1. Natron: Jezero kamenných soch
Jedovatých vodních ploch je po světě spousta. Aby však měnily živé bytosti v kámen, už tak běžné není. Seznamte se s jezerem Natron, jež se s plochou 600 kilometrů čtverečních rozprostírá v severní Tanzanii. Ze severu je napájeno keňskou řekou Ewaso Ng’iro a vroucími prameny bohatými na minerály, které jezeru propůjčují jeho výjimečné složení vody. Vysoká koncentrace uhličitanu sodného, minerál trona či také rozsáhlé kolonie sinic, díky nimž se plocha jezera jeví karmínově rudě, poté přispívají k fenoménu, jež přitahuje pozornost nejednoho dobrodruha.
Petrifikace živých bytostí se stala doménou tohoto místa, podél jehož pobřeží lze nalézt nespočet zvířecích mumií, ze kterých přechází mráz po zádech. Za hrůzu nahánějícím úkazem se však skrývá vcelku banální vědecké vysvětlení. Chemické látky obsažené v jezeře spolu se zvýšeným pH zvířata oslepí a extrémně jim vysuší pokožku, čímž je téměř okamžitě zabije. Tímto způsobem dojde k mumifikaci stejného typu jako před tisíci lety v Egyptě. Není však pravdou, že je toto místo protkáno jen smrtí. Jezero Natron je také útočištěm vodních ptáků, rybám z rodu Tilapia, či dokonce plameňáků.
2. Danakil: Ďáblova planina
Brána do pekel. Přesně tak je přezdíváno místu, kde padesáti stupňové teploty a sloupce toxických jedů nejsou výjimkou. Oficiálně je však řeč o etiopské poušti Danakil rozprostírající se v oblasti Etiopie a Eritrei, kde největší hrozbu představují stále aktivní vulkány. Jedním z nejznámějších je Dallol, vymykající se svou hydrotermální aktivitou, malými smaragdovými jezírky s extrémně nízkým pH, či planinami obsahujícími oxid železitý, sůl a sytě žlutavou síru.
Toto nejníže položené sopečné místo na světě není ovšem známé jen pro své nepříznivé klimatické podmínky, ale také nespočet jezer se silnými krustami soli po svých okrajích. Jezero Afrera dokonce disponuje svým vlastním malým ostrovem přímo v jeho samotném nitru. A jakkoli idealisticky může popis danakilské krajiny znít, člověk by zde rozhodně uvíznout nechtěl. Oblast je proslavená skupinami banditů a nejbližší město je vzdáleno nekonečné dva dny jízdy na velbloudu. Zkrátka skutečná ďáblova past.
3. Atol Bikini: Jaderný ostrov
Když se řekne korálový ostrov s azurově modrou lagunou v Tichém oceánu, představíme si ráj na zemi. Atol Bikini však není jen tak nějakým opuštěným ostrovem. Jedná se totiž o místo, kde v průběhu minulého století probíhal nespočet jaderných pokusů americké armády. Za dob Studené války panovala mezi Spojenými Státy a tehdejším SSSR nekompromisní rivalita, která vyústila v nekončící závod o to, stát se tím nejlepším, a to ve všem. Rusové si pro své jaderné pokusy vyhradili Kazachstán či Uzbekistán, Američané oblast Marshallových ostrovů.
Mezi lety 1946 až 1991 bylo v oblasti Bikini Atol odpáleno až na 23 různých typů bomb jednak přímo z ostrova, vzdušného prostoru nad ním, či dokonce jeho bezprostřední blízkosti pod vodou. Všechny tyto zbraně vydaly v součtu energii o síle 42 mega tun TNT. Není tak divu, že kontaminace tohoto místa je skutečně vysoká. Setrvání lidského organismu není v této oblasti nadále možné, avšak různým podmořským živočichům se zde hojně daří. Tento fakt by dle vědců mohl dokonce skrývat klíč k rozluštění příčin rakoviny.
4. Mt. Washington: Hora nespoutaného větru
Není pravdou, že mimořádně silný vítr musí panovat jen v okách hurikánů. Na světě existuje jedna americká hora, která v této statistice hravě předčí i ledajakou tropickou bouři. Na Mt. Washington panují tak mimořádně drsné přírodní podmínky, že mimo rekordní rychlosti větru až 372 km/h zde bylo také naměřeno neuvěřitelných -46°C. Zátěž, které je tělo v těchto oblastech vystaveno, je tak extrémní, že bývá přirovnávána k té, již podstupují horolezci na Mount Everestu.
Agiocochook neboli domov velkého ducha, jak je hoře také přezdíváno, byl poprvé pokořen roku 1642 Evropanem Darbym Fieldem. Do té doby zůstal jeho vrchol zcela nedotčen, a to zejména z náboženských důvodů místních obyvatel, kteří jej považovali za posvátný. V dnešní době hora přitahuje svým neobvyklým klimatem mnoho horalů, cyklistů, a dokonce i letců na kluzácích. Až na 150 z nich však na to doplatilo vlastním životem.
5. Ilha da Queimada Grande
Ostrov hadích endemitů
Strachem z hadů trpí většina lidské populace. Obvykle se však jedná o zcela neškodné druhy, jako je třeba užovka. Opodstatněnou hrůzu ale nahání brazilský ostrov vzdálený 95 kilometrů od São Paula, kde je jedovatých hadů více nežli čehokoli jiného. Dle vědců je jeden čtvereční metr ostrova pokryt jedním až pěti hady, jejichž jed je tak toxický, že člověka usmrtí a rozežere mu maso do pouhé hodiny. Z celkové populace těchto plazů na Ilha da Queimada Grande pak přechází mráz po zádech – jedná se o neskutečné číslo 430 000.
Hrůzu nahánějící historky týkající se tohoto místa rozhodně nejsou nijak výjimečné. Ať se již hlavní postavou údajný správce majáku či pětičlenná rodina, příběh vždy končí nadvládou hadů a smrtí uštknutých lidí. Není proto divu, že na ostrov se nikdo neodváží. Mimo brazilské námořnictvo sem navíc platí zákaz vstupu, a to kvůli ochraně endemita jménem křovinář ostrovní. Jeho šupiny jsou na černém trhu dokonce tak ceněné, že se zde od času objeví pytlák, kterému strach nic neříká. Pro většinu lidí ale zůstává "Velký vypálený ostrov" noční můrou, ze které se ráno velmi rádi probudí.
