Elitní válečníci historie: Nesmrtelní

Elitní válečníci historie: Nesmrtelní
Sdílej
 
Perská říše byla za dynastie Achaimenovců, tedy v letech 550 – 330 př. n. l. čímkoliv, jen ne klidným místem pro život. Neustálá expanze impéria byla provázena potřebou obrovské armády. A v každé velké armádě je místo pro ty nejlepší, pro jednotku, které se budou nepřátelé obávat, jen o ní uslyší. Přečtěte si o nesmrtelných!

 

Nesmrtelní. Zní to skvěle – a strašidelně. Přesně tak se nazývali obávaní bojovníci v armádě perské říše (dnešní Írán - a jak se v něm cestuje?). Nemyslete si ale, že by byli skutečně nesmrtelní. Důvod jejich označení leží jinde. Nesmrtelných totiž bylo přesně 10 000. Ani o jednoho víc, ani o jednoho méně. Pokud nějaký z nich onemocněl, padl nebo jinak přišel o schopnost sloužit svému králi, byl okamžitě nahrazen tak, aby počet vždy seděl. Kvůli tomu to vypadalo, že Nesmrtelní jsou skutečně nesmrtelní, protože jich neubývalo, ať se dělo co se dělo.

Nesmrtelní na zdi paláce v Persepoli •  Wikipedia

Nesmrtelným od dětství

Trénink budoucího vojáka elity perské armády začal zhruba v pěti letech. Učil se boji s mečem, kopím, lukem i holýma rukama. V neposlední řadě bylo také nutné umět přežít v přírodě bez podpory ostatních, aby mohli Nesmrtelní operovat jako nezávislé jednotky. Nudnější částí přípravy byl asi nácvik pochodů a stání na stráži a tou nejnebezpečnější výcvik krocení divokých koní. V patnácti letech potom vstup do nižší armádní jednotky, ve které budoucí Nesmrtelný čekal, až se pro něj uvolní místo mezi elitou.

Dlouhá chvíle? Tak si ulov lva!

S tím, jak se Nesmrtelní pohybovali většinu času se zbytkem armády, jim oproti pomalejším jednotkám vznikalo překvapivě velké množství volného času. Ten vyplňovali po svém – tříbili své bojové instinkty a postřeh lovem velkých šelem, jako byli gepardi, panteři nebo lvi (konkrétně šlo o lva perského, který dnes žije na malém území v Indii v počtu přibližně 600 kusů). Nelovili je však pro maso, hladem netrpěli. Jejich kůžemi si zdobili vozy nebo části výzbroje. Dávali tím najevo, že se nebojí skutečně ničeho, protože lov velkých šelem byl extrémně nebezpečný. Možná i proto ho obvykle provozovaly jen ti zkušenější z Nesmrtelných.

Perský lev, kterého Nesmrtelní lovili na důkaz vlastní statečnosti •  Wikipedia

Dostaneš jablkem!

Nesmrtelní sloužili v armádě jako pěší jednotky, ale měli také svoji kavalérii. Vlastně pro celou tuto elitu perské armády je příznačná jedna vlastnost – univerzálnost. Všechny jejich zbraně šly dobře použít jak při klasickém boji muže proti muži, tak i ze sedla koně. Byli ovšem i vynalézaví, obávané byly jejich bojové vozy, které byly vybaveny dlouhým ostřím ve středech kol. Ty pak při projíždění šiky nepřátel řezaly a kosily vše, s čím přišly do styku. Zajímavá byla i jejich kopí, která byla na tupém konci opatřena jakousi kovovou koulí, často ve tvaru ovoce, nejčastěji granátového jablka. To mělo hned několik výhod. Předně bylo kopí lépe vyváženo, vypadalo to hezky a v neposlední řadě se kovová koule dala použít jako pádný argument v boji.

Čepele a bodáky v osách kol fungovaly na bojišti jako sekačky nepřátel •  Wikipedia

Šupiny místo kůže

Celkově byli Nesmrtelní vyzbrojeni spíše lehce, na nějaké velké, silné zbraně se moc nehrálo, důležitá byla pohyblivost. Lehká výzbroj jim zároveň umožňovala s sebou „tahat“ o to více zbraní. Typicky krátký meč, kopí, luk, 120 šípů, případně štít. Na těle pak nosili bronzovou, šupinovou zbroj. Ta se měla lesknout na slunečním světle tak, aby nepřítel dobře věděl, kdo proti němu stojí.

Šupinová zbroj zajišťovala, že se Nesmrtelní pod slunečními paprsky leskli jako polobohové •  Wikipedia

Taktika vyděšení

Pokud jste se už s Nesmrtelnými pustili do křížku, bezpečně jste poznali, proti komu stojíte. Nepřítele totiž nejprve zasypali šípy. Když píšeme zasypali, tak doslova. Svědectví jednoho šťastlivce – Řeka, který bitvu proti Nesmrtelným přežil, zní tak, že šípů bylo najednou ve vzduchu tolik, že zakryly oblohu. Pokud po tomto šípovém dešti měl někdo odvahu dostat se blíže, schovali Nesmrtelní luky a postavili se nepříteli s mečem, či kopím v ruce.

Zobrazení královské stráže Nesmrtelných na zdi paláce v městě Susa •  Wikipedia

Páteř armády

Perská armáda se skládala především z branců, což byli prostí sedláci, kterým s trochou nadsázky akorát někdo dal do ruky meč a ukázal, na koho mají zaútočit. Profesionální část armády a zvláště Nesmrtelní tedy obvykle nesli hlavní tíhu bojů a rozhodovali o výsledku bitvy. Vyznamenali se především při dobytí a podrobení Egypta roku 525 př. n. l. Kde ale dostali, lidově řečeno „klepec“, byla známá Bitva u Thermopyl roku 480 př. n. l. Spartský král Leónides použil lest a předstíral, že se stahuje, což rozptýlilo formace Nesmrtelných. Na to Řekové zareagovali opětovným sešikováním do formace a začali nepřítele drtit takovým způsobem, že perský král Xerxes zavelel ke stažení Nesmrtelných v obavě, aby nepřišel o své nejlepší muže.


Elitní válečníci historie

- Evropští bojovníci Janičáři pod tureckou vlajkou

- Opilí zabijáci berserkové

- Samurajové

- Pretoriánská garda

- Nindžové, zabijáci ze stínů

- Aztéčtí jaguáří válečníci

- Švýcarská garda

- Legendární britští Commandos

Přečtěte si také:

Nindžové: Ostří hoši starého Japonska

Nindžové: Ostří hoši starého Japonska

Drzá sýkora a překvapená veverka

Drzá sýkora a překvapená veverka

Válečníci z Prahy: Čechy v době pádu Říma

Válečníci z Prahy: Čechy v době pádu Říma

Rypouši s cigaretou? Nekouří, ale krev mají jako silní kuřáci

Rypouši s cigaretou? Nekouří, ale krev mají jako silní kuřáci

 

Články odjinud