MINULE A zase ta perspektiva
Než se budeme seriózně zabývat řazením panelů a výběrem zobrazení scén, řekneme si základní fakta. Fenomén panelů je pro komiks naprosto neoddiskutovatelně základním výrazovým prostředkem sdělování příběhů a myšlenek.
Časté komiksové styly
Pojmenoval jsem pro představu tři základní layouty panelů, jak se v komiksech vyskytují nejčastěji:
Watchmen
– Pevný počet základních panelů i řádků na tabuli. Pro potřebu děje dochází k jejich slučování, ale nikdy k jejich dělení. Styl je pojmenován po Watchmenech Alana Moora, kde bylo toto rozvržení mistrně použito.
Asterix
– Je dán pevný počet řádků, avšak počet panelů je libovolný a sleduje pouze dějové potřeby a estetická pravidla.
Volný styl
– počet panelů a jejich tvar není nijak omezen. Je podřízen pouze ději, dynamice a estetickým zákonitostem.
Matoucí střepiny
Pokud tedy trváte na tom, že panely komiksu budou pokaždé jiného tvaru a rozbijete stranu na nesourodé střepy, můžete docílit velké dynamiky, která však bude po delší době nudit a může být dokonce matoucí. Když si podrobně prostudujete takto nakreslená díla profesionálních kreslířů (v tomto případě doporučuji Jima Leeho), zjistíte, že i na první pohled tabule bez pravidel ve skutečnosti základní layout má a rozvržení panelů na stránce má svůj smysl.
Pro koho kreslíte?
Pro začátek si ale řekněme, že ať zvolíte jakýkoli styl, zohledněte věk čtenáře, pro kterého je komiks určen. Pro děti ve věku 6 až 12 let je lépe se držet klasických pravidel a výjimky dělat jen opravdu málo. Se staršími čtenáři můžete zacházet více expresivně, ale neexperimentujte. Rozložení stránky by opravdu mělo mít nějaký řád. Jinak je to chaos, a pokud není vaším záměrem čtenáře zmást nebo frustrovat, musíte na toto pravidlo přistoupit.
PŘÍŠTĚ Panelování II.
