Gotická katedrála Notre Dame, známá také jako Chrám Matky Boží v Paříži, existovala celá staletí. Přežila zuření davů za Velké francouzské revoluce i německé bombardování za druhé světové války. Dokonce se nesesypala ani pod nájezdy víc než deseti miliony turistů, kteří ji ročně navštíví. Nejvážnějším ohrožením se pro ni stal letošní požár, který zřejmě zavinil banální elektrický zkrat během renovačních prací.
Boj o přežití
Hořet začalo v podvečer 15. dubna, uhasit se jej podařilo až po 12 hodinách. Škody byly obrovské: Požár zničil dřevěné krovy a roztavil olověnou střechu. Zřítila se štíhlá věžička zvaná sanktusník, která při svém pádu strhla i menší část klenby. Pokud by se klenba pod vahou padající střechy a roztaveného kovu zhroutila celá, zdi by pravděpodobně zkolabovaly a s Chrámem matky boží by byl jednou pro vždy konec. V jednu chvíli to hrozilo, ale klenba naštěstí přežila. Všechna čest gotickým stavitelům! Také vnitřní výbava sice utrpěla škody, ale většinou přežila. Stejně jako cenné předměty, které se podařilo z hořící katedrály vynést do bezpečí.
Chrám pod plachtou
Notre Dame tedy přetrvala, ale bez střechy. A Francie, pro kterou byl požár jedné z jejích pařížských symbolů obrovským šokem, musela začít řešit, co dál. Provizorním řešením ochrany stavby před přírodními živly je plachta, která přes ni byla natažena na konci dubna a kterou by během léta měla nahradit nějaká stabilnější konstrukce. Nejdůležitější ale bylo, jak se postavit k rekonstrukci katedrály. Střetly se tu dva názorové směry: tradiční a moderní. Tradicionalisté měli jasno: Notre Dame je třeba obnovit tak, aby vypadala přesně jako před požárem. Tečka. Zato návrhy zastánců moderně pojaté pojaté rekonstrukce vyvolaly obrovskou diskuzi.
