První cesty kolem světa: Rekordy na dlani

Vše je jednou poprvé. Přesně tato věta se říká lidem, kteří se bojí nových zkušeností. Kdo však utěšoval osoby, jež se rozhodly obeplout Zemi, přejít ji pěšky na vlastních nohou či projet křížem krážem na motorce? Objevte jedinečné příběhy prvních cest okolo světa, které změnily pohled na cestování!

Horkovzdušné dobrodružství

Vzdušným proudům se nikdy nedalo poručit. Bývají nemilosrdné, neovladatelné, nespolehlivé. Nic z toho však nezastrašilo muže, jež se pokusili sil přírody využít ve svůj vlastní prospěch a přepsat historii. Řeč je o dvojici tvořené Švýcarem Betrandem Piccardem a Britem Brianem Jonesem, která se v roce 1999 spojila za účelem přeletět zemi v horkovzdušném balónu Breitling Orbiter 3. Po téměř dvacetidenní cestě z francouzských Alp do africké Mauritánie, kdy ani jednou nedošlo k doplnění paliva, se mohli radovat z úspěchu, jenž rozvířil krev v žilách nejednoho dobrodruha. Proč by jinak v současnosti existovala soutěž v tom, kdo to samé dokáže zopakovat za co nejkratší dobu?

Riskantní přelet

A u vzdušného prostoru ještě chvíli zůstaneme. Za zmínku totiž stojí i příběh prvního přeletu zeměkoule v amerických bojových letounech roku 1924. Dvacátá léta minulého století představovala symbol mezinárodní soutěživosti. Ať už se jednalo o nevraživost vůči Sovětskému svazu či jen nevinné předhánění se s Francií či Velkou Británií, byly to Spojené státy, jimž čtyři letadla pojmenovaná po amerických metropolích přinesla slávu. Jejich cesta však nebyla tak růžová, jak by se mohlo na první pohled zdát. Letoun Seattle havaroval v husté mlze, Boston musel nouzově přistát na moři. A i když do hlavního města doletělo jen Chicago, New Orleans a náhradní Boston II, 44 342 kilometrů dlouhá cesta byla nakonec úspěšná.

Motorkové bláznovství

Nejdelší, nejtěžší a nejriskantnější cesta na motorce, o kterou se kdy kdo pokusil. Přesně takovéto přízvisko si vysloužila cesta Carla Stearnse Clancyho kolem světa na čtyř válcovém 1912 Hendersonovi, jemuž dokonce scházela přední brzda. Vše začalo v irském Dublinu, který Clancy zvolil jako začátek své cesty, aby tím uctil původ svých rodičů. Poté následovala bouřemi sevřená Anglie, Nizozemí s rekordními mrazy, Francie, kde Clancy pod přívalovými dešti neviděl ani na pedály. Sluníčko poprvé spatřil až ve Španělsku. Po Evropě projel napříč Afriku s Asií, načež se dostal zpět do svých rodných Spojených států. Přibližně 30 000 kilometrů dlouhá cesta trvala necelých deset měsíců. A kde byly nejlepší silnice? Podle Clancyho nikde jinde než v Číně.

Kolem světa na kole

Jak si však poradil člověk, jehož stroj nebyl poháněn motorem, nýbrž silou a vytrvalostí vlastního těla? Na tuto otázku by vám byl schopný odpovědět cyklista Thomas Stevens, jenž byl vůbec prvním člověkem, kterému se povedlo objet zemi na kole. Jeho dopravní prostředek však nebyl ledajaký. Přední kolo mělo totiž v průměru na 130 centimetrů, mezitím co to zadní bylo pouze třetinové. Udivující byl také fakt, jak nalehko vybavený Stevens jel. Stačilo mu pouze několik párů ponožek, náhradní pár bot, revolver, bojová helma a pláštěnka, kterou zároveň používal i jako stan pro přespávání. Po dvou a půl roku dlouhé cestě se tak Stevens sice do San Franciska vrátil strhaný, avšak se světovým prvenstvím v kapse.

