Balón patří mezi první dopravní prostředky, které dostaly člověka do vzduchu. Namísto toho, aby stárnul, nachází své místo i v 21. století.

Určitě jste na obloze mnohokrát viděli horkovzdušný balón a někteří z vás se v něm i proletěli na dovolené v zahraničí nebo nad českými hrady. Zážitek, na který se nezapomíná, začíná mnohem dříve, než pilot na zemi nafoukne pestrobarevný obal a připevní k němu koš s hořákem. Někdo musí balón, kterému se montgolfiéra, někde vyrobit. To "někde" se nachází v Brně, konkrétně v továrně společnosti Balóny Kubíček.

Kubíčkův brněnský start

Aleš Kubíček je pro piloty balónů legendou. 5. června 1983 vzlétl v balónu ručně ušitém v brněnském klubu Aviatik. Šlo o první let ve vlastnoručně vyrobeném balónu na území Československa. Fungoval tak, jak měl – letěl vzhůru. A tím to neskončilo. Výroba balónů se stala pro celou rodinu Kubíčků hlavním zdrojem zábavy a po roce 1989 i obživou. Dnes patří mezi tři přední výrobce horkovzdušných balónů na celém světě. Brněnské balóny létají ve Francii, Spojených státech, ale i nad skalními městy turecké Kappadokie a chrámy u Luxoru v Egyptě.

Je to věda!

Takový balón není moc složitý. Skládá se ze tří hlavních dílů. Kromě obalu (tak se říká největší části balónu) je tu koš pro pasažéry a palivové lahve napojené na plynový hořák směřující do nitra obalu. Teplý vzduch vyvíjí potřebný vztlak a táhne balón nahoru, stejně jako plamen svíčky vynáší vzhůru lampión štěstí. V jednoduchosti je krása a elegance balónového létání. Zároveň však také spousta výzkumu a vylepšování.

Vlastní výroba

Podívejte se hned na samotný obal. Namísto tlusté tuhé látky používá Kubíček vlastní odlehčený polyester, který se vyrábí v továrně v Černé Hoře na Vysočině. Je to hotový supermateriál, který je tenký jako papír a snižuje váhu obalu o desítky kilogramů. Obal středně velkého balónu s objemem 2600 m3 z polyesteru by vážil sto kilogramů, z odlehčeného materiálu pak pouhých 75 kg! Ten samý materiál unese teploty do 150 °C a má prodlouženou životnost.

Balóny, jaké nečekáte

Materiál je jedna věc, druhou je samotné sešití. Látka je rozřezána na pravidelné díly a švadleny je sešijí dohromady. Ty nejmenší zaberou kolem jednoho týdne práce, ale celé sestavení balónu pak skoro dva měsíce. A někdy ještě déle, třeba v případě komplikovaných konstrukcí, jako je balón v podobě švýcarské katedrály St. Gallen, pirátského korábu, medvěda anebo hlavy Drakuly z filmu Hotel Transylvánie 3. Jejich letové vlastnosti nejsou kdovíjak skvělé, ale na nebi určitě pozornost upoutají.

Vítězná příroda

Druhou důležitou částí balónu je koš pro pasažéry. Jeho základem je ocelová konstrukce, kterou lidé od Kubíčka oplétají ratanovými liánami z Indonésie. Namočené pruty jsou ohebné a po vyschnutí se stanou extrémně pevnými. Na to balónáři spoléhají. Při tvrdých přistáních se totiž ratanový koš mírně zdeformuje a vrátí zpátky do původní podoby. Navíc se dobře opravuje, a tak přírodní materiál vítězí nad moderními slitinami.

Dveře k oblakům

Košů existuje celá řada, od malých pro pilota a jednoho pasažéra až po konstrukce pro desítky lidí. Do největšího z nich se vejde 32 lidí! Uvnitř se nesmí zapomínat na místo pro palivové lahve s plynem (pro velké balóny až 8 lahví) a povinné vybavení, ke kterému patří třeba lékárna. U Kubíčků ale přišli i na nové nápady – třeba dveře, které zejména při turistických letech ulehčují nástup do koše. Jinak by totiž všichni zájemci museli do koše vyšplhat pomocí nášlapů.

Hoří! Hoří!

Žádný horkovzdušný balón by nebyl kompletní bez toho, co ho drží ve vzduchu: Horko. Vzniká spalováním plynu z lahví v hořácích Ignis. Kolem plamene jsou spirály zvyšující účinnost a celek vypadá jako něco z laboratoře šíleného vědce. A vlastně to tak i je, protože Ignis podléhá neustálému vývoji a zlepšování. U současného modelu Ignis Plus oceňují vzduchoplavci především snadné ovládání.

Vzdušné provaznictví

Jakmile jsou všechny části balónu připraveny, je třeba koš a hořáky upevnit do rámu a připravit obal na první testovací nafouknutí. Jenže pozor, ještě chybí něco, z čeho budou mít radost hlavně příznivci uzlování – lanka, provázky a šňůry! Pilot balónu jimi ovládá třeba průduchy pro vypouštění teplého vzduchu. Takový průměrný balón má v sobě kolem 800 metrů tenkých lanek a téměř 200 metrů pevnějších šňůr, dohromady tedy téměř kilometr špagátů. Některá mají kevlarová jádra odolávající vyšším teplotám, které panují v blízkosti hořáků i v samotném obalu.

Výrobky na míru

Když si to všechno seřadíte dohromady, vyjde vám, že zkompletovat jeden balón je pěkná dřina pro spoustu lidí. Nejdůležitější z nich je ale zákazník, který si vysnil svůj balón. U Kubíčků se totiž specializují na zakázkovou výrobu. Balónů už vyrobili přes 1500 kusů a každý z nich je unikátní. K tomu patří i tradice neukazovat nový balón na internetu před předáním do rukou majitele. A těch neustále přibývá. Závodní i pasažérské balóny od Aleše Kubíčka se objevují na nebi čím dál tím častěji. To by ho před 35 lety rozhodně nenapadlo!

Rekordy horkovzdušných balónů

Na každý úspěšný rekord v horkovzdušném létání připadá řada neúspěšných pokusů – třeba proto, že vítr zrovna fouká na špatnou stranu a vzduchoplavci mají jen minimální možnosti ovlivnit směr letu. Nejvyššího bodu dosáhl roku 2005 Vijaypat Singhania z Indie, kterého horkovzdušný balón vynesl do více jak 21 kilometrů. Singhaniaovi bylo 67 let! Jen o tři roky mladší ruský kněz Fedor Konyukhov před dvěma lety obletěl svět za 11 dní a stal se tak nejrychlejším balónářem, který to dokázal. A kde, že se vzneslo nejvíce balónů? Loni ve Francii! Z jednoho místa jich vylétlo kolem 456!