Loutka a tři lidská těla
Pancíř na Šumavě
Z dálky vypadá jako obyčejná hora, první pohled ovšem klame. Šumavský vrchol Pancíř se totiž nepyšní jen dech beroucím výhledem na přilehlý národní park (kde mají radioaktivní kance), ale také pověstmi, kterými je opředen. A to hlavně těmi krvavými. Své by o tom mohli vyprávět tři bratři, kteří v okolí Pancíře žili. Jednoho večera, když byla venku průtrž mračen a jeden by psa nevyhnal, si chlapci z nudy vymysleli vskutku krutou zábavu. Ze dřeva vyřezali panáka, kterému ubližovali tím, že do něj kopali a řezali nožem. Co se ovšem nestalo – zohavená loutka oživla a ráno, když vyšlo Slunce, nebyla nalezena jen pořezaná figurka, ale s ní také tři lidská těla.
Erbenova šílená nevěsta
Velhartický kostel sv. Máří Magdaleny
Ne všechny záhadné příběhy však musí být pouhými pověstmi. Když už o tom totiž napíše baladu tak významný básník, jakým byl Karel Jaromír Erben, něco to znamená. Ve Svatební košili, skladbě z básnické sbírky Kytice, nás seznamuje s příběhem o mrtvém vojákovi a k smrti vyděšené nevěstě, kterou zamkl v kostele na místním hřbitově. Dodnes je tvář zděšené dívky vidět na fasádě onoho kostela. A i když byla již několikrát přemalovávána, vždy opět vystoupila na povrch.
Toto však není jediné tajemství, jímž Velhartický kostel sv. Máří Magdaleny oplývá. Několik let nazpátek vesnici navštívil tým paranormálních nadšenců i s veškerým vybavením, aby poznali lokalitu, která J. K. Erbena inspirovala k sepsání jednoho z nejstrašidelnějších českých příběhů. Z materiálu, který se jim podařilo získat, vás bude mrazit až do morku kostí. Ze tmy, kde nikdo nebyl, byl totiž po týmu badatelů horizontálně hozen kámen, což vylučuje teorii, že by mohl spadnout ze stropu. Na nelogičnosti této situace nepřidávalo ani to, že byly slyšet kroky, jako by někdo chodil po střeše kostela. Kamery, které byly navíc rozestavěny všude po chrámu, nic nezachytily. Na mysl nám tak vyvstává otázka - mohla za to všechno Erbenova nevěsta?
Brána do pekel
Hrad Houska
S nadpřirozenem měl tu příležitost se potkat i další český literát, a to Karel Hynek Mácha. Zda je jeho příběh děsivější než ten Erbenův, nechám na vás. Psal se rok 1836, když se český básník rozhodl přenocovat na hradě Houska. To, co zde za té nejhlubší tmy prožil, se mu navždy vrylo do paměti. Přesně o půlnoci ho navštívila tajemná dívka jménem Dído, která mu ukázala kouzelnou krabičku s pohyblivými obrázky. V ní Mácha spatřil budoucnost, konkrétně Prahu v roce 2006. Po ulicích se proháněly příšery se svítícíma očima – auta. K smrti vyděšený vše hned popsal v dopise místnímu hajnému Eduardovi. Ten však ani nebyl překvapený – do skály vytesaný hrad Houska totiž představuje dle legendy samotnou bránu do pekel.
Chladnokrevná prokletí
Kostel sv. Bartoloměje v Pardubicích
Vše začalo trestem smrti. Když byla jedna z nejznámějších českých vražedkyň Kateřina Bechyňová z Lažan a Komárna odsouzena k vyhladovění, nikdo ještě netušil, co bude následovat. Než šlechtična umřela a její tělo bylo po měsíci bez jídla vyneseno s odkousanými prsty z věže pryč, vyřkla před soudním tribunálem kletbu, kterou o měsíc později odnesl smrtí nejvyšší sudí Vojtěch z Pernštejna. Záhadou je však absence jakýchkoli ceremonií spojených s jeho pohřbem – jak bývalo zvykem, nebožtíkova rakev byla před samotným uložením do země několik dní vystavena, aby se s ním mohli příbuzní řádně rozloučit. To se však nestalo. A aby toho nebylo málo, na Vojtěcha z Pernštejna měla být údajně uvalena další kletba a to jeho druhou manželkou, která si taktéž nepřála, aby rakev někdo otvíral.
Proč? Teorií je hned několik, avšak jako ta nejpravděpodobnější se jeví otrava námelem, či nakažení kožní nemocí lupus. Tak či tak, za obojí měla moci právě Vojtěchova druhá manželka, která byla sama nemocná a nestrpěla myšlenku, že by měla umřít sama. Z toho plyne všeobecně známý fakt: Vojtěch z Pernštejna byl urychleně pohřben proto, že se jeho příbuzní snažili skrýt povrchové příznaky, které by byly při pohřebních ceremoniích viditelné. Dodnes se tak neví, co se ve skutečnosti tomuto sudímu stalo. Jedno je však jisté. Samotní vědci se bojí jeho hrobku otevřít, a to nejen kvůli bakteriím, které se v ní za staletí rozmnožily, ale prý také kvůli samotné kletbě.
Hagenovo lomové šílenství
lom Velká Amerika
Kdo byl někdy v lomu Velká Amerika, ví, že se jedná o jedno z nejromantičtějších míst republiky. Kdesi pod touto povrchní slupkou se však skrývá legenda o Hansovi Hagenovi, vojákovi Wehrmachtu, který zde přišel nejen o zdravý rozum. Při snaze uniknout spojeneckým vojskům se na konci druhé světové války schoval do opuštěných šachet, kde po dobu několika let přežíval bez jakéhokoli přísunu informací či paprsků světla.
Jídlo i pití kradl místním horníkům, kteří podivné mizení potravy dávali za vinu sobě navzájem. Když poté jednou Hanse zahlédli, ve snaze konečně dopadnout viníka se za ním rozeběhli. Hans měl však po ruce ruční granát, který bez váhání odjistil, což způsobilo zasypání celého dolu. V návalu bezmoci se německý voják zastřelil, přičemž kulka škrtla o zvon, kterým si horníci dávají znamení o nebezpečí. Traduje se, že kdokoli na onen zvon třikrát zazvoní, ve zdraví se z podzemí již nevrátí.
