Říká se, že šaty dělají člověka. Socha Ježíška nazývaná pražským Jezulátkem je podle takového rčení člověkem hned tři sta krát. V jejím šatníku v karmelitánském chrámu Panny Marie Vítězné na pražské Malé Straně najdete právě tolik kusů oblečení. Lidé z celého světa Ježíškovi neustále posílají nové, přesně ve stylu koledy: "Jak jsi krásné, Jezulátko, vprostřed bídy, neviňátko, před Tebou padáme, dary své skládáme."
Malý chlapec
O Ježíšově dětství není mnoho známo. Evangelia se mu věnují okrajově, protože pro křesťany bylo mnohem důležitější Ježíšovo vystupování v dospělosti. To vyvrcholilo ukřižováním, jak každý návštěvník křesťanských památek ví. Jenže vidět ústřední postavu biblického Nového zákona, jak trpí – to i přes veškerou snahu není příliš optimistické. Možná právě proto se začalo objevovat i zpodobnění Ježíše jako dítěte (nikoliv novorozence v náručí Marie), tedy mezi někdy kolem pátého roku věku.
Ježíškova cesta ze Španělska
Právě takovým dítětem je Pražské Jezulátko. Obdobné sochy historici znají od počátku 14. století. To naše je ale trochu mladší. Jeho vznik se datuje do poloviny století 16. a ze Španělska ho do Čech přivezla Marie Manrique de Lara, manželka Vratislava II. z Perštejna. Její dcera Polyxena z Lobkovic roku 1628 sošku věnovala řádu karmelitánů, kteří ji uchovávali v modlitebně svého chrámu.
Královské odívání
Soška má 47 centimetrů na výšku a jejím základem je dřevo potažené plátnem a napuštěné voskem. Touto technikou docílil neznámý řezbář jemných detailů v obličeji a vlasech. Tělo vidět není, protože Jezulátko nosí celoročně jedny z mnoha královských šatů od věřících. Jedny z nich ručně vyrobila císařovna Marie Terezie roku 1754. Sošky oblečená do královského roucha vyjadřuje víru, že Ježíš je král celého světa (a není pod ním vidět, že tělo Jezulátka je ukryté v kovové schráně).
Švédi v Praze
Pražské Jezulátko ale nemělo vždy ustláno na růžích. 15. listopadu 1631 dobyly Prahu v rámci třicetileté války saské oddíly Hanse Georga z Arnimu. Vojáci město vyplenili a sošku Jezulátka hodili za hlavní oltář do hromady haraburdí. Sedm let tam ležela zapomenuta, než ji karmelitáni našli, opravili zlomené ruce a postavili zpět do modlitebny. Tam stála i poté, co Josef II. zrušil karmelitánský řád a chrám fungoval v minimálním provozu. Jezulátko posléze vydělalo peníze na opravu oltáře, když bylo nošeno po pražských ženských klášterech a "žebralo."
Pražské Jezulátko do světa!
Roku 1928 si církevní svět připomínal 300. výročí Jezulátka a roku 1935 se pražského Katolického sjezdu zúčastnili zástupci mnoha zemí. Jezulátko se jim líbilo. Jeho fotografie, kopie a vyobrazení si odvezli do domovin, odkud se rozšířily až do obou Amerik, Indie, Číny nebo na Filipíny. Pražské Jezulátko se tak stalo globálně slavné.
Po stopách malého prince
A to platí do dneška. Chrám Panny Marie Vítězné je druhou nejnavštěvovanější církevní památkou hned po katedrále svatého Víta. Mezi návštěvníky patřil i spisovatel Paulo Coelho, který se zde modlil za úspěšnou spisovatelskou dráhu. Návštěva jiného spisovatele není potvrzená, ale říká se, že Jezulátko viděl i Antoine de Saint-Exupéry, který se podobou Ježíška nechal inspirovat pro hrdinu své slavné knihy Malý princ.
Koruna a jablko
Při návštěvě Prahy roku 2009 korunoval papež Benedikt XIV. pražské Jezulátko speciální korunkou. Byla již čtvrtá. První z roku 1655 se ztratila, druhá pochází z roku 1767 a třetí z roku 1820 Jezulátko zdobí dodnes. Říšské zlaté jablko s křížem v levé ruce symbolizuje, že Ježíšek je král celého světa, pravou rukou soška žehná.
