Chris Priestley začal psát už v devíti. Postupně se protloukal jako ilustrátor časopisů nebo autor komikových stripů, ale nakonec se stal stoprocentním spisovatelem. Jeho doménou jsou horory pro mladší čtenáře. Třeba Příšerné příběhy strýce Montaguea, Pan Krátur nebo Příšerné příběhy vánoční. Což ale rozhodně neznamená, že jsou to horory „light“, to fakt ne. My vám nyní přinášíme pár poučení, o které se s námi během své pražské návštěvy podělil.
Naučení první: Co je priestleyovský horor pro mládež?
Psal jsem normální horory, ale něco jim chybělo. No a jednoho dne jsem udělal jednu zásadní změnu – ubral jsem svým hrdinům pár desítek let. Fungovalo to pak báječně.
Naučení druhé: Proč je dobré mít dětské hrdiny v příbězích z viktoriánské Anglie?
Pro moje příběhy je důležité, aby byly rozmanité. A to znamená, že moji hrdinové musí být rozmanití. Když je zasadím do viktoriánské Anglie – nebo tak nějak – tak mám vyhráno. Děti jste tehdy našli mezi námořníky, v armádě, v továrně… byly to kruté časy, ale pro vyprávění děsivých příběhů poskytovaly ty nejlepší možné podmínky. Děti totiž nebyly uzavřené v nějakém pomyslném bezpečí, ale čelily hrůzám světa pěkně tváří v tvář.
Naučení třetí: Minulost jako fígl!
Ta minulost má ještě jednu výhodu – dětský čtenář je až nechutně chytrý. Je prostě těžké ho oblbnout. Kdybych jsem psal horory ze současnosti, tak by mi vybuchla hlava. Víte, jak je těžké zdůvodnit, proč postavám najednou někde vypadne signál? Dneska?! Je to vtipné, ale dospělý čtenář vám toho zbaští víc. Dost možná proto, že není s technologiemi tolik sžitý. Když ale píšu o minulosti, mám před vámi náskok. A navíc to dává mým příběhům fajn pohádkový nádech. Který se pochopitelně vždy ošklivě zvrtne.
Naučení čtvrté: Co dělá strašidelný příběh strašidelným?
Představivost. Někdo spoléhá na krvavé efekty, ale těm nevěřím. Proč? Protože jsou to efekty! Mohou šokovat, ale hlavně se u nich bavíme, jak jsou udělané. Ano, ta zábava je taková… mrazivá. Ale pořád je to zábava. Lepší je pracovat s náznaky, brnkat na nervy. Přesvědčit vás, že něco vidíte… a pak, že uvidíte ještě víc!
Naučení páté: Jak si strašidelný příběh vychutnat?
Podělte se. Strašidelné příběhy nejsou z těch, které si nejlíp vychutnáte o samotě. Proč myslíte, že pořád chodí tolik lidí na filmové horory, i když skoro nenarazíte na jediný, který by za to stál? Protože strach se skvěle přenáší… A pak se pochopitelně ve společnosti i líp snáší. U knih to znamená jediné: čtěte nahlas, nebo si nechte číst. Nebo si moje příběhy přečtěte, zhasněte a začněte je převypravovat. Ideálně za bouřky a na odlehlém rodinném sídle uprostřed blat, močálů a pradávných lesů.
Chris Priestley
Narozen: 1958
První literární úspěch: v devíti letech
První kniha: v roce 2000
Nejambicióznější projekt: Pan Krátur aneb vlastní verze legendárního Frankensteina
Zatím poslední kniha vydaná u nás: Příšerné příběhy vánoční
Více o hororech:
