OK, předběhl jí ještě King Kong. Naše opice se také jmenovala Kong, ale Donkey Kong. Stála si na vrcholu věže, schovávala za sebou pannu Pauline a po odvážném záchranáři v montérkách házela sudy. Ten chlapík, který jí chtěl stáhnout z kůže se jmenoval Jumpman.
Vlastně pardon, to byl jeho pracovní název. Veřejnosti se představil už jako Mário. Ano, TEN Mário s diktátorským knírem, který se ohlašuje slovy: „Ju-hů! It's me Mario!“ A tak začaly nekonečné ságy Donkey Kong a Mário. Téměř na den přesně před 35 lety. Pamatujete si to? OK, v tom případě si můžete připadat staří. Donkey Kong to schvaluje.
Nejslavnější opice Donkey Kong a instalatér
A tady máte další podněty k přemýšlení: Donkey Kong ani Mário nestárnou. A nikdy nezemřou. Společnost Nintendo totiž roku 1981 s Donkey Kong způsobila takový uragán na americkém trhu, že do dneška vycházejí jak Máriova tak Kongova dobrodružství. Podle střízlivých odhadů se Mário objevil ve více jak 160 titulech (včetně hostování anebo spoluúčinkování) a těch s Kongem byste také pěkných pár desítek napočítali.
Pravda, Donkey Kong před těmi 35 lety nakopl hlavně kariéru Mária, což je trochu nefér. Ale tak to holt chodí: Opice jsou až na druhém místě. Mário se stal maskotem firmy Nintendo a jeho hodnota jako značky je střízlivě odhadována na dvě miliardy dolarů, nestřízlivě (ale realističtěji) na mnohem více. Když k tomu všemu zjistíte, že tituly s ním jsou nejprodávanějšími hrami v historii, tak je jasné, že by už dávno mohl převléknout montérky a odejít do důchodu.
Pixelatí veteráni videoher
S tím, jak sláva Mária a Konga stoupala, objevovaly se po jejich boku nové postavy. Mário dostal bratra Luigiho a Houbové království plné zajímavých charakterů a Kong celou opičí rodinu (Chunky, Kiddy, Dixie, Tiny, Cranky a Diddy Kongovi). Herní svět obou se s každou novou hrou rozrůstal o nové lokace a příležitosti.
Zapomnělo se i na to menší nedorozumění z roku 1981, kdy šel Mário Kongovi po krku. Dnes už jsou to v podstatě veteráni, kteří si nevyčítají, že každý bojoval za svojí věc. Společně se objevují ve sportovních a závodních titulech od Nintenda na platformy Wii U a 3DS.
Kdo za to může
Kdybychom měli někomu poděkovat, byl by to Shigeru Miyamoto. Seděl v 70. letech minulého století v Japonsku a navrhoval hračky. Chtěl udělat videohru podle Pepka námořníka, ale neměl příležitost – a ani práva na značku. Shodou okolností právě Miyamota oslovili lidé z herní divize Nintenda, jestli by pro ně neudělal videohru. A on, že ano. Nechtěl ale udělat střílecí hru nebo takovou, kde by se hráči pohybovali bludištěm. Vymyslel skákačku na jedné obrazovce.
Zní to jednoduše? Nebylo. Pro velice omezené možnosti tehdejšího hardwaru musel minimalizovat počet pixelů, ze kterých se postavy Mária a Konga skládaly. Zároveň ale do těch několika pixelů dal charakteristické rysy – třeba knír. Ten byl ostatně na místě hlavně kvůli tomu, aby nebylo nutné animovat pohyby pusy a nosu.
Křtiny před 35 lety
Miyamoto neuměl anglicky (do dneška na konferencích mluví s překladatelem). Když hledal název pro titulárního hrdinu, chtěl spojit slavného King Konga s povahovou vlastností své opice, kterou měla být tvrdohlavost. A kdo je tvrdohlavý? Osel. A jak se řekne osel anglicky? Ano, zřejmě jste na to už přišli – donkey. „Cože? Jak se to píše?“ zaznělo kolem roku 1980 na poradě americké pobočky Nintendo. Ale nějak se to zakecalo a prošlo to.
Protože pobočka procházela porodními bolestmi, neměla na pronájem skladovacích prostor, kam se navážely herní arkádové mašiny. Majitel skladů se neustále hádal se zástupci firmy, ale nakonec se nechal přesvědčit, aby s fakturami počkal. Jmenoval se Segale. Mario Segale. Mario. A to je pravdivý příběh. Mário se jmenuje podle majitele skladů. Kdo by to byl řekl. Tak všechno nejlepší Mário a Donkey Kongu!
