Ahoj kluci, můžete se našim čtenářům trochu představit, případně dodat pár čísel týkajících se počtu vašich fanoušků?
Jsme youtubeři. :) Na našem hlavním kanále pak máme 2.7 milionů odběratelů a z toho Čechů je 515 tisíc a Slováků 135 tisíc.
Jo, to byla sice stručná, ale jasná odpověď. Však k detailům se dostaneme. Začneme třeba tím základním. Jak vlastně vznikl nápad začít natáčet na YouTube a proč zrovna ViralBrothers?
Před ViralBrothers jsme měli na stream.cz svůj pořad a vystupovali jsme pod názvem SktechBrothers. Natáčeli jsme skeče. Pak jsme přestoupili na YouTube, a protože jsme chtěli natáčet virální videa (videa, která se rychle šíří), tak jsme se přejmenovali na ViralBrothers.
To byl tedy asi největší zvrat ve vaší kariéře. I když možná tu je ještě jeden. Tím byl přechod z češtiny do angličtiny. Proč jste se k tomu vlastně odhodlali?
Když jsme přešli na YouTube, tak jsme si dali za cíl být nejodebíranější a nejsledovanější youtubeři v Česku a Slovensku. To se nám podařilo docela rychle. Dosáhli jsme asi maxima, které se dá v Česku na YouTube dosáhnout. Jednotlivé díly „Debilních keců“ dosahovaly i pětimilionové sledovanosti a to se už s jakýmkoli jiným konceptem těžko překonává. Věděli jsme, že ať už vymyslíme v budoucnu cokoli, tak by to bylo maximálně na stejné úrovni. A tak jsme po nějaké době začali přemýšlet co dál. Měli jsme velké cíle a tak další logický krok byl pokus dostat se k zahraničnímu publiku.
ViralBrothers prorazili ven
To muselo být docela těžké. Setkali jste se s nějakými závažnějšími komplikacemi? A co vaši čeští fanoušci?
Byl to krok do neznáma. Vůbec nebylo jisté, že se nám to někdy podaří. Byli jsme připraveni, že to může trvat roky. Naštěstí to byla otázka několika videí, než jsme získali spoustu nových zahraničních odběratelů. Jak rychlým tempem jsme ale získávali zahraniční odběratele, tak úplně stejně nám mizeli ti čeští a slovenští. Podle YouTube analytics (služba na monitorování videí) nás přestalo odebírat asi 400 tisíc Čechů a Slováků. Jinak na začátku bylo samozřejmě spousta skeptiků, kteří nám pod každé video psali, že nemáme nikdy šanci prorazit ven. O to větší motivace pro nás bylo dokázat jim, že my to zvládneme. Navíc pořád máme jeden čistě český kanál „ViralBrothers České Vlogy“ na který občas něco nahrajeme. Momentálně jsme ale v takovém zápřahu, že nám na něj moc času nezbývá.
Tomu rozumím, hlavní ale je, že se daří. Mimochodem, slyšel jsem, že někteří z vašich anglicky mluvících fanoušků se speciálně kvůli Vám učí mluvit česky? Je na tomto milém „drbu“ něco málo pravdy?
Jojo, občas nám to někdo psal pod naše vlogy, že se jim hrozně líbí čeština, když mluvíme mezi sebou a že se začne kvůli nám učit česky. Pravda to tedy je, ale moc těch lidí, co se opravdu začali učit česky, asi nebylo :)
Točíte různé druhy videí, ale nejvíce váz zpopularizovaly pranky (něco jako aprílové žertíky). Jak jste se k tomuto nápadu vlastně dostali?
Naše první video na kanále ViralBrothers byl prank, až později jsme se dostali k Debilním kecům, které nás v česku proslavily asi ještě více. Máme rádi zábavu, a co si vzpomínáme, tak jsme takové žertíky dělali už jako děti. Akorát jsme je nenatáčeli na kameru.
Když se na vaše videa občas dívám, je mi toho poškozeného až líto. Já bych v jeho kůži rozhodně být nechtěl. Stalo se někdy, že jste to přehnali? Nebo to berete sportovně a vždy si odpustíte?
Stalo se nám, že jsme spolu kvůli pranku i několik dní nemluvili, ale pak jsme se udobřili. Potom si člověk vždy uvědomí, že i když byl obětí drsného vtípku, tak tím aspoň pobavil několik milionů lidí. Následně jsme se snažili vymyslet ještě něco šílenějšího a tomu druhému to vrátit.
Tomu se vůbec nedivím. :) Máte pak nějaká videa, která byste raději nikdy nevydali?
