Pozemskou základnu boha Lokiho objevili vědci v roce 2008. Leží v hloubce 2352 metrů pod hladinou Arktického oceánu a její vzhled odpovídá Lokiho povaze. Ze dna moře se tyčí tmavé komíny, které vyfukují tmavý „dým“. Kolem vládne černočerná tma a občas se mihnou prapodivní tvorové. Žádný bůh tu pochopitelně není – to jen vědci neodolali a svému objevu dali jméno Lokiho hrad.
Černý kuřák
Lokiho hrad tvoří skupina hydrotermálních průduchů, které se označují jako černí kuřáci (v angličtině black smokers). Své jméno dostali podle vyfukované vody, které rozpuštěné sulfidy železa dodávají temné zbarvení. S ní je svázaný i jejich vznik.
Komíny vznikají tam, kde do puklin oceánské kůry zatéká mořská voda. V blízkosti žhavého magmatu se ohřeje až na více než 400 °C a stoupá zase vzhůru. Při vyvěrání z mořského dna, kde je teplota kolem 2 °C, se ochladí. Minerály, které obsahuje, přitom krystalizují. Usazují se kolem průduchu a během tisíců let zformují vysoký temný komín. Ten může dosáhnout výšky desítek metrů. Příkladem je pacifický černý kuřák Godzilla, který před svým zhroucením v roce 1996 měřil 40 metrů.
Nejsevernější komíny
Hydrotermální komíny se nejčastěji nacházejí ve vulkanicky hodně činných oblastech, jako jsou oceánské hřbety tropického a subtropického pásma. V nich žhavé magma stoupá do blízkosti mořského dna. Lokiho hrad je tak trochu výjimkou. Zaprvé, jde nejsevernější známou skupinou černých kuřáků – leží na 73. rovnoběžce přibližně v půli cesty mezi Grónskem a Norskem. A zadruhé, nachází se ve Středoatlantském hřbetu, který od sebe odděluje eurasijskou a severoamerickou litosférickou desku. Oproti jiným místům s výskytem černých kuřáků jde ale o relativně stabilní oblast.
Život v pekle
Mohli bychom předpokládat, že okolí Lokiho hradu plné horké vody a jedovatých chemických sloučenin se životem zrovna nehemží. Opak je pravdou, ostatně podle jedné teorie jsou právě hydrotermální komíny místem, kde kdysi vznik život. V každém případě zde žijí unikátní druhy červů, korýšů a měkkýšů s neobvyklým způsobem obživy. Využívají totiž bakterie schopné „trávit“ sirné sloučeniny. Někteří se jimi živí, jiní s nimi uzavřeli přátelskou dohodu. Na svých tělech bakteriím poskytují bezpečný domov a ony jim na oplátku dodávají živiny vzniklé přeměnou chemických látek.
Letošní překvapení
Lokiho hrad je dokonce domovem našich vzdálených příbuzných. Letos tu švédští vědci objevili DNA organismů, které pojmenovali jako Lokiarcheota. Jsou zřejmě nejbližšími příbuznými eukaryot – obrovské skupiny, kam patří vše, co má velké buňky s buněčným jádrem. Nejjednodušší eukaryota jsou prvoci, nejsložitější savci včetně nás lidí. Kromě eukaryot už na Zemi najdeme jen bakterie a jim podobnou skupinu archea. Lokiarcheota patří mezi archea. Jejich genom ale naznačuje, že v některých směrech měli blíže k eukaryotickým buňkám. Nejspíš tedy představují jakýsi spojovací článek mezi oběma skupinami.
Ohrožení těžbou?
Hydrotermální komíny jsou pro vědce nesmírně zajímavé. Podobný zájem o ně ale projevují také těžařské společnosti. Zdá se totiž, že v okolí Lokiho hradu by se mohla nacházet nesmírně bohatá ložiska kovů. Těžba v takové hloubce je sice věcí budoucnosti, ale vědci už teď navrhují, aby oblast co nejdříve získala status podmořského přírodního parku.
Více o Lohiho hradě a Lokim:
