Hrad Točník stojí na Zámecké hoře jihozápadně od Prahy. Nejde přehlédnout. Uvidíte ho i z dálnice D5, která spojuje Prahu s Plzní a posléze s Německem. Právě v Německu, konkrétně v Norimberku se narodil český král a římský císař Václav IV., který nechal Točník roku 1398 vybudovat nedaleko hradu Žebrák. Od té doby zažily masivní hradní zdi více jak šest stovek zim a viděly mnoho královských návštěvníků. O hrad se vždy starali kasteláni, tedy správci hradu. Poslední z nich se jmenuje Petr Zemánek a na Točníku je od roku 1996.
Z právníka kastelánem
Petra nacházíme jednoho chladného rána v hradním příkopu, kde se stará o brtníky (medvědy hnědé) Martina a Agátu. Vyčištěním výběhu a snídaní (jogurt, jablka a melouny, maso přijde až později) začíná každý den jak jim, tak i Petrovi. Medvědi ale na Točník historicky nepatří, vysvětluje Petr. Byli sem dovezení v polovině 90. let minulého století a Martin s Agátou jsou již několikátými medvědími obyvateli hradního příkopu.
Mutanti pod hradem
Už u medvědů je poznat, jaké vlastnosti má dobrý kastelán. Je pečlivý a stará se o hrad s železnou pravidelností. Rozumí potřebám návštěvníků – medvědi jsou jednoznačně magnetem pro rodinné výlety. A co je nejtěžší, umí spojit každodenní práci s historií místa a nacházet souvislosti, které z několika zdí a desítek vystavených předmětů udělají něco víc než jen chladné a nudné muzeum. Věděli jste třeba, že před mnoha sty lety měly okolní vesnice ve znacích zvířata, která jako by vypadla z fantasy videoher? Petr jmenuje znak s jelenem, kterému tělo přechází do medvědí podoby, kombinaci lva a medvěda a další zjevy, které bychom klidně mohli nazvat mutanty.
Tajemné jezírko
Kastelán je na hradě každý den. Chodí po místech stovky let starých a jejich podobu si domýšlí studiem v archivech. Archeology a historiky tak může navést k překvapivým objevům. Na Točníku je to třeba „nevysychající“ jezírko přímo pod hradbami. Vypadá jako nádrž, která nemá odtok a plní ji dešťová voda. Jenže zdání klame! Petr nás seznamuje s neobvyklým geologickým podložím, kterým do jezírka vzlíná voda. Kvůli němu existovaly teorie, že vrch, na kterém hrad stojí, byl osídlen již v pravěku. Jejich pravdivost dokázal kastelán spolu s archeology, když při zasazování stromu na prvním nádvoří odkryli vrstvy odkazující do období kolem roku 700 př. n. l.
Zasypaná historie
Nečekané zakopávání o historii je uvnitř hradeb poměrně časté. Nemyslete na poklady, těmi české hrady rozhodně neoplývají. Sem tam ale filmaři, kteří občas hrad využívají, odhalí při nasvícení zdi nebo stavění kulis nedotčené historické vrstvy nebo nápisy. Jsou i případy, kdy se část půdy sesune, protože se pod ní zhroutila zasypaná klenba neznámé místnosti. Při rekonstrukci a opravách hradebních zdí Petr společně s památkáři dodržují staré zednické techniky, aby vše vypadalo jako za doby Václava IV. Třeba kameny jedné ze zdí jsou položené do rovnoběžných vrstev a na pohled vytvářejí přímky. Současným zedníkům prý trvalo pěkně dlouho, než přišli na to, co jejich předchůdci znali před stovkami let.
Lidský jeřáb
Úplně největší technický oříšek rozlouskli tesař Petr Růžička a Ing. Vít Mlázovský při opravě krovu Královského paláce. Namísto vrtulníku, který se používal před desítkami let pro položení střechy vedlejšího paláce, zrekonstruovali podle ilustrací v bibli Václava IV. středověký jeřáb! Ten se připevnil na zeď a uvnitř ve dvou kolech šlapali lidé (říkalo se jim veverky) jako křečci v kolečku. Tím se na bubny navíjela lana a konstrukce s nákladem se mohla pohybovat nahoru a dolů i do stran. Jeřáb nyní trůní v prostorné hale nad stájemi, kde si ho můžete prohlédnout i vy.
Probouzení hradu
V zimě je hrad zavřený a na jaře se musí jaksepatří probudit. K životu kastelánů tak kromě starosti o stav objektu patří organizování akcí, které přitahují návštěvníky. Na Točníku jsou k vidění třeba sokolníci, pravidelně se pořádají šermířské turnaje, hudební festivaly, svatby a další akce. Jejich návštěva je skvělým zážitkem, ale pro kastelána a ostatní zaměstnance znamenají spoustu práce. Musejí připravit všechny prostory na hradě a v okolí (třeba na loukách) pro větší množství lidí. Osobně domlouvají spolupráci s jednotlivými skupinami, zajišťují pro ně zázemí a starají se o bezpečnost akcí. Stovky až tisíce návštěvníků pěkně oživí celý hradní komplex, ale co po nich zůstane? I to musí kastelán řešit. A tak kromě úklidu zajišťuje i zatravnění rozdupaných nádvoří.
Keška smrti
Petr musí řešit i nečekané události. Trnem v oku mu byla neorganizovanost geocachingu, který se na jeho hradech postaral o několik novodobých tragédií. Kromě Točníku spravuje totiž také nedaleký Žebrák. Právě na něm umístil jeden z „kačerů“ těžko dostupnou kešku, ke které hledači traverzovali nad dvanáctimetrovým skalním srázem. Riziko pádu bylo velké, zejména po deštích. To je ale nezastavilo a dva z nich se skutečně zřítili dolů. Schránka byla nakonec odstraněna, ale dokumentuje pořekadlo, že kastelán, ten těžkej chleba má.
