Pozdní doba bronzová trvala zhruba od roku 1500 do roku 1200 před naším letopočtem. V dějinách lidstva představuje nástup prvního velkého období temna. Zatímco její počátek patřil k obdobím největšího rozmachu civilizace, konec přinesl války, sucho, hlad a nakonec i zkázu říší, které měly být věčné.
Centrum světové civilizace
Kolem roku 1500 př. n. l. zažívaly země s bohatou kulturou a znalostmi svoji zlatou éru. Egypťané stavěli pyramidy, Řekové paláce s majestátním sloupořadím, Babyloňané studovali pohyb planet na obloze a Chetité udržovali početnou armádu. Při pohledu na mapu byste viděli, že se tyto velkolepé říše rozpínaly okolo východního břehu Středozemního moře a v Malé Asii a čile mezi sebou obchodovaly. Přes očividnou vyspělost a bohatství se rychle rozpadly. Co je mohlo zničit? Dějepis nás učí, že zkázu přinesly loupeživé nájezdy přímořských kmenů, kterým se říká mořské národy. Nejnovější vědecké poznatky nicméně ukazují, že ve skutečnosti to bylo trochu jinak.
Mezinárodní obchod
Americký archeolog a historik Eric H. Cline ve své knize 1177 B.C.: The Year Civilization Collapsed (1177 př. n. l.: Rok, kdy se zhroutila civilizace) dokládá, že útoky barbarů by k pádu mocných říší nestačily. Na vině je podle něj vlna katastrof, které způsobily kolaps celého zavedeného řádu. Za normálních okolností by se vládci dokázali vypořádat s nějakým vzbouřením nebo neúrodou. Státy byly v tomto období ovšem natolik propojené obchodem a vzájemnými vztahy, že pohroma v jednom z nich se okamžitě rozšířila do druhého jako epidemie. Jedno neštěstí tak spustilo dominový efekt, při kterém se hroutila jedna říše po druhé.
Zkáza z hlubin země
Ještě v roce 1250 př. n. l. se zdálo, že je nic nemůže ohrozit. O padesát let později ležely všechny v troskách. První katastrofou byla série zemětřesení. Pohyby zemské kůry nejprve srovnaly se zemí chetitské město Ugarit, největší přístav a centrum mezinárodního obchodu. Během následujících let pak zničily města jako Trója nebo Mykény. Přestože většinu z nich místní znovu obnovili, jen těžko doháněli staletí práce svých předků, aby z nich znovu vytvořili velkolepá a bohatá sídla.
Ekologická katastrofa
Ve stejnou dobu ve Středomoří udeřila nevídaná sucha. Nejnovější rozbory prastarého pylu usazeného na dně místních jezer ukazují, že v té době došlo k náhlé změně klimatu. Během pár let znatelně vyskočila průměrná teplota, což způsobilo dlouhodobou neúrodu a hlad. Do té doby platilo, že když jednu zemi postihlo sucho, jednoduše sáhla do úspor a koupila si obilí od druhé. Najednou nikdo neměl dost jídla. Lidé se začali bouřit. Královská města vyloupili a zničili povstalci. Brzy na to se zhroutil i bohatý přímořský obchod.
Příchod nájezdníků
Do toho všeho nakonec na území vtrhly kmeny mořských národů. Nenašli tu ale sídla plná luxusního zboží, nýbrž jen trosky. Pravděpodobně po cennostech vůbec neprahli, ale zoufale hledali nová místa k obživě. Kolem roku 1200 vybojovali západní území oslabeného Egypta. Ten už se nikdy nevzpamatoval a následující tisíciletí strávil pod nadvládou sousedních národů – Asyřanů, Makedonců a Římanů. Mykény proměnila zemětřesení v rozvaliny. Babylonii dobyli Asyřané stejně jako Chetitskou říši, jejíž armády se ještě nedávno obávalo celé Středomoří. V roce 1177 lehl popelem i slavný Chattutaš. Slavná doba bronzová byla u konce.
