Při pohledu na fakta nebyl Titanic až tak výjimečný. Často se říká, že šlo o největší osobní loď na světě. To sice ano, ovšem ne na dlouho. Pár týdnů po vyplutí Titanicu dokončili němečtí rejdaři o sedm metrů delší zaoceánský parník Imperator. Také se říká, že potopení Titanicu byla největší katastrofa v dějinách plavby. Kdepak. Havárie filipínského trajektu Doña Paz v roce 1987 stála život více než čtyři tisíce lidí.
To je oproti Titanicu bezmála trojnásobek. Co nás tedy na Titanicu dodnes tak fascinuje? Nejspíš právě příběh obrovského a luxusem napěchovaného parníku, který měl být triumfem lidstva nad přírodními živly. Na moři přitom plul pouhých pět dní, než se srazil s ledovcem a potopil se na dno.
Na vlastní oči
Příběh Titanicu můžete prožít na putovní výstavě, která nyní zakotvila na letňanském výstavišti v Praze. Najdete tu více než 200 exponátů vylovených ze dna oceánu. Výstava je zamýšlená jako procházka po lodi. Nejprve si prohlédnete dobové záběry z počátku minulého století. Poté, co vdechnete tehdejší atmosféru překotného technického rozvoje, se přesunete k samotnému plánu na stavbu Titanicu. Zde se dozvíte spoustu technických zajímavostí.
Jak bydleli pasažéři
Pak už následuje samotná prohlídka. Nejprve projdete první třídou, kde můžete vidět luxusní zázemí nejbohatších pasažérů (kajuty v první třídě se inspirovaly londýnským hotelem Ritz). Pozvolna přejdete do druhé i třetí třídy, kde okázalost klesá a nahrazuje ji funkčnost. Nemyslete si ale, že ti nejchudší strádali. Titanic byl výjimečný tím, že i ve třetí třídě jste měli větší pohodlí než na jiné lodi ve vyšší třídě.
Mrazivý závěr
Dále vás výstava zavede do strojovny, jejíž teplo ale rychle vystřídá mráz. Další místnost je totiž věnovaná střetu s ledovcem a tragickému osudu lodi. V tu chvíli už se blížíte konci výstavy i vy. Na závěr se ještě dozvíte o nadšencích, kteří se potápějí na dno oceánu, aby prozkoumávali jeho vrak, a o tom, co všechno bylo o Titanicu napsáno a natočeno.
Jaká je výstava?
Expozice Titanic se mi velmi líbila. Přestože zpočátku jsem měl pocit, že je to obehrané téma, a že poté, co jsem viděl o jeho zkáze tříhodinový film, se nic nového nemůžu dozvědět, návštěva mě vyvedla z omylu. Velkorysé prostory si mě rychle získaly. Do příběhu slavné lodi na informačních tabulích jsem se začetl se zápalem, jako bych nevěděl, jak smutně dopadne.
Na druhou stranu vylovené artefakty mi tak zajímavé nepřišly – přeci jsou to vyjma toho, že sto let ležely na dně oceánu, obyčejné věci. O to víc mě bavily rekonstrukce původních místnosti. Při pohledu do nejluxusnější kajuty nebo věrné palubní kopie pařížské kavárny si uvědomíte, v čem byl Titanic doopravdy výjimečný. Ne tím, že byl velký nebo drahý. Byl to posel nových zítřků, ve kterých bude mít každý všeho dost a ve kterých technický pokrok překoná všechna lidská strádání. Na výstavě pochopíte, jak velká víra v tuhle myšlenku vedla konstruktéry i posádku. A jak se všichni strašně spletli.
Více o Titaniku:
