Pokud budete po přečtení Příšerných příběhů vánočních váhat, zda zhasnout lampičku, bude mít její autor Chris Priestley vyloženě radost. Znamenalo by to totiž, že vás zase dostal. A to nepovažuje za nic jednoduchého! „Vyděsit dětského čtenáře dá větší práci než vyděsit dospělého,“ tvrdí.
Naštěstí ví, jak na to. Jeho řada Příšerných příběhů totiž obsahuje již čtyři bohatě ilustrované knihy. Ta věnovaná Vánocům se přitom prý psala skoro sama. „Jen stačilo představit si nějakou věc spojenou s Vánoci a v hlavě mi okamžitě naskočil příběh, kde se všechno pokazilo, smrt klepala na dveře a duchové týrali živé.“
Údajně mohl vánočních historek napsat desítky, ale do knihy nakonec vybral jen ty úplně nejlepší. A jejich děsuplnost pak ještě podtrhly skvělé ilustrace Lucie Strakové. Takže pokud vám po přečtení budou holé větve stromů připomínat kostěné pařáty neviděných stvůr, můžete Chrisovi i Lucce poděkovat.
Ve staré strašné Anglii…
Chris své knihy zasadil do staré dobré Anglie konce 19. a začátku 20. století. Tedy do časů, které byly zlatým věkem duchařských historek. Psal je každý. I klasici jako Charles Dickens. Ale ony časy mají i další velkou výhodu. „Je to kruté, ale děti tehdy mohly být čímkoliv – námořníky, vojáky, otroky… a všude se mohlo stát něco příšerného.“
Ovšem je tu ještě jedna výhoda. Děti jsou podle Chrise chytřejší než dospělí. „Dospělý čtenář spoustu věcí přijímá, ale dětský se neustále ptá proč, proč? Takže se držím toho, co znám křížem krážem.“ Výsledkem je, že Chrisovy historky z Londýna mají úspěch i v jihovýchodní Asii.
Nebo právě u nás v Česku. Což ví hlavně díky Facebooku. „Neumím thajsky ani česky, abych si přečetl jejich recenze, ale moji čtenáři umí anglicky a píšou mi na mé stránce – a za to velký dík!“
… i v děsivé Praze
Úspěch v České republice Chrise těší o to víc, že zbožňuje Prahu. Považuje ji totiž za „senzačně strašidelnou“ a několikrát ji navštívil. Třeba při přípravě divadelních představení podle svých knih. A protože je sám nejen spisovatel, ale i ilustrátor, dokázal se svými návštěvami inspirovat. Pražské věžičky a zákoutí jsou v jeho podání ryze hororová místa. Možná se tedy časem dočkáme i Příšerných příběhů z Prahy.
Krásně příšerné chvíle
Zatím má ale pro své české čtenáře jednu dobrou radu, jak si vychutnat jeho knihy. Někdy postačí třeba jen číst jeho příběhy nahlas – nebo si je nechat číst. Chris je totiž záměrně psal tak, aby se nejen četly, ale hlavně vyprávěly. Zdá se to jako prkotina, ale když se venku stmívá, vítr tluče do oken a měsíc svolává nejen netopýry… to pak strach běhá po zádech jak o závod!
Více o Chrisu Pristleym a hororech:
