Trabantem do vesmíru
Sterakdary si dal pauzu od starého dobrého World of Warcraft a pustil se do nekonečného vesmíru ve hře No Man's Sky. Ve své pidiraketce, která připomíná takový intergalaktický trabant (jen je z lepšího bakelitu) skáče z jedné planety na druhou, z jedné soustavy do druhé, těží suroviny jako v Minecraftu, kšeftuje s nimi trochu jako v Elite: Dangerous, svádí o ně souboje s vesmírnými piráty a pomalu, ale jistě... tedy spíše pomalu a velmi nejistě se blíží k jádru galaxie, ve které na něj prý na konci hry čeká... cosi. Možná další trabant.
Galaxie na Youtube
Hra No Man's Sky, kterou počítačoví hráči očekávali opravdu hodně napjatě, je vůbec plná záhad – a na Sterakdaryho hře je to vidět. Nepředstavitelně obrovská záležitost, jejíž prostředí čítá nějakých osmnáct kvintilionů planet, je procedurálně generovaná; v praxi to znamená, že ať už Sterakdary narazí na jakoukoliv mimozemskou květinu (kterým dává názvy jako „korálus hnusus“), zvíře (v Sterakdaryho objevitelském podání například „žirafus bezhlavus“) nebo skákající ananas s ušima, je současně také prvním člověkem na světě, který tu příšerku kdy viděl. A vzhledem k tomu, jak šíleně je obrovitánská je galaxie, v níž se hra odehrává, byl by pravděpodobně také tím posledním... jenže on to dal na Youtube a tak můžete neznámé planety teď objevovat s ním.
Někde tam létá mimochodem i Roth Wellden tak schválně – za kolik set let se tam spolu potkají?
Galaktické vězení z Minecraftu
Mezi galaxiemi se nachází i hráč Vendali; konkrétně teď hnije v galaktickém vězení z Minecraftu. Pozoruhodné na tom je to, co dlouhý pobyt mezi hvězdnými renegáty a levitujícími bedničkami udělal s Vendaliho výslovností – zdá se totiž, že jak se ve vesmíru nenese zvuk, tak Vendali takřka rezignoval na souhlásky a "mluí asiako úpue takhle nějak, ty kráso."
GEJMR sice artikuluje o něco lépe, ale kolega, který minecraftovské Party Games hraje s ním, je pro změnu zase nějaký nemocný, takže má "takovej divnej hlas." Že by Minecraft šířil nějakou epidemii, která zasahuje ústní dutinu a hlasivky? Těžko říct. Možná postupně proměňuje hráče na kostičky...
...nebo možná na kuřata, jak dokládá další díl Kuřecího čaroděje od Nakashiho.
FattyPillow sprostý jako močůvka
Fatty Pillow je zatím pořád v lese (ve hře The Forrest), tentokrát s "jakousi bandou jitrnic", pořád je sprostý jak močůvka a během toho, co prozkoumává strašidelný les, sní o lahodných korbáčcích. V jeskyni, do které spolu vlezou, sice žádné korbáčky nenajdou, ale je to zatraceně strašidelné.
Skoro stejně strašidelné, jako ve skutečném areálu nemocnice, kam se vydali lovit Pokémony protagonisté kanálu MenTlive... uprostřed noci.
A pokud máte pro strach pořád ještě uděláno, tak hurá do Zombie Night Terror se Sterakem, který si dává v tomhle černobílém zombáckém masakru trochu oraz od všech těch planet v No Man's Sky. Pozor, je to maso! Ale na druhou stranu, jak jsou ty postavičky prťavé, působí tady i ty explodující hlavy nemrtvých příšeráků roztomile jako Křemílek a Vochomůrka. Všechno je to koneckonců o velikosti, ne? Mrňavoučký zombíček je koneckonců přece jen větší mazlík než padesátimetrový Vochomůrka, který vylézá z březové chalupy jen v noci a říká si NOČNÍ VOCHOMŮRA. A jeho kamarád je KŘEMIL. Brr.
Počkat, co je... co je tohle? Není to snad... Prince of Persia? Je to Prince of Persia! Agraelovo herní šílenství má prostě schopnost putovat v čase, což se v téhle konkrétní hře hodí... ale tady se vrátil až do roku 2005, kdy hra vyšla.
Takže – kdo nás teď dostane strojem času zpátky do přítomnosti?
Uf, díky, Jirko Králi. To už je jedno, že nikdo vlastně netuší, jak se tahle hra vlastně jmenuje.
Stavíme Minecraft LEGO • Zdroj: ABC