Po světě pěšky

Nač se spoléhat na pomoc techniky, když si člověk může vystačit i s vlastním tělem a pořádnou dávkou odhodlání. Psal se rok 1970; bratři Kunstovi vyrazili z města Waseca v americké Minessotě s cílem celou planetu obejít pěšky. Jako dar dostali od místního senátora tisíc dolarů a mulu jménem Willie, jež měla nést veškerý náklad. Čtyři roky dlouhá cesta se však neobešla bez nástrah. Během přechodu přes poušť v Afgánistánu byli bratři dokonce přepadeni – John zemřel na místě, Dave se zachránil jen díky tomu, že předstíral mrtvého. Příběh muže, jenž během své cesty ušel na dvacet milionů kroků a vystřídal přes 21 párů bot, měl tak hořkosladký konec.

Vytrvalost běžce

Nikdy se nevzdávat. Kdyby si student psychologie Robert Garside neomílal v hlavě tuto větu dokola a dokola, jen těžko by byl schopen překousnout hned dva nezdary v podobě útoku na světové prvenství za oběhnutí celé planety. O co se jednalo? Tomuto Britovi, jemuž bylo prvenství za překonání všech kontinentů mimo Arktidu a Antarktidou uznáno až v roce 2007, jednoduše štěstí nepřálo. Při prvních dvou Garsidových pokusech totiž došlo k dlouhodobějším pauzám, které se snažil vytrvalostní běžec zatajit. Oficiálním se tedy stal až běh mezi lety 1997 až 2003, kdy počátkem i cílem jeho cesty bylo indické Nové Dillí. A i když zlí jazykové tvrdí, že překonání některých pouštních oblastí nemohlo být fyzicky možné, toto prvenství Garsidovi již nikdo nikdy nesebere.

Podvodní rekord

Výjimečná není ani snaha vytvořit světové rekordy pod vodou. V tomto případě se však ani tak nejednalo o snahu se nesmazatelně zapsat do Guinessovy knihy rekordů, jako spíše ukázat svůj technologický pokrok před Sovětským svazem. V průběhu února a dubna roku 1960 byla americkým námořnictvem vyslána ponorka USS Triton (SSRN-586), aby se více jak 83 dní vůbec nevynořila na mořskou hladinu. Operace Sandblast, jak byla celá akce pojmenována, ovšem měla i vědecký přesah. Během své plavby totiž sbírala hlubinná oceánografická data, která napomohla k částečnému zmapování podvodního povrchu. Bojová ponorka Triton tak při průměrné rychlosti 18 uzlů (přibližně 33 kilometrů za hodinu) urazila na neskutečných padesát tisíc kilometrů a čtyřikrát přeplula rovník, díky čemuž se stala prvním podvodním strojem, jenž něco takového dokázal.

Historické obeplutí

Abychom byli schopni určit, kdo byl oním prvním člověkem, jenž zemi obeplul, musíme se vrátit do historie šestnáctého století. V té době byl portugalský mořeplavec Fernando Magalhães pověřen španělským králem Karlem V., aby nalezl co nejrychlejší cestu na Moluky neboli Ostrovy koření. Ty pro své zásoby hřebíčku představovaly nepředstavitelné ekonomické bohatství. Splnit zadaný úkol se mořeplavci sice nepodařilo, zato však nevědomky dokázal obeplout celou zemi. A i když se v současnosti rojí pochybnosti, zda by prvenství nemělo být spíše připsáno jednomu z otroků živořících na lodi, jedno je jisté. Úspěch takovýchto rozměrů se poté podařilo zopakovat až po dlouhých čtyřiceti letech Angličanovi Francisu Drakeovi.

Vesmírný bonus

Hranice neexistují. Lze předpokládat, že tato věta byla jednou z mnoha, které jsi kosmonaut Jurij Gagarin pomyslel ve chvíli, kdy poprvé opustil planetu Zemi a ocitl se ve vesmíru. Tento den se zapsal do historie. Psal se dvanáctý duben roku 1961, uskutečněn byl první vesmírný let s lidskou posádkou. Přes 40 000 kilometrů dlouhá cesta okolo Země trvala Vostoku 1 v součtu 89 minut, během kterých celý svět trnul nedočkáním. Nikdo do té doby totiž nevěděl, jaké účinky má na lidský organismus stav beztíže. Pro všechny případy byla proto Gagarinovi znemožněna manipulace s ovládacím panelem, který byl chráněn bezpečnostním kódem. Vše však nakonec dobře dopadlo, čímž se zrodil vůbec první vesmírný rekord.