Když se vesničané u města Pching-liang na severozápadě Číny rozhodli opravit místní silnici, narazili na nečekaný poklad. Pod zemí byla ukrytá keramická truhlice a na ní napsáno: "Mniši Jün-ťiang a Č'-ming z Lotosové školy, která náležela k Maňdžušřího chrámu v klášteře Lung-sing v prefektuře Ťing-čou, posbírali více než dva tisíce Buddhových ostatků včetně jeho kostí a zubů a pohřbili je v chrámu v Maňdžušřího síni."
Tisícileté tajemství
Truhlici a místo jejího nálezu proto začali hned zkoumat archeologové. Zjistili, že nápis dále pokračuje vyprávěním o výše zmíněné dvojici mnichů, kteří hledáním Buddhových ostatků strávili víc než dvacet let. Jejich cílem bylo podpořit mírumilovné buddhistické učení. Některé relikvie prý objevili čirou náhodou, další odkoupili a jiné dostali darem jako důkaz dobré vůle. Celou zprávu zakončuje datum 22. června 1013. Archeologové už potvrdili, že uvnitř truhlice jsou skutečně lidské ostatky. Jestli skutečně patřily zakladateli buddhistického náboženství Buddhovi (vlastním jménem Siddhartha Gautama), v tom už musíme věřit jejímu nápisu.
Zapomenuté sochy
Kromě schránky s Buddhovými ostatky odhalili archeologové v pozůstatcích kláštera 260 cenných historických soch. Jsou až dva metry vysoké a pochází z období mezi dynastiemi Wej a Sung, tedy zhruba z 5. až 12. století našeho letopočtu. Jedna z nich má na sobě dokonce poznamenán letopočet roku 571. Sochy zobrazují Buddhu, osvícené mnichy a buddhistické bohy, kteří jsou známí jako nebeští králové. V té době byla oblast centrem obchodu na Hedvábné stezce. Je tedy možné, že se sem dostaly právě po této trase.
Buddhovy popely
Podle legend zemřel Buddha před 2500 let v severní Indii a po své smrti byl zpopelněn. Asi ne zcela dokonale, když se kromě popela dochovaly i jeho kosti. Vládci zemí, kam se během Buddhova života jeho učení rozšířilo, chtěli vlastnit alespoň část ostatků jako památku velkého učitele. Buddhovi následovníci se tedy rozhodli rozdělit je na osm dílů a každému z vládnoucích rodů darovat jeden z nich. V jejich vlastnictví pak ostatky zůstaly po dvě staletí, do doby příchodu císaře Ašóky - vládce první sjednocené Indické říše.
Putování po Asii
Ašóka patří k nejvýznamnějším osobnostem indické historie a mezi jeho zásluhy patří i rozšíření buddhismu po celé jihovýchodní Asii. Ašóka se rozhodl shromáždit všechen Buddhův popel a ostatky a po troškách je rozšířit po celé zemi. Místy, kam je nechal ukládat, byly stúpy - pomníky, které naleznete všude po Indii, Nepálu či Tibetu. Špetičku kostí a popela nechal Ašóka vložit do celkem 84 tisíc stúp po celé zemi. Při takovém počtu je skutečně možné, že dvojice horlivých mnichů dokázala shromáždit tak úctyhodné množství posvátných ostatků. A je také jasné, proč jim to zabralo dlouhých víc než dvacet let.
Čtyři nebeští králové
Pokud někdy navštívíte buddhistický chrám v Číně, nenaleznete v něm jen sochu osvíceného učitele a zakladatele náboženství. Tradičně se tu uctívá i řada božstev, která mají původ v tradiční víře a jsou často starší než samotný buddhismus. Mezi nejznámější patří čtyři nebeští králové. Jsou to bohové, z nichž každý hlídá jednu světovou stranu a chrání nás před zlem. Jak je poznáte?
Pi-ša-men
Říká se mu Pán severu nebo také Ten, který všechno slyší. Je nejdůležitější ze všech králů, vládne dešti a bývá proto zobrazován s deštníkem v ruce. Jeho barva je proto také královská žlutá.
Ceng Čang
Král, který vládne jižní straně, je také bohem dobré úrody. V ruce třímá meč, s nímž ochraňuje svět lidí. Jeho barva je modrá, snadno ho tedy poznáte podle modré barvy kůže.
Čch' Kuo
Pán východu vládne hudbě. V rukou drží tradiční strunný nástroj pipa. Je nejmírumilovnější ze všech králů a rád pomáhá lidem. Také udržuje pořádek v zemi. Nese bílou barvu.
Kuang Mu
Vládce západu – nebo také Ten, který všechno vidí. Symbolizuje ho had, kterého drží v rukou. Přesvědčuje lidi, aby přijali víru v buddhismus. Symbolizuje ho rudá barva.
