Roku 1502 jste mohli na ulicích Imoly v severní Itálii potkat zvláštního muže. Chodil od jednoho rohu k druhému s kompasem v ruce. Neustále si něco zapisoval a jeho pomocník tlačil podél zdí podivný trakař.
Kdybyste se ho zeptali, řekl by vám, že otáčení kola měří vzdálenost mezi dvěma body. A on, že se jmenuje Leonardo, pochází z vísky Vinci a zapisuje si úhly zdí a vzdálenosti všech rohů. Na základě posbíraných dat pak Leonardo narýsoval půdorysnou mapu města s téměř satelitní přesností – 457 let předtím, než Explorer 6 zahájil éru satelitního mapování.
Ozdobné mapy
Mapování (a nejen Imoly) dobře ilustruje da Vinciho legendární schopnost být o krok napřed. Pomáhalo mu v tom vědecké uvažování a pečlivé pozorování. Mapy měst byly totiž na přelomu 15. a 16. století většinou zcela k ničemu.
Ukazovaly město z bočního pohledu, takže domy zakrývaly ulice a důležité budovy, například kostely, paláce a pevnosti, byly autorem schválně zvětšeny. Chybělo jednotné měřítko – rolníci na polích nebo měšťané mohli být stejně vysocí jako zdi domů – a za hradbami se potulovaly mytologické bytosti.
Poznání a představivost
Leonarda nezajímalo, že ostatní dělají městské mapy hezké na pohled. On chtěl přesnou mapu, podle které by se dala například naplánovat obrana města. Propojil poznatky z matematiky a kartografie a vytvořil něco pokrokového.
Leonardo da Vinci se tak skrz svůj přístup k řešení problémů stal symbolem geniality a jeho práce, ať už jde o malby, nebo technické výkresy popsané zrcadlovým písmem, jsou inspirací celým generacím inženýrů i umělců.
Geniální všeuměl
Padák, kulomet, robot, tank, helikoptéra, letadlo, potápěčský oblek a městská kanalizace, to je jen stručný výčet nápadů, které si Leonardo zapsal a načrtnul do deníků. Malba, hudební kompozice, astronomie, paleontologie, hydraulika, botanika, geologie, architektura a anatomie – to je zas jen letmý přehled oblastí, kterými se hluboce zaobíral na přibližně 7000 stránkách. Kam na to všechno chodil?
Nadšený snílek
Do lesa a na pole! Leonarda fascinovala příroda. Zvířata pro něj byla učebnicemi mechaniky, podle tvaru ptačích a zejména netopýřích křídel navrhoval létající stroje. V praxi se však nevznesly do vzduchu. Bylo to prokletí řady da Vinciho návrhů: Předběhly dobu. Na papíře vypadají skvěle, ale jejich realizace nebyla možná.
Důvodem může být naivní konstrukce (například helikoptéra poháněná lidskou silou) anebo nedostatek kvalitního konstrukčního materiálu. Uhlíková vlákna v 16. století zkrátka neměli. Když ale inženýři da Vinciho vynálezy rekonstruují dnes, s překvapením zjišťují, že často fungují.
Z pitevny k plátnu
Opisování od přírody šlo tak daleko, že se Leonardo účastnil nejedné pitvy člověka, při které si zakresloval detaily o stavbě těla a fungování svalových vláken. Pronikl tak do anatomie, která mu poskytla cenné informace pro malířskou a sochařskou tvorbu.
S jejich znalostí dokázal štětcem realisticky vystihnout držení těla i jeho drobné detaily. Po studiu optiky a chování světla zase v malbách zúročil, jak se světlo odráží od kůže a oblečení. Mona Lisa, Dáma s hranostajem nebo Poslední večeře jsou toho skvělými příklady.
Ital ve Francii
Svých 67 let prožil Leonardo především v Itálii, kde se k jeho mecenášům řadil i papež. Na poslední tři roky života pak přijal pozvání krále Františka I. na pobyt ve Francii. Na královském zámku Amboise až do své smrti roku 1519 studoval přírodu. Malovat už nemohl, podle nejnovějších analýz měl totiž ochrnutou ruku následkem pádu (zřejmě roku 1517). Pohřben byl v zámeckém kostele. Tím ale jeho cesta nekončí.
Záhada da Vinciho hrobky
Francouzská revoluce na konci 18. století poničila zámek i kostel a Leonardova hrobka byla zřejmě vykradena. Dokonce se tvrdí, že jeho lebku odvezli do Paříže, kde ji obdivoval Napoleon Bonaparte, než ji odeslal zpět. Později byly tělesné ostatky uloženy do zrekonstruované kaple, ale nikdo s jistotou neví, zda skutečně patří da Vincimu. Proto vědci v současnosti připravují analýzu vlasů, které z hrobky vynesl v 19. století americký sběratel. Pakliže se DNA bude shodovat s DNA ostatků uložených v kapli, potvrdí se i místo posledního odpočinku slavného muže.
Samotář
Kdo by si snad myslel, že skrz DNA budou nalezení i žijící Leonardovi potomci, ten bude zklamán. Leonardo neměl manželku ani děti a on sám byl dokonce jedináčkem. Veškerou svoji energii věnoval pozorování, vytváření hypotéz, experimentování a výzkumu – zkrátka žil hlavně pro rozvoj lidského poznání. To je ten nejdůležitější odkaz, který po sobě zanechal, a který historici a vědci studují i pět set let po jeho smrti.
Leonardo online
Poznámky Leonarda da Vinciho pokrývají tisíce listů, které jsou zorganizovány do kodexů. Nejslavnější a nejobsáhlejší z nich se jmenuje Codex Atlanticus a da Vinci na něm pracoval celý svůj život. Originál je uložen v knihovně Ambrosiana v italském Milánu, ale vy se na něj klidně můžete podívat hned teď: Zadejte do vyhledávače adresu codex-atlanticus.it a můžete listovat detailně naskenovanými stránkami a obdivovat da Vinciho ilustrace. Třeba vás při nich něco napadne!
