V protektorátní Praze dával zabrat nacistům. Po druhé světové válce ve východním Německu strašil zemědělce a dělníky. O sto let dříve kvůli němu omdlévaly zděšené ženy ve viktoriánské Anglii. Měl mnoho podob i jmen, ale u nás se mu říká jednoduše: Pérák!
Temný přízrak Pérák
Kdybychom chtěli Péráka přirovnat k některému z populárních světových superhrdinů, mohli bychom si na pomoc vzít třeba Batmana. Oběma vyhovuje temnota a ani jeden nemá vyloženě nadpřirozené schopnosti. Prostě si jen vypomáhají různými vynálezy a věcičkami.
Nebo Batmanova parťáka Robina. Toho by se skákajícím Pérákem spojoval možný původ z cirkusového prostředí. Jenže o původu Péráka toho moc nevíme. Na rozdíl od netopýřího muže a jeho kolegů se totiž Pérák nedostal do všeobecného povědomí díky komiksům a filmům. Jeho cesta vedla přesně opačným směrem.
>>>Komiks Pérák na abicko.cz
Postrach nacistů
U nás bylo Pérákovi do skoku hlavně za druhé světové války, během německé okupace českého území. Zprávy o jeho údajném výskytu přicházely z různých částí Prahy, ze západních a východních Čech i z Moravy a Slezska. Mocným skokem jednou přeskočil plot, jindy rovnou celý dům. Psal po zdech nápisy s podpisem Pérák, sabotoval činnost nacistů a strašil kolaboranty. Byl to jeden člověk, nebo jich bylo víc? A byl to vůbec člověk? I takové otázky si kladli lidé, mezi kterými se pověst o podivné postavě zatápějící německým vojákům šířila. Pro národ to byl – stejně jako třeba černý humor – jeden ze způsobů, jak se lépe vyrovnat s těžkou dobou.
Padouch, nebo superhrdina?
Pérákův obraz ale nebyl vždy úplně pozitivní. Podle některých vyprávění totiž obtěžoval ženy nebo kradl. Legenda se tak míchala s příběhy o dalších zákeřných postavách, jako byli třeba Žiletkář nebo Fosforák. Zákeřní byli i jeho příbuzní vyskytující se v jiných zemích. Za Pérákova prapředchůdce je považován Spring-heeled Jack z Velké Británie, který zde šířil strach v polovině 19. století. Některé popisy z té doby se zmiňovaly dokonce o ďábelském vzezření. Svým způsobem by se tak dalo mluvit o moderní verzi čerta. Ale i nevěřící byli terčem pérujících strašidel stejně jako zemědělci a dělníci po skončení druhé světové války. Tehdy úřadovaly postavy podobné Pérakovi ve východním Německu.
Zázračný comeback
Typickým ztvárněním českého Péráka se na dlouhou dobu stal animovaný film Jiřího Trnky Pérák a SS, který se v kinech objevil krátce po válce. Kromě toho se čas od času objevil na stránkách vážnější i lehčí literatury nebo v obrázkových příbězích, až se na něj postupně skoro zapomnělo. V posledních letech ale Pérák opět vyskočil do popředí. Stal se hrdinou knihy, divadelního představení a nového animovaného filmu. Dostal se také do veřejného prostoru prostřednictvím plakátů a nálepek, které se Pérákovým jménem vyjadřovaly k aktuálním společenským problémům.
Český komiksový hrdina
A pak přišel na scénu Dechberoucí Zázrak. Petr Macek a Petr Kopl si pro svůj komiks o "prvním českém superhrdinovi" vypůjčili řadu postav ze starší i novější české mytologie. Vedle Golema, magistra Kellyho nebo bílé paní se tak objevil i Pérák. Prostor dostal hned v několika dílech, kde mohli čtenáři poznat další možný výklad o jeho původu a poznat jeho následovnici Pružinu. S dalšími příběhy o Pérákovi od stejné autorské dvojice se teď budete setkávat v ábíčku. Uvidíme, čím nás zaskočí tentokrát!
Skákající Jack
Pérákův předchůdce Spring-heeled Jack byl v poprvé viděn v roce 1837 v Londýně. Později svůj revír rozšířil a kromě začouzeného velkoměsta se vyskytoval i ve střední Anglii a ve Skotsku. Podle některých legend měl ďábelské vzezření s drápy, podle jiných vypadal jako gentleman. Na čem se ale většina z nich shoduje, je tmavý plášť, rudě svítící oči a schopnost skákat do velkých výšek. Svůj původ má nejspíš v příbězích o londýnských strašidlech v podobě lidské postavy, která přepadávala osamělé chodce. Skákající Jack však kromě chodců – hlavně mladých žen – přepadával i kočáry. V Londýně tím vyvolal téměř masovou hysterii. Podle policejních protokolů jeho řádění trvalo až do roku 1904, tedy celých 87 let. Zdá se tedy pravděpodobné, že si městskou legendu postupně vypůjčilo hned několik lidí, kteří pod maskou neskutečného přízraku páchali skutečné zločiny.