Než jsme se stali trochu známější, tak jsme každý zvlášť natočili asi 50 internetových videí. A ta nebyla ze začátku opravdu nic, čím bychom se mohli dnes chlubit. Ale necháváme to na netu. Nepamatujeme, že bychom něco někdy smazali. Naopak nejraději vzpomínáme na Debilní kecy matek a kecy Čechů na dovolené z těch českých, a pranky s ukradenou ledvinou a skokem z okna z těch světových.
Každý vlastní kanál na YouTube
Tak jo, přejděme od pranků k vaší další tvorbě. Před nějakou dobou jste si oba založili své vlastní kanály. Co vás k tomu vedlo?
Měli jsme druhý vlogový kanál, kde jsme točili videa z našeho denního života. Obden jsme se střídali. Jeden den Čeněk, jeden den Erik. Pak jsme ale zjistili, že to je docela nepraktické vydávat takhle paralelně dva životy na jednom kanálu, tak to logicky vyústilo v to, že teď máme každý svůj vlastní vlogový kanál.
Začali jste točit video o superhrdinech v reálném světě. Jaké s tím máte výsledky?
Jsou to videa pro děti a docela se jim to líbí. Není to tvorba pro dospělé ani pro teenagery, takže se nedivíme, že když se na to podívá někdo z fanoušků našich starších videí, zdá se mu to jako blbost.
Miliony zhlédnutí každého z nich mluví za vše. Všiml jsem si ale, že o podobný styl videí se pokoušelo vícero tvůrců bez většího úspěchu. Proč myslíte, že zrovna vy jste uspěli?
Viděli jsme, že se pokoušelo o štěstí v tomhle segmentu i pár větších českých youtuberů, ale bez úspěchu. My jsme měli výhodu, že jsme měli přes dva miliony zahraničních nadšených fandů, kteří nám pomohli s rozjezdem. Kdybychom se snažili prorazit pouze s českou základnou, tak moc šancí na úspěch asi nemáme.
Tak vám přeji hodně štěstí. Snad se vám bude dařit přinejhorším tak dobře, jako doposud! Když jsme u té budoucnosti…. Myslíte, že se budete YouTubem živit i za 10 let?
Dnes nikdo neví, jak bude YouTube za deset let vypadat. Online svět se mění hrozně rychle. Takže těžko odhadovat, jestli se jím budeme ještě živit. Doufáme ale, že ano. Tvorba videí nás stále hrozně moc baví. O české scéně máme letmý přehled, ale nějak moc ji nesledujeme. Občas na hlavní stránce na nás vyskočí nějaké video, tak si ho pustíme. V poslední době na nás hodně vyskakoval například Misha. U toho jsme se dobře bavili. Na jeho příkladu je vidět, jak hrozně jednoduché je na YouTube v česku prorazit. Chce to dobrý nápad a za měsíc vás zná půl republiky. V tom je YouTube geniální.
Televize nemá takovou sílu
Neuvažovali jste někdy třeba o TV, či se o nějaké účinkování v ní dokonce snažili?
Ze začátku, když jsme začali točit na internet, tak se záměrem, že si nás někdo všimne v televizi a osloví nás. Což se vlastně nakonec i stalo. Dostali jsme nabídky na pořad snad od všech českých televizí i rádií. V té době jsme si ale začínali uvědomovat, že už televize nemá takovou sílu jako kdysi. Budoucnost jsme viděli v internetu. A asi jsme nakonec i dobře udělali. Vždyť některá naše videa mají přes 30 milionů zhlédnutí! O takové sledovanosti bychom si mohli v českých televizích nechat jen zdát.
Na závěr mám ještě pár otázek jen na Erika. Před nedávnem se ti narodilo miminko. Jaké to je být tatínek-youtuber?
No co vám budu povídat. To o tom, že miminko je největší štěstí života, je pravda. Nikdy jsem nebyl v životě tak šťastný jako jsem teď a to si myslím, že jsem byl dost šťastný i předtím :)
Tomu rozumím a moc to tobě i tvé přítelkyni přeji! Plánujete ho nějak zapojovat do videí, nebo byste ho raději drželi od světel showbusinessu trochu dál?
To vůbec netuším, jak tohle bude. Potřeboval bych vědět, jestli by ho to bavilo a to mi teď moc nepoví. V současnosti akorát dávám vědět na Snapchatu (username: erikmeldik), že je vše v pořádku. Ono jak jste jednou daily vloger (člověk točící videa z každodenního života), tak lidé mají o vás dokonce i strach a když vidí malého, tak jsou šťastní, jako vy. Nic extra ale zatím neplánuji, teď si užívám každičkou minutu s tím prďolou a to je pro mě teď největší priorita.
YouTubeři a všechno nich
