Gotická katedrála Notre Dame, známá také jako Chrám Matky Boží v Paříži, existovala celá staletí. Přežila zuření davů za Velké francouzské revoluce i německé bombardování za druhé světové války. Dokonce se nesesypala ani pod nájezdy víc než deseti miliony turistů, kteří ji ročně navštíví. Nejvážnějším ohrožením se pro ni stal letošní požár, který zřejmě zavinil banální elektrický zkrat během renovačních prací.
Notre Dame bojuje o přežití
Hořet začalo v podvečer 15. dubna, uhasit se jej podařilo až po 12 hodinách. Škody byly obrovské: Požár zničil dřevěné krovy a roztavil olověnou střechu. Zřítila se štíhlá věžička zvaná sanktusník, která při svém pádu strhla i menší část klenby. Pokud by se klenba pod vahou padající střechy a roztaveného kovu zhroutila celá, zdi by pravděpodobně zkolabovaly a s Chrámem matky boží by byl jednou pro vždy konec.
V jednu chvíli to hrozilo, ale klenba naštěstí přežila. Všechna čest gotickým stavitelům! Také vnitřní výbava sice utrpěla škody, ale většinou přežila. Stejně jako cenné předměty, které se podařilo z hořící katedrály vynést do bezpečí.
Katedrála pod plachtou
Notre Dame tedy přetrvala, ale bez střechy. A Francie, pro kterou byl požár jedné z jejích pařížských symbolů obrovským šokem, musela začít řešit, co dál. Provizorním řešením ochrany stavby před přírodními živly je plachta, která přes ni byla natažena na konci dubna a kterou by během léta měla nahradit nějaká stabilnější konstrukce. Nejdůležitější ale bylo, jak se postavit k rekonstrukci katedrály. Střetly se tu dva názorové směry: tradiční a moderní. Tradicionalisté měli jasno: Notre Dame je třeba obnovit tak, aby vypadala přesně jako před požárem. Tečka.
Odvážné návrhy na opravu
Zato návrhy zastánců moderně pojaté pojaté rekonstrukce vyvolaly obrovskou diskuzi. Architektonická studia z celého světa vypouštěla na internet návrhy, jak by podle nich obnovená katedrála mohla vypadat. Některé z nich jsou trochu trhlé – bazén, heliport nebo světelná projekce na střeše gotické katedrály? Jiné jsou velmi krásné a je na nich vidět nejen moderní řešení a zajímavý přesah, ale i respekt k historii. Jejich nejlepším zástupcem je "skleník", jehož autorem je francouzský architekt Vincent Callebaut, známý svými futuristickými ekologickými projekty.
Ekologický svatostánek
Oficiálně se Callebautův projekt jmenuje Palingenesis, což znamená Znovuzrození nebo Obnova. Jeho hlavní myšlenkou je, že obnovená katedrála by neměla být jen krásná a důstojná, ale také zelená a ekologická a symbolizovat vztah mezi člověkem a přírodou. A ještě by v souladu s křesťanskými tradicemi mohla dodávat potraviny pařížským bezdomovcům. Technickým řešením je onen výše zmíněný "skleník" v místě původní střechy. Celá konstrukce je sestavená z trojúhelníkovitých plátů ze skla, dřeva a karbonových vlákem a nechybí v ní ani moderní náhrada sanktusníku, která by se stala jedním z dominantních prvků obnovené katedrály.
Zvítězila tradice
Pod skleníkem by se pak nalézala veřejně přístupná zahrada, z níž by podle Callebautových propočtů ročně mohlo vzejít až 21 tun ovoce a zeleniny. Trojúhelníkové pláty navíc fungují jako solární panely a vyrábějí víc elektřiny, než kolik katedrála potřebuje na svůj provoz a udržování rozumné teploty. Projekt Palingenesis je neobvyklý a odvážný a my v ábíčku mu fandíme. Pařížané, kteří mají k Notre Dame osobnější vztah jej ale odmítli, stejně i ostatní futuristické návrhy – chtějí, aby Notre Dame vypadala tak jako před požárem.
Osudové momenty katedrály Notre Dame
1163 – zahájení stavby v místě, kde stál nejdříve římský chrám a poté křesťanská bazilika
1345 – dokončení stavby
1793 – poškození katedrály rozzuřeným davem Pařížanů za Velké francouzské revoluce
1804 – císařská korunovace Napoleona Bonaparteho
1844 až 1864 – rekonstrukce do původní podoby před revolucí
1944 – katedrála přestála bombardování za druhé světové války
2019 – požár zničil prakticky celou střechu a poškodil vnitřní výzdobu
Chybějící dřevo
Návrat katedrály Notre Dame do původní podoby, o kterém rozhodli francouzští senátoři, bude zřejmě mimořádně náročný. Ne proto, že by na rekonstrukci chyběly peníze – lidé i velké společnosti začali posílat finanční dary dokonce ještě předtím, než pohasly poslední plameny. Chybí však lidé, tesařů, kameníků a pokrývačů je dnes poskrovnu a těch, kteří jsou obeznámených s historickými postupy práce je ještě méně. Daleko horší je to ale kupodivu se dřevem.
Normadské duby
Na stavbu krovu Notre Dame údajně padlo 1300 dubů starých asi 400 let s rovnými kmeny, z nichž byly tesány 14 metrů dlouhé trámy. Jedině ty mohly unést obrovskou tíhu celé střechy. Duby pocházely z Normandie a sehnat je nebylo lehké ani ve středověku, tehdejší stavitelé je shromažďovali celých deset let. Dnes je to zhola nemožné - tak staré a vysoké duby už ve Francii ani v Evropě prakticky nerostou, jejich lesy jsme už dávno vykáceli.
Zkáza lesů
Nejspíš tedy nezbude, než se uchýlit k dovozu dřeva z Ruska či Kanady, nebo využít moderní lepené profily z dřeva dubů pěstovaných ve školkách. Jenomže to už nebude ono – pokud má být rekonstrukce původní, měl by se na ni použít původní materiál. Tragický požár Notre Dame tak vlastně upozornil na to, jak destruktivně jsme se k evropským lesům zachovali. Katedrála by měla za pouhých pět let alespoň na pohled vypadat stejně jako před požárem. Takové duby, jaké tvořily její krov, ale porostou celá staletí – pokud vůbec budou mít šanci.
