Peter S. Beagle: V Kalábrii
Peter S. Beagle se vryl do paměti všech čtenářů jako autor nezapomenutelného příběhu Poslední jednorožec. Hořkosladká pohádka se dnes již stala pojmem. Po letech se autor k těmto bájným stvořením vrací v novele nazvané jednoduše: V Kalábrii. Tentokrát opustil fiktivní svět a přenesl jednorožce do jižní Itálie. Claudiu Bianchimu naruší jeho zaběhnutou rutinu jednoho rána podivný čtyřnohý host. Co ale může přinést toto stvoření současnému člověku, a je pro ně vůbec v naší uspěchané době ještě místo? Stejně jako autorova předchozí tvorba, oplývá i tento příběh bohatým jazykem – lyrikou plnou symboliky – a díky tomu vytváří neopakovatelnou atmosféru. Za kouzelným, jemným příběhem se pro ty, kteří čtou rádi mezi řádky, skrývá řada otázek s nejednoznačnými odpověďmi, které nutí k zamyšlení.
David Mitchell: Hodiny z kostí
V knize Davida Mitchella, autora známé knihy Atlas mraků, se zdánlivě náhodně proplétají životy několika postav napříč časem i prostorem. A i když to může na první pohled vypadat, že Mitchell tak trochu vykrádá sám sebe a opakuje úspěšný model vyprávění, Hodiny z kostí se čtou samy a možná dokonce o něco snáze než místy těžko stravitelný Atlas mraků. Budete si užívat postupné odhalování spojitostí mezi jednotlivými aktéry a to, jak se vzájemně ovlivnili. A možná se místy i zamyslíte nad některými lépe i hůře poschovávanými otázkami aktuálními i v dnešní době.
Leylah Attarová: Papírová labuť
Asi každý z nás ví, co je to Stockholmský syndrom – oběť se emočně upne na svého únosce či věznitele. Literatura s tímto typem vztahů pracuje poměrně hojně a ráda. Nejinak je tomu v případě knihy Papírová labuť. Ale u toho to zdaleka nekončí. Autorce se podařilo v jednom příběhu pospojovat několik různých typů literatury. Přes thriller, kdy vám z únosu hlavní hrdinky bude běhat mráz po zádech, přes drama až po romantiku. Přičemž žádná z těchto částí knihy nepůsobí ve výsledku nepatřičně a všechny jsou uvěřitelné. Kromě svižného stylu vyprávění potěší také realistické detaily a především propracovaná psychologie hrdinů – navzdory nezáviděníhodným situacím nebudete mít problém se do jednotlivých aktérů vžít.
Kazuo Ishiguro: Pohřbený obr
Prozatím poslední kniha autora, jemuž byla v roce 2017 udělena Nobelova cena za literaturu. Podobné tituly vždy budí očekávání, obzvlášť když se v nich autor pouští na tenký led v podobě pomezí několika žánrů. Hrdiny knihy se stal postarší manželský pár, který se vydává na cestu za synem. Zní to sice fádně, ale to by nesměl panovat raný středověk, Británie by se nesměla rozpadat po odchodu Římanů a nesměly by se po ní potulovat kdejaké přízraky. Ačkoliv to vypadá na dobrodružné putování, Kazuo Ishiguro se ve svém příběhu věnuje spíše otázkám mezilidských vztahů a vytěsněných vzpomínek, ale otvírá i věčné téma války. Pohřbený obr, ačkoliv tak kniha zpočátku nevypadala, je tak poměrně náročné čtivo, které ale může své čtenáře odměnit příběhem, který donutí k zamyšlení a dokáže i dojmout.
Erika Swylerová: Kniha dohadů
Jaké to je, když se topí člověk, který dokáže zadržet dech na deset minut? Co tomu předchází a co následuje? To jsou otázky, které trápí Simona, jehož rod postupně vymírá po přeslici poté, co všechny příslušnice ženské linie páchají sebevraždu – utopením, v takřka stejném věku… a vždy ve stejný den. Erika Swylerová dala dohromady příběh, v němž si hodnou chvíli nemůžete být jisti tím, co je pravda. Název Kniha dohadů, tak k jejímu dílu sedí naprosto dokonale. Dohadům a spekulacím nepodléhá jen hlavní hrdina příběhu, ale i samotní čtenáři. Kniha se nachází na pomezí žánrů soudobého románu a fantastiky. Staví na emocích a vztazích mezi postavami, což jsou základní kameny celého příběhu. Swylerová dokáže udržet vaši pozornost od začátku do konce a než se nadějete, jste na konci knihy.
Máirtín Ó. Cadhain: Hřbitovní hlína
Cesta téhle knihy na pulty knihkupectví nebyla snadná. Sice už byla napsána roku 1949, ale irsky a navíc ještě místním nářečím. A tak, než se dočkala pořádného překladu do angličtiny, nějaký čas to trvalo. Nyní se ale můžete ponořit do příběhu, který, jak už název napovídá, bude plný černého humoru, i v češtině. On totiž mrtvým jiný humor povětšinou ani nezbývá. Ale probrat, zda pohřeb nebyl nuzný, a jak o mrtvých mluví živí, se zkrátka musí. Co jiného také v té hlíně celou věčnost dělat? Nutno podotknout, že kniha je zpočátku poněkud těžkopádnější a může chvíli trvat, než se do ní začtete. Zdejší humor je svérázný a rozhodně ne pro každého. Autor má však osobitý styl vyprávění, plný rozličných slovních hříček, a tak navzdory humorně laděnému (a lehce morbidnímu) tématu může kniha uspokojit i náročnější čtenáře.
