Když se řekne Miroslav Zikmund, většina lidí automaticky dodá Jiří Hanzelka. Muži, kteří v polovině dvacátého století projeli ve vozech značky Tatra téměř celý svět, jsou českým cestovatelským fenoménem. Jenže v jejich cestovatelské záři se skrývají příběhy, které jsou neméně zajímavé.
Věnuje se jim například český dokument s názvem Století Miroslava Zikmunda od režiséra Petra Horkého. A jaké poklady ukrývá tajemná vila dnes více jak stoletého pána? To se můžete dozvědět v novém čísle ABC.
Miroslav Zikmund viděl mnoho
Miroslav Zikmund si od patnácti let pravidelně vede deník, do kterého zaznamenává vše, co se kolem něj děje. A není toho málo. Byl svědkem dějinotvorných událostí, například heydrichiády, konce války, revolučních let a až na Emila Háchu a Gustava Husáka potkal všechny naše prezidenty. Přitom to celé mohlo dopadnou jinak, kdyby nacisté zjistili, že si zfalšoval doklady.
První cesta
Během válečných let nebylo snadné cestovat do jiných zemí. Plzeňského vysokoškoláka Miroslava Zikmunda ale dálky lákaly natolik, že zfalšoval výjezdní povolení, odjel do rakouských Alp a vystoupal na horu Ankogel.
Zážitky shrnul v cestopise Svítání na západě věnovaném svým rodičům, prvním cestopise, který napsal – a paradoxně nikdy nevydal. „To nejdůležitější, co musí mladí lidé dělat po válce je cestování. Musí si nabít pusu, poznat svět a vrátit se vzdělanější a zkušenější,“ říká.
Objevování světa
A skutečně to tak udělal. Se spolužákem Jiřím Hanzelkou vyrazili roku 1947 na první velkou cestu do Afriky a do Jižní Ameriky. Jejich tatrovka 87 byla prvním sériově vyráběným vozem, který s nimi za volantem přejel obávanou Núbijskou poušť. Setkali se s habešským (dnes Etiopie) císařem a objevili pro Čechy a Slováky neznámou Afriku i Jižní Ameriku. Byli v podstatě průzkumníky, kteří domů posílali zprávy o životě jinde.
Obchodní cestující
Cestování bylo sice důležité, ale mise Zikmunda a Hanzelky měla i obchodní cíle. Pánové předváděli ve světě československé výrobky, třeba právě vozy Tatra anebo produkci českých zbrojováků. V některých zemích oslovili obchodní partnery natolik, že jim nechtěli vzorky vracet – třeba právě habešský císař Haile Selassie I. se zamiloval do pušky natolik, že si jí rovnou chtěl nechat.
V Tatrách do Asie a Oceánie
Jak pan Zikmund vzpomíná, oni sami na zázraky moderní techniky naráželi také často. Třeba na kuličkové pero, jak se tehdy říkalo obyčejné propisce. Koupili si jí při první cestě ve švýcarském Bernu za cenu, která se rovnala ceně třiceti litrů benzínu. Svět byl zkrátka před desítkami let jiný a Z a H jeho zbytek projeli v pětileté cestě, kdy v Tatrách 805 vyrazili do Asie a Oceánie.
Z amatérů profíky
Ze svých cest psali dobrodruzi zprávy, vysílali reportáže, fotili a natočili několik set dokumentů. Přitom nejdřív vůbec neuměli zacházet s kamerou! Na první cestu si jí vzali jen z povinnosti, a když odeslali první záběry do Prahy, vyděsili se zlínští filmaři nízké kvality a naučili Zikmunda a Hanzelku, jak se to dělá – korespondenčním kurzem.
Století Miroslava Zikmunda
Několik let po návratu z druhé cesty byli ale oba cestovatelé zaskočeni politikou. Kvůli negativnímu postoji ke změnám, kterými Československo protahoval komunistický režim, byla jejich aktivita potlačována a nakonec zakázána. Teprve po revoluci se Miroslav Zikmund vypravil do Austrálie a enerigie mu neschází ani dnes, vě věku úctyhodých 102 let.
Jaká byla jeho cesta skrz dvacáté století se můžete dozvědět v dokumentu Století Miroslava Zikmunda. Možná vás navede k tomu, abyste se zeptali babičky a dědečka, jaké skvělé věci zažili ve svých životech oni.
