcí. Usídlili se v opuštěných kůlnách, skladech a bunkrech. Vždy je dobré být v budově, protože jdou bránit v případě útoku nebo před zloději.
Pozor na anomálie!
Čím blíž se dostáváte od okraje Zóny k jejímu epicentru, tím opatrnější musíte být. Nejenže nesmíte spouštět oči z detektoru radiace (viz box), ale musíte se mít na pozoru i před anomáliemi. Některé jsou viditelné hned, ale jiné uvidíte jen v noci. Řadu z nich jsou tvořeny detektory pohybu. Když jej spustíte, jste mrtví a musíte si chvíli počkat, než smíte zpět do hry. Proto je s sebou dobré mít šroubky se stuhami, které před sebe házíte a anomálie tak odhalujete. A nakonec tu jsou bandité a mutanti. Ve skutečnosti jde o maskované herce, ale to neznamená, že by se s vámi mazlili. Naštěstí máte už od začátku airsoftovou zbraň, a tak se můžete bránit.
Živě ze Zóny
Monolith je frakce z vnitřní Zóny, se kterou nikdo nechce nic mít. Kupodivu souhlasili s rozhovorem, ale když jsem je viděl… No. Byli trochu zmutovaní a blábolili něco o tom, že Zóna je živoucí bytost. Raději jsme se rychle vypoklonkovali. Kus od jejich základny jsme za sebou zaslechli dupot. Mutanti! Náš průvodce zavelel, ať utíkáme jako o život. Nebyl jsem ale dost rychlý – otočil jsem se a vypálil. Mutant na mne dopadl a já si chvíli myslel, že je po mně. Byl ale mrtvý. Další mutanti pronásledovali ostatní. Dlouho jsem ani nedutal. Asi po hodině jsem se začal plížit směrem k okraji Zóny. Byla to dlouhá cesta, potmě, mezi anomáliemi a radiací, ale nakonec jsem se nějak dostal do baru. Tam už seděl zbytek štábu, bez sebe strachem o mne. Chci pryč. Okamžitě.
Všední den stalkera
Jak by to vypadalo, kdybyste se na Stalkeru ocitli vy? V první řadě se musíte zabydlet, rozkoukat a zjistit, s kým být za dobře. Dozvíte se tak, kam nechodit nebo kde si naopak můžete vydělat kredity na lepší zbraň, masku anebo detektor anomálií. V podstatě od lidí dostáváte úkoly jako ve videohře a ty plníte. Neustále se něco děje: nájezdy mutantů, kontroly armády, šílené rituály Monolithu, války frakcí. Ty tvoří asi nejzajímavější část herního týdne, protože některé skupiny nevynechají jedinou příležitost, jak si navzájem uškodit.
Frakční války
Některé frakce jsou dané organizátory předem. Jiné vznikají na základě iniciativy hráčů a mohou být tedy velice různorodé. Jako příklad jmenujme dvě největší: Svobodu a Vlky Zóny. Svobodní mají tu největší základnu a okolo ní cedule Zákaz vstupu. Už podle názvu mají rádi svobodu a podle toho to i vypadá. Každý si do určité míry dělá, co chce. Vlčáci jsou spíše vojenská jednotka, která je přísně řízena a každý pracuje pro dobro celku. Spí v malém bunkru na třech řadách paland nad sebou a vládne tu kázeň a pořádek. Vlci se Svobodou se samozřejmě nemají rádi, ale kvůli jejich konfliktu je život v Zóně pestřejší.
Zpátky doma
Doma! Sprcha! Internet! Elektřina! Dokonce jsem v jednom kuse a nesvítím radiací. Přemýšlím o našich průvodcích v Zóně. Vždyť to vlastně byli lupiči! Všechno do sebe zapadá – mrtví a okradení, které nacházeli jejich „hlídky“ před námi. Stalkeři, kteří před námi prchali. Hádky s cizími lidmi. Občas tahali z kapes jen tak peníze a vybavení, na které nemohli sami mít. Jak to, že neokradli nás? Měli jsme přece spoustu peněz a drahé kamery. Možná loupežnická čest. Kdo ví. Zóna má na lidi zvláštní vliv. Jeden stalker mi v hospodě vyprávěl o tom, jak ho přepadli bandité. Když zjistili, že nemá žádné peníze, začali lovit po kapsách drobné a cpát mu je. Jejich popis by celkem seděl na naše průvodce. V Zóně prostě nic není takové, jak to na první pohled vypadá.
